Článek
John William Madden (11. června 1865 – 17. dubna 1948) byl rodákem ze skotského Dumbartonu, městečka ležícím 21 kilometrů severozápadně od Glasgow. Johnův otec Edward Madden pracoval jako dělník v docích. On i Johnova matka Agnes McIlvainová byli irští přistěhovalci. Rodina to byla početná. John měl údajně osm sourozenců.
Fotbal hrál za řadu klubů: Dumbarton, Gainsborough Trinity, Grimsby Town, Celtic, Dundee, Tottenham Hotspur a národní tým Skotska. V Celticu působil jako hráč osm let. Hrál ve vůbec prvním zápase v dresu Celticu FC v roce jeho založení 1888. Vyhrál s ním Skotský pohár v roce 1892 a titul ve skotské fotbalové lize v letech 1892–93, 1893–94 a 1895. 170 cm vysoký fotbalista nejčastěji nastupoval jako střední útočník. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem-manažerem.
Na konci roku 1904 neprodloužil v Celtiku smlouvu a rozhodl se využít nabídku pražské Slavie. Tehdy čtyřicetiletý Johny Madden se stal prvním opravdovým trenérem pražské Slavie. Před jeho příchodem bývalo zvykem, že sestavu mužstva určovala skupina slávistických funkcionářů. Cítili však, že by to chtělo změnu. Jednoho člověka, který bude za tým zodpovědný.
Nemohli se shodnout na nikom z českého prostředí, fotbal tu byl pořád ještě „v plenkách“, proto koukali do zahraničí. Logicky zejména na Britské ostrovy, které jsou kolébkou fotbalu. Původně prý měli vyhlédnutého někoho jiného, ale ten neměl zájem, a tak padla volba na Maddena. Funkcionáři doufali, že trenér z Ostrovů přinese do českého klubu nové poznatky. A tak se také stalo. Skotský kouč zavedl ve Slavii řadu novinek. Vyžadoval profesionální přístup. Například hřiště pro trénink muselo být nalajnováno a upraveno stejně jako na zápas. Hráči museli být také řádně připravení.
Johny Madden zavedl do té doby v Česku neznámé tréninkové metody. Například tréninky zaměřené na konkrétní nedostatky hráčů. Leváky učil kopat pravou nohou a naopak. Hráče učil driblovat v běhu na slalomové dráze, přesnost střelby nacvičoval zaměřováním se na určitý předmět postavený v bráně. Zavedl také atletickou a gymnastickou přípravu. Vládl pevnou rukou. Měl přirozenou autoritu u hráčů i funkcionářů. Jejich názory na sestavu sice vyslechl, ale jinak si do toho nenechal mluvit.
Kladl také velký důraz na životosprávu hráčů. Byl nejen výborným trenérem, ale také psychologem a fyzioterapeutem. Od hráčů vyžadoval vzornou životosprávu včetně stravovacích návyků. Doma je prý také občas namátkově kontroloval. Byl také „mastičkářem“. Výrony léčil „skotskými střiky“, mýdlovými zábaly a bylinkovými mastmi, které sám vyráběl.
Legendární skotský trenér, kterému se říkalo „Dědek“, ze Slavie vytvořil jeden z nejlepších týmů kontinentální Evropy. Se Slavií získal čtyřikrát Pohár dobročinnosti (1908, 1910, 1911 a 1912), titul mistra Čech 1913 a tři tituly mistra ligy (1925, 1929 a 1930). Těch by jistě mohlo být více, ale česká liga se hrála až od roku 1925.
U prvního mužstva Slavie působil jako trenér celých 25 let. S trenérským působením ve Slavii se rozloučil 4. června 1930. Slavia tehdy v posledním ligovém kole vyhrála na Spartě 3:2, když všechny tři góly vítězů vstřelil Franci Svoboda. Bez porážky obhájila mistrovský titul z předchozího roku s desetibodovým náskokem na druhou Spartu. Johny Madden se rozhodl skončit sám. Na klubové oslavě si prý tehdy skoro pětašedesátiletý kouč vzal slovo a oznámil: „Končím. Už vám nemám co dát.“
V Maddenově éře odehrála Slavia 169 mistrovských zápasů, z nichž 134 vyhrála, ve dvanácti remizovala a pouze 23 prohrála při celkovém skóre 717:206. Absolvovala také 429 mezinárodních zápasů s bilancí 304 vyhraných, 52 remíz a 73 porážek při celkovém skóre 1801:655 gólů.
Johny Madden se česky pořádně nikdy nenaučil. Dobře rozuměl, ale mluvil s anglickými výrazy a silným přízvukem. Slavnými se staly některé jeho hlášky. Jedna z nich má na nemalou část českých fotbalistů platnost dodnes. Zněla asi takto:
„Český plejers nou gud. Šecko mysli moc umi. Málo trenink end samý cholka end hospoda. Šecko for legrac end hev nou enerží for plej.“
Madden do chodu klubu zapojil i svoji o sedmnáct let mladší manželku Fanny, kterou poznal v Praze a jenž pracovala z domova jako pradlena a žehlířka. On i jeho žena se oblékali podle poslední módy. Madden si potrpěl na britský styl. Chodíval v černé buřince a lesklých perkách, vždy zahalen do modravého dýmu lulky.
S manželkou Františkou Jindřiškou (rozenou Čechovou) měl syna Jindřicha Richarda, který dostal druhé jméno po svém kmotrovi, tehdejším kapitánovi a levém obránci červenobílých Richardu Veselém. Z Harryho (jak se mu říkalo) vyrostl fotbalový útočník, který nastupoval za rezervu Slavie. Zemřel velmi mladý tragickou smrtí. Skočil pod vlak údajně z nešťastné lásky.
Slavii zůstal Madden nablízku i v letech po konci trenérské kariéry. Pomáhal jako funkcionář. Vstoupil do řad staroslavistů, což byli předchůdci dnešního Odboru přátel Slavie. Do posledních dnů svého života chodil na fotbalové zápasy.
Johny Madden žil v Praze 43 let. Přišel do ní, když byla ještě součástí Rakousko-Uherska, zažil tu první světovou válku, založení Československa, druhou světovou válku a Protektorát Čechy-Morava. Na sklonku svého života také nástup komunismu. Zemřel v Praze 17.dubna 1948 ve věku 82 let. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech do hrobu, kde byly o 13 let dříve uloženy ostatky jeho syna Harryho.
4.července 2017 byla po Maddenovi pojmenována hlavní tribuna slávistického stadionu a na chodníku slávy před stadionem byla odhalena trenérova hvězda. Stalo se tak před přátelským utkáním s druhým týmem Madennova srdce - s Celtikem Glasgow.
Pětadvacet let Johna Madenna ve funkci trenéra Slavie už asi nikdo nikdy nepřekoná. Mezi jeho následovníky je řada těch, kteří byli trenéry A-týmu Slavie jen krátce a nijak významně se do její historie nezapsali, ale také několik dalších, kteří sklízeli s týmem velké úspěchy. Podívejme se na ně.
Prvním trenérem po Madennovi byl Josef Sloup „Štaplík“. Ve Slavii odchytal jako brankář 153 zápasů. Byl také gólmanen národního týmu. Jako trenér působil ve Slavii krátce, ale podepsal se pod dva mistrovské tituly 1930/1931 a 1932/1933. Pokračoval v práci započaté Maddenem, byl tvrdým, přísným, nesmlouvavým a úspěšným koučem.
Maďar Kálmán Konrád, který vystřídal „Štaplíka“, byl po Skotovi Maddenovi druhým zahraničním trenérem Slavie. Jazyková bariéra mu sice práci trochu komplikovala, také on ve Slavii nevydržel dlouho, přesto ji přivedl ke dvěma mistrovským titulům 1933/1934 a 1934/1935.
Jan Reichardt ve Slavii nejdříve působil jako hráč, poté se chopil trenérského žezla. V sezoně 1936/1937 dovedl Slavii k zisku mistrovského titulu. V roce 1938 vyhrála Slavia v sestavě s Bicanem, Kopeckým, kapitánem Daučíkem a dalšími pod Reichardtovým vedením vůbec poprvé a také naposledy slavný Středoevropský pohár.
Jedním z velmi významných následovníků Madenna byl Emil Seifert, člověk spojený se Slavií takřka celý život. Bývalý hráč Slavie, jako trenér přivedl Bicana a spol. ke čtyřem ligovým titulům v řadě. Úspěchy slavil i s mládeží, ještě v roce 1966 dovedl dorost k titulu mistrů republiky. Jako trenér žáků pracoval ve Slavii až do své smrti v roce 1973. Trenérem ligového mužstva byl v letech 1939 - 46 a 1952 - 53.
Padesátá a šedesátá léta Slavii nepřála. Klub dokonce přišel z rozhodnutí státních a stranických orgánů o svůj tradiční název a sešívané dresy. Dle sovětského vzoru musel nést název Dynamo Praha. Dokonce opakovaně spadl do druhé ligy. Naposledy v roce 1963. V šedesátých letech ale přece jen docházelo k částečnému uvolňování tuhých politických poměrů v zemi, a tak díky působení řady obětavých slávistů opět došlo k návratu názvu SLAVIA a sešívaných dresů.
Další slávistický kouč, který se významněji zapsal do její historie, Jaroslav Jareš, hrál ligu za Spartu i Slavii. Jako trenér vedl tým Slavie už v trochu lepších časech, a to v letech 1973 - 79 a 1984 - 86. Mužstvo, jehož kapitánem byl legendární útočník František Veselý, přivedl v roce 1974 k zisku Českého poháru. Jako trenér vyhrál s týmem také třikrát letní Interpohár. V době Jarešova působení hrálo mužstvo několikrát o titul, vždy mu však unikl. Nejblíže mu byla Slavia v roce 1976, ale v posledním kole prohrála v Bratislavě se Slovanem a mistrem se stal ostravský Baník. Slavia si musela počkat dalších dvacet let!
František Cipro působil ve Slavii dlouhé roky jako hráč, také pod trenérem Jarešem, a získal s ní Český pohár 1974. Blízko byl také ligovému titulu, ale nepovedlo se. V pozici trenéra dovedl mužstvo ve spolupráci s dalším bývalým hráčem Josefem Pešicem k mistrovskému titulu v roce 1996 a do semifinále Poháru UEFA. Poté ale hvězdy úspěšného týmu, mezi které patřili například Karel Poborský, Vladimír Šmicer, Jan Suchopárek, Radek Bejbl či Pavel Novotný, vesměs odešly do zahraničí a kvalita týmu šla postupně dolů.
Karel Jarolím odehrál v sešívaném dresu 567 zápasů (z toho 248 ligových). Jako hráč titul se Slavií nevyhrál, ale jako trenér se radoval hned dvakrát (2008 a 2009). Slavii také poprvé v historii dovedl do základní skupiny Ligy mistrů UEFA. Podařilo se mu trochu nečekaně „z ničeho“ sestavit kvalitní a konkurenceschopný tým, kterému přálo i štěstí, když přešel ve dvou zápasech přes tehdy silnou sestavu Ajaxu Amsterdam do Ligy mistrů. Jeho trenérské působení v Edenu přineslo krátkodobě velké úspěchy, ale také mnohá prazvláštní rozhodnutí ohledně příchodů a odchodů řady hráčů a ošklivé konce. Určitě to nebyla chyba jen trenéra Jarolíma, který se na lavičku ještě jednou krátce vrátil, nicméně faktem je, že klub se poté propadl do několikaleté hluboké krize, která vyvrcholila v roce 2014, kdy tým vedený nizozemským trenérem Pastoorem málem spadl do druhé ligy.
Také Jaroslav Šilhavý jako hráč prožil na konci osmdesátých let část bohaté ligové kariéry (celkem 464 utkání) v Edenu. Sehrál za Slavii 83 ligových zápasů. Důrazný stoper byl dokonce jejím kapitánem. Jako trenér už přišel do lepších časů. Slavia měla opět po době krize už nové majitele a kvalitnější hráče. Šilhavý s ní získal jeden mistrovský titul v sezoně 2016/17. Po podzimní časti nové sezony se ale nedobrovolně rozloučil.
Slávistický šéf Jaroslav Tvrdík si vyhlédl nového trenéra - Jindřicha Trpišovského. Ten za sebou ligovou hráčskou kariéru ve Slavii ani jinde nemá. Jako fotbalista působil pouze na nižší úrovni a brzy jako velmi mladý začal trénovat. Po řadě působišť u juniorských týmů a v nižších soutěžích na sebe upozornil kvalitní prací v druholigové Viktorii Žižkov a následně v prvoligovém Slovanu Liberec. Jednal s majitelem Sparty Danielem Křetínským, ale k dohodě nedošlo. Nakonec se v prosinci 2017 přesunul z Liberce do slávistického Edenu.
Při příchodu si se svými parťáky z realizačního týmu museli jako „neslávisti“ náklonnost a důvěru lidí v klubu i u slávistické veřejnosti postupně získávat. Zřejmě i proto Trpišovský přibral do svého „realizáku“ dva „domorodce“ - bývalé ligové hráče Pavla Řeháka, jako asistenta, a Radka Černého, jako trenéra brankářů. Jsou jimi dodnes.
Jeho práce však přinesla ovoce. V sezoně 2017/2018 přivedl tým k vítězství v národním poháru MOL Cup. V sezoně 2018/2019 postoupila Slavia až do čtvrtfinále Evropské ligy UEFA. Ve stejné sezoně získala po 77 letech double - mistrovský titul i domácí pohár. Také sezonu 2019/2020 zahájila Slavia pod Trpišovským ve velkém stylu, když postoupila do základní skupiny Ligy mistrů UEFA. Sezonu završila obhajobou mistrovského titulu, v klubové historii dvacátého. V sezoně 2020/2021 Slavia pod taktovkou Trpišovského dokráčela opět do čtvrtfinále Evropské ligy UEFA, když na jaře vyřadila Leicester City FC a Rangers FC. Sezonu završila 21. mistrovským titulem a ziskem domácího poháru (double).
Jindřich Trpišovský se stal nejúspěšnějším trenérem Slavie v její poválečné historii. S týmem vyhrál třikrát za sebou ligu, čtyřikrát získal národní pohár. Dvakrát dokázal s týmem postoupit do čtvrtfinále Evropské ligy, jednou do čtvrtfinále Konferenční ligy. Jednou si se Slavií zahrál i v základní skupině Ligy mistrů. V letech 2019, 2020, 2021 a 2023 byl zvolen nejlepším trenérem roku v České republice.
Po tučných letech však přišly tři sezony bez titulu. Slavia skončila v lize „jen“ třikrát druhá. Jednou za plzeňskou Viktorií, dvakrát za Spartou. Na to jsou možné dva úhly pohledu. Ten historický: Co by za to Slavia mnohokrát v minulosti dala, kdyby byla aspoň druhá? Vždyť hrávala také roky jen ve středu tabulky, někdy dokonce o sestup a z nejvyšší soutěže také jednou sestoupila. Pohled současný: Slavia má dnes jiné finanční možnosti. Na tyto podmínky a na české poměry velmi silný hráčský kádr, který kouč má k dispozici, jsou tři druhá místa málo. Tím spíše, že se nedá ubránit dojmu, že to trenér některými svými rozhodnutími konkurentům v boji o titul usnadnil. Nebýt časté, a někdy těžko pochopitelné, rotace sestavy a zbytečných ztrát bodů s papírově slabšími soupeři, mohla mít Slavia možná o jeden či dva tituly více.
Proto přišla i kritika práce Jindřicha Trpišovského. Ten má však dosud v Edenu pevnou pozici. U týmu už oslavil jako hlavní kouč sedm let, což je v českých ligových poměrech opravdu mimořádné. V této sezoně se hraje o moc. Po letech je ve hře opět přímý postup do hlavní fáze Ligy mistrů. Před sezonou se proto očekával tuhý boj zejména mezi oběma pražskými rivaly, ale Sparta to slabými podzimními výkony Slavii a Plzni sama usnadnila. Slavii se naopak dařilo, trenér sestavu oproti předchozím třem sezonám výrazně stabilizoval, nerotoval hráči zápas od zápasu (až na poslední nepovedený podzimní duel v Teplicích). Slavia s nově vytvořeným pevným jádrem týmu tak šla do jarní části se sedmi bodovým náskokem na plzeňskou Viktorii a třinácti bodovým na Spartu.
Fanoušci, a nejspíš i její majitel, očekávají od týmu Jindřicha Trpišovského mistrovský titul. Ten automaticky zajišťuje účast v osmi utkáních základní fáze prestižní Ligy mistrů 2025/26 a přísun více než 700 milionů korun do klubové kasy. Nebude to však jednoduché. O titulu rozhodnuto zdaleka není. Pokud se to však Trpišovskému a spol. podaří, lze očekávat, že v Edenu setrvá i v příští sezoně. Těžko si představit, že by slávistické vedení sáhlo k výměně kouče v takové situaci. Také Trpišovskému se určitě nebude chtít odcházet od týmu, který bude hrát po letech znovu Ligu mistrů. Příští měsíce nám dají odpověď na otázku, jak to celé dopadne.
Další zdroje: statistiky CS Fotbal, webové stránky SK Slavia Praha, webové stránky Odboru přátel klubu, kniha Věčná Slavia - autor Vítězslav Houška
