Petr Fiala, ten co překonal Klause aneb následovníci to v politických stranách nemívají snadné

Byla to tehdy taková z nouze ctnost. Čekalo se, že nejspíš nebude předsedou strany dlouho. ODS byla v obrovské krizi. Petr Nečas ji přivedl po známém skandálu takřka na pokraj existence. ODS bojovala o přežití, průzkumy jí předpovídaly možné vypadnutí z Poslanecké sněmovny. Nakonec se ODS ve sněmovně zachránila. Nestalo se jí to, co později další tradiční straně, ČSSD. Z první ligy české politiky tehdy ODS nespadla.

Petr Fiala, univerzitní pedagog, politolog, rektor Masarykovy univerzity v letech 2004-2011, předseda České konference rektorů v letech 2009-2011, se stal předsedou ODS zhruba dva měsíce po svém vstupu do strany. To samo o sobě jednoznačně potvrzovalo, že je partaj v totálním maléru. Fiala byl teprve čtvrtým předsedou v její historii a prvním, který neprošel stranickými strukturami.

ODS by bývala potřebovala opět „drzého“ lídra, jakými byli Václav Klaus či Mirek Topolánek. Přestože je každý úplně jiný. Asi nikdo nepředpokládal, že zrovna „profesůrek“ z Brna, muž bez charismatu, jak o něm mnozí tvrdili a tvrdí, vyvede ODS z krize, přivede ji za pár let zpět do vlády a stane se jejím premiérem.

Petr Fiala však nebyl zcela bez praktických politických zkušeností. V letech 2012–2013 byl jako odborník, tedy nestraník, ministrem školství ve vládě Petra Nečase. V říjnu 2013 vedl, také ještě jako nestraník, jihomoravskou kandidátku ODS a byl zvolen poslancem. V listopadu téhož roku se stal členem ODS a už od dva měsíce později, v lednu 2014 jejím předsedou. Po letech v opozici, kdy byl také v období 2017-2021 místopředsedou Poslanecké sněmovny, se v listopadu 2021 stal předsedou vlády České republiky, když jím vedená koalice SPOLU zvítězila v parlamentních volbách.

Fialova vláda je dlouhodobě pod palbou kritiky opozice a nespokojených občanů. Petr Fiala je úspěšný v zahraniční politice, je v Evropě skutečně uznávanou personou, která má respekt. Fiala však nevypráví na potkání českým občanům, na koho má telefonní číslo, kdo je z vrcholných evropských politiků jeho kamarádem. Jeho vláda uzavřela se Spojenými státy dohodu o obranné spolupráci, plní závazky vůči NATO, podporuje Ukrajinu v boji proti ruskému agresorovi. Zároveň ji však tyto úspěchy škodí na domácí půdě, kde jí opozice a někteří velmi nespokojení lidé vyčítají, že je to prý na úkor českých občanů. To úplně pravda není, avšak někteří na tuhle populistickou notu rádi slyší.

Petr Fiala dokázal v těžkém období, nelehké ekonomické situaci vládu složenou z pěti koaličních stran udržet stabilní a provozuschopnou. Není mužem velkých gest, neslibuje nemožné, ale zjevně umí jednat. Umí se dohodnout. A politika je o jednání a dohodě. Největší chybou jeho vlády je však její nedostatečná komunikace směrem k veřejnosti v oblasti domácí politiky. To bylo nejvíce viditelné zejména u katastrofální prezentace úsporných opatření v minulém roce. Vládě stále chybí srozumitelná komunikace a nějaký jasně vytyčený cíl, ke kterému směřuje. Petr Fiala sice už v říjnu minulého roku prezentoval v Poslanecké sněmovně balíček 70 úspěchů jeho vlády. V této „suché“ podobě, neatraktivní pro běžné lidi, to ale těžko někoho mohlo zaujmout.

A tak, přestože ekonomické dopady těžké doby nebyly nakonec tak rozsáhlé, jak mnozí před časem předvídali, přestože se katastrofické scénáře ani zdaleka nenaplnily, Fialova vláda v současné době není vítězem tohoto klání. Její obliba je nízká. Vláda se neumí stále příliš bránit proti některým „podpásovým“ útokům opozice. A neumí své činy a opatření srozumitelně vysvětlit a úspěchy „prodat“. V tom se může hodně učit od Andreje Babiše, který jako starý obchodník umí prodat i to, co vymyslel a připravil někdo úplně jiný.

Přesto je Petr Fiala teprve druhým politikem v historii ODS, jehož vláda velmi pravděpodobně dokončí svůj mandát v celém funkčním období. To se povedlo pouze Václavu Klausovi v jeho prvním období 1992-1996. Ostatní vlády ODS vždy předčasně padly. Druhá vláda Václava Klause (1996-1998) skončila aférou s financováním ODS. První vládě Mirka Topolánka (2006-2007) nebyla vyslovena důvěra. Jeho druhé vládě (2007-2009) byla vyslovena nedůvěra v květnu 2009. Vláda Petra Nečase (2010-2013) skončila jeho demisí po zatčení Jany Nagyové.

Také ostatní české vlády se často nedočkaly naplnění svého funkčního období. Pokud nepočítáme vlády úřednické, tak jen čtyři další české vlády naplnily čtyřletý mandát. A to vláda Miloše Zemana v letech 1998-2002 (opoziční smlouva s ODS), Sobotkova vláda (2014-2017) a Babišova vláda (2018-2021). Poslední dvě vlády - Babišova a Fialova - tedy (zřejmě) dokončí celý čtyřletý mandát. To je znak jisté stability, přestože každá z vlád měla úplně jiné složení.

Petr Fiala je předsedou ODS už deset let. V sobotu 13. dubna ho čeká na kongresu v Ostravě další obhajoba. Vše nasvědčuje tomu, že svůj post znovu obhájí na další čtyři roky. Petr Fiala je tak jednoznačně nejdéle sloužícím předsedou ODS v její historii. Překonal „otce zakladatele“ Václava Klause, který byl v jejím čele v letech 1991-2002. Mirek Topolánek byl předsedou ODS v období 2002-2010 a Petr Nečas v letech 2010-13.

Za všechny stačí připomenout jednu Klausovu výtku: „Když bylo v roce 2016 pětadvacáté výročí založení ODS, tak člověk, který se se mnou od té doby, od roku 2016 ani oficiálně nesetkal, dnešní předseda ODS Petr Fiala, mě jednou pozval – jednou jedinkrát pozval – na nějakou akci, a to bylo setkání k pětadvacátému výročí ODS. Tak zaprvé tato akce byla směšná. Ale za druhé mě utkvívá víc v paměti dopis, který jsem od něj v této souvislosti dostal, a teď cituji z hlavy, ale podstata tam je: On mi v tom dopise děkoval za přínos k ODS. Mně poděkovat za přínos – to se mi zdá jako neuvěřitelná drzost, bezbřehá drzost a hloupost,“ řekl Klaus s tím, že k ODS už nic necítí.

V minulosti Václav Klaus stejně kritizoval i Mirka Topolánka, svého nástupce, s kterým roky válčil. Příběh ješitnosti a nenávisti, který je pro Klause typický, začal v roce 2002. Proti Klausově vůli byl jeho nástupcem nečekaně zvolen tehdy ještě poměrně málo známý ostravský senátor Mirek Topolánek. Co si o něm myslel, zaznamenal bulvární fotograf, když na Klausově mobilu vyfotil slavnou SMS o „prázdném a falešném Topolovi“. Topolánkovi se ale podařilo získat na svou stranu většinu strany, i Klausovy stoupence, například Jana Zahradila nebo Petra Nečase. Na jeho straně zůstali už jen lidé kolem Vlastimila Tlustého či Pavla Béma. Ti postupně ztratili ve straně vliv.

Klaus se na téma „ODS a Petr Fiala“ rád dlouhodobě vyjadřuje. ODS je dle jeho slov ztracená a neidentifikuje se s ní. „Z pravicové strany se stala nedefinovanou středovou stranou,“ říká k tomu. Předseda vlády je podle něj neviditelný, nefunkční a nemá autoritu. „Myslím, že je všeobecný názor, že to je nejhorší vláda, jakou jsme měli od listopadu 1989,“ uvedl Klaus před časem pro TN.cz.

Fakt, že Petr Fiala svůj post v čele ODS opět obhájí a stane se tak jednoznačně nejdéle sloužícím předsedou strany v její historii, znovu trochu na chvíli „přilije do ohně“. Média v příštích dnech jistě neopomenou zmínit, že Fiala už překonal Klause a budou to Václavu Klausovi připomínat. Proto se dá opět očekávat nějaké Klausovo vymezení vůči ODS a Petru Fialovi. Ješitný Václav Klaus už roky těžko „kouše“, že mu „jeho“ ODS „odcizil“ jakýsi profesor politologie z Brna. Takové věci Václav Klaus neodpouští.

Stejně špatné vztahy má také dlouhodobě Miloš Zeman se SocDem, bývalou ČSSD. Strana má sice historii už od roku 1878, Zeman tedy nemohl být jejím zakladatelem, jako Klaus v ODS, ale stranu kdysi jako její předseda vytáhl ze „suterénu“ do „první ligy“ české politiky. Ani Miloš Zeman se po svém odchodu z vedení strany s žádným ze svých nástupců v jejím čele moc neshodl. At´ už to byl Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek či Jan Hamáček.

Nechvalně známé je Zemanovo prezidentské ponižující mávání holí na tehdejšího sociálnědemokratického předsedu vlády Bohuslava Sobotku v květnu 2017. Zeman „se nemusí“ ani se současným předsedou SocDem Michalem Šmardou, kterého už v roce 2019 jako prezident odmítl jmenovat ministrem kultury v Babišově vládě, když ho o to žádal tehdejší šéf sociálních demokratů Jan Hamáček.

Jedno mají Václav Klaus a Miloš Zeman ještě společné, postoj k Západu. Kdysi proevropští politici jsou dnes protizápadní, proti EU. Spojuje je jistá zahořklost, že je Západ nikdy neuznal a neocenil, tak jak si představovali. Tak, jako se to stalo v případě Václava Havla. Zatímco Miloš Zeman alespoň navenek uznal omyl v jeho vztahu k Rusku a Putinovi, Klaus na svých proruských postojích setrvává i nyní.

Napjaté vztahy se svými následovníky má také Miroslav Kalousek, který spolu s Karlem Schwarzenbergem založil TOP 09. Miroslav Kalousek kopíruje „divnou hru“ Miloše Zemana a Václava Klause. Také on má problém se svým odchodem z politiky. Rád komentuje a kritizuje kroky svých následovníků. I jemu se po politice evidentně stýská. Je to pro něj „droga“, která mu chybí. V souvislosti s ním se dokonce spekuluje o možnosti založení nové strany.

Jsou strany a hnutí, kterých se podobné problémy netýkají. Hlavní šéf se v nich totiž nemění. „Otec zakladatel“ nikoho jiného k „veslu“ nepustí. Každý, kdo není dostatečně loajální k „majiteli“ strany/hnutí, dříve či později pochopí a většinou raději sám odchází. Stačí připomenout pár jmen z hnutí ANO: Ivan Pilný, Věra Jourová, Martin Stropnický, Karla Šlechtová, Martin Komárek, Radka Maxová, Robert Pelikán, Jiří Zlatuška, Milan Hnilička, Ivo Vondrák, Tomáš Macura. Nikdo z těchto kdysi významných tváří už v hnutí ANO nepůsobí.

Hnutí ANO 2011 založil český miliardář slovenského původu Andrej Babiš v květnu 2012. Hnutí navázalo na občanské sdružení Akce nespokojených občanů. Odtud tedy zkratka v názvu, jejíž původ mnozí dnes už ani asi netuší. Andrej Babiš je předsedou hnutí od počátku. Velmi pravděpodobně jím bude, dokud sám bude chtít a nerozhodne se jinak. ANO je Babišovým projektem, který prakticky vlastní a je takřka neodvolatelný. Hnutí ANO je vlastně tak trochu další firmou Andreje Babiše. Kongresy a jednání hnutí ANO se konají v budově patřící holdingu Agrofert, který patří do svěřenských fondů Andreje Babiše. Nikdo vlastně neví, co bude s hnutím ANO, až se Babiš rozhodne skončit. Zatím to však Andreje Babiše baví. Jiné hobby ani nemá.

Stejně jistá se zdá být pozice dalšího „otce zakladatele“, Tomia Okamury. SPD, tedy Svoboda a přímá demokracie, vznikla jako Okamurův projekt v červnu 2015, poté co Tomio Okamura a Radim Fiala odešli po roztržce v poslaneckém klubu z hnutí Úsvit přímé demokracie. Také Tomio Okamura je v SPD dlouhodobě „neomezeným vládcem“ s podporou svého souputníka Radima Fialy. Oba pánové si po předchozí zkušenosti z Úsvitu dobře hlídají, aby jim nikdo v partaji takzvaně „nepřerostl přes hlavu“.