Článek
Petr Ulrych se narodil 21. února 1944 v Hradci Králové. Není tedy brněnským či moravským rodákem, jak se mnozí mylně domnívají. Stejně tak sestra Hanka, která se narodila v Liberci. Do Brna se rodina přestěhovala až později, když tam otec dostal divadelní angažmá. V dětství oba sourozence výrazně ovlivnila opera. Otec byl operní pěvcem-tenorem, sólistou Janáčkovy opery v Brně. Po ukončení střední školy Petr Ulrych vystudoval letecké inženýrství na Vojenské akademii v Brně. Je tedy inženýrem, ale letectví se nikdy profesně nevěnoval. Po ukončení školy v roce 1966 z armády „zběhl“ a stal se profesionálním hudebníkem. Během studií na vysoké škole se soukromě učil hrát na klavír. Na brněnské konzervatoři dva roky studoval skladbu a hru na kontrabas.
V roce 1961 spoluzaložil brněnské rebelské Divadlo bez tradic, kde ve hře, parodující sovětské kosmonauty uvedl své první písničky. Do divadla ho posléze následovala i jeho mladší sestra Hana. V roce 1964 přešel do rockové skupiny Vulkán. Big beat Vulkán s názvuky folk rocku, vliv slavných skupin šedesátých let a spolupráce s Alešem Sigmundem, to vše sourozeneckou dvojici postupně formovalo. V roce 1967 přestoupil Petr Ulrych do skupiny Atlantis. Tam ho opět následovala i mladší sestra Hana. S rockovými Atlantis byli úspěšní i v zahraničí. Rodící se šoubyznys vynesl Ulrychovy do československých hvězdných výšin.
Se skupinou Atlantis vystupovali v pražském divadle Rokoko. Největším hitem skupiny byla píseň „Nechoď do kláštera“, jež tehdy zvítězila v rozhlasové houpačce, někdejší rozhlasové hitparádě Jiřího Černého. Petr Ulrych projevoval už tehdy sklony k syntéze moravského folkloru s rockem.
Když 21. srpna 1968 přišla „na pomoc“ bratrská vojska, Petr Ulrych spontánně složil a nahrál píseň „Zachovejte klid!“ Píseň zazpíval živě do ilegálně vysílaného rozhlasu. Samozřejmě neunikla cenzorům a na kariéru sourozenců Ulrychových to mělo negativní dopad.
Hana ještě získává Zlatou Bratislavskou Lyru 1971. Vystoupila ze stínu bratra, který se postupně profiluje jako autor. Normalizace je na postupu. Petra dostihl zákaz veřejného provozování v rozhlase a TV. Tím mizí z TV a rozhlasu i Hana, protože sourozenci koncertují výhradně společně a společná je také většina písní. Vzniká skupina Javory jako předobraz československé world muzic. Po delší době se prosazují. Písničkář Petr Ulrych se přitom pozvolna mění ve skladatele. V roce 1974 vychází sourozencům Ulrychovým legendární album „Nikola šuhaj loupežník“. Tato úspěšná deska posunula sourozeneckou dvojici definitivně směrem k moravskému folklóru a stylizaci moravských lidových písní.
Petr Ulrych je také autorem scénické a filmové hudby k několika filmům a divadelním představením. Společně se sestrou Hanou také vystupoval v jím zhudebněných muzikálech „Legenda“, „Máj“, „Koločava“ a „Radúz a Mahulena“ uváděných v Městském divadle Brno.
Otisk ruky Petra Ulrycha je zvěčněn na brněnském chodníku slávy, který je před Městským divadlem. Je ve společnosti hvězd brněnské divadelní scény, mezi které patří Bolek Polívka, Alena Antalová, Zdena Herfortová, Karel Janský, Zdeněk Junák, Ladislav Kolář, Jiří Tomek, Martin Havelka, Miroslava Kolářová, Pavel Kunert, Jan Apolenář, Radka Coufalová, Erik Pardus, Hana Holišová, Petr Štěpán a další.
Nepřekonatelný je Paul McCartney, vyzařující chlapeckou pozitivitu, z drsnější muziky Joe Cocker. A moje modla byli Jack Bruce, Eric Clapton a kapela The Cream. Z našich mě baví písničky Ivana Mládka, je v nich skvělý humor, a s určitými výhradami Jaromír Nohavica – snažím se oddělovat jeho tvorbu a politické nastavení.
Petr Ulrych je dlouhé roky uměleckým vedoucím, skladatelem i textařem skupiny Javory. Ta vystupuje ve dvou podobách. Jako Javory a také Javory beat. Tradiční Javory fungují jako folková a lidová hudba s cimbálem, houslemi, kytarou a baskytarou. Existuje však i rockovější koncertní podoba, Javory beat, která zahrnuje (místo cimbálu a houslí) klávesy, elektrickou kytaru a perkuse. Obě kapely mají někdy také společné koncerty. V části zazní „tradiční“ Javory a v jiné zase nejznámější big beatové písně. Finále koncertu je společné pro obě uskupení. Kdo koncert někdy viděl, jako autor tohoto textu, potvrdí, že je to pořád velký posluchačský zážitek. Oběma kapelám to stále „šlape“. Jsou také složené ze špičkových muzikantů. Petr Ulrych vyplňuje pauzy krátkými proslovy ze života. Hlas Hany Ulrychové je stále skvělý, mimořádný, naprosto jedinečný.
Stačí připomenou názvy několika nádherných písní: „Javory“, „Nechoď do kláštera“, „Ideál“, „Až jednou červánky“, „Eržika“, „Nikola“, „Ententyny“,… Samozřejmě jich je mnohem a mnohem více.
V našich letech je každé vystoupení takovým svátkem. Děkujeme Pánu Bohu za to, že nám dal ty dary, kdy můžeme kousek sebe předávat těm, kteří si nás přijdou poslechnout. Je krásné cítit, jak s námi diváci souznívají. Snažíme se vždy předat divákům to nejlepší a nejkrásnější z našich písniček.
Tento rok je jubilejním – Petr Ulrych slaví 80. narozeniny 21. února. Hana Ulrychová bude mít 31. března půlkulatiny - 75. narozeniny. V příštím roce prý uplyne 60 let od jejich prvního společného sourozeneckého vystoupení. Petrovou pravou rukou je manželka Alena, která Javorům dělá dlouhodobě manažerku. Hrdý, procítěný moravský big beat, to jsou stále sourozenci Ulrychovi. Pohled na webovky ukazuje, že koncertů mají pořád požehnaně. Po povánoční pauze vyrážejí od konce března opět na pódia českých a moravských měst. Některé koncerty mají společně s Pavlicovým Hradišťanem.
Je skvělé, že oba sourozence elán neopouští a stále je to spolu a s diváky koncertů baví. Zatímco jejich otec zemřel v pouhých 52 letech, oba sourozenci mají zřejmě geny dobře nastavené po jejich mamince. Dožila se krásných 93 let.
Moc přeji, ať zdraví vydrží co nejdéle a stále to skvěle hraje a zpívá!
Zdroje:
