Článek
Nový generální ředitel České televize Jan Souček představil na tiskové konferenci své plány a také tým nejbližších spolupracovníků.
Nový šéf zpravodajství Petr Mrzena uvedl, že chce mimo jiné udržet vysoký zájem o zpravodajství a publicistiku a více zapojit do vysílání studia v Brně a Ostravě. V rámci ČT24 zavede živé kontinuální vysílání i v noci a nové formáty diskusí. To je jistě v pořádku. Trochu mě ale překvapilo, že nový šéf plánuje na svém úseku dosáhnout 50procentní zastoupení žen ve funkcích na všech úrovních.
Jen bych rád v úvodu zdůraznil, aby nedošlo k nějakému nedorozumění, že nemám rozhodně vůbec nic proti ženám. Sám s řadou výborných kolegyň denně spolupracuji. Moji přímou nadřízenou je žena a nečiní mi to absolutně žádný problém. Mám však vždy velmi rozporuplné pocity z projevů pozitivní diskriminace. A to je, zdá se mi, tento případ.
Proč by mělo být zrovna 50procentní zastoupení žen ve funkcích ve zpravodajství České televize na všech úrovních?
Když sleduji zpravodajství či publicistiku České televize, je mi jedno, jestli pořad moderuje žena či muž. Zajímá mě, jak si dotyčný či dotyčná vede. Jak dobře dělá svoji práci. Vůbec by mi nevadilo, kdyby zastoupení žen bylo třeba 70 %, když to bude mít důvod. Ženy budou pracovně schopnější než jiní kandidáti-muži na tyto pracovní pozice. Nebo naopak, ať je to třeba jen 30 %, pokud zrovna v určitou dobu taková nabídka schopných žen pro určitá pracovní místa prostě není.
Napadá mě otázka. Bude teď pan Mrzena, když bude mít dva schopné kandidáty na stejnou pozici, vždy upřednostňovat ženu? Jen proto, aby „srovnal score“ půl na půl? Bude se snad loučit s některými pracovníky jen proto, že jsou muži, aby je nahradil ženami a dosáhl 50% kvóty? Jak jinak pan Mrzena svého cíle dosáhne?
Jinými slovy, pánové, do zpravodajství ČT se ani nehlašte. Je to asi zbytečné. Šéf teď bude vybírat ženy.
Pan Mrzena také neuvedl, jaké je současné zastoupení žen ve zpravodajství ČT. Ani proč chce dosáhnout zrovna 50% podílu žen. Zřejmě mu to tak přijde správné, že to bude mezi ženami a muži fifty-fifty. Nebo existují nějaké jiné důvody?
Osobně zastávám názor, že lidé by měli být v pracovním procesu hodnoceni pouze podle svých schopností a výsledků. Stejně tak by měli být na pracovní pozice vybíráni. Jaké mají kandidáti pohlaví by ve výběru uchazečů do pracovních pozic nemělo být hlediskem. Stejně jako jím třeba není rodinný stav. A neměl by být ani věk. Samozřejmě by se neměly činit rozdíly v závislosti na pohlaví ani při finančním ohodnocení.
Je zajímavé, že třeba na rodinný stav se už nikdo netroufne při pohovoru zeptat. Stejně tak věk uchazeče se oficiálně řešit nesmí. Neoficiálně je bohužel někdy důvodem k odmítnutí kandidáta. Ale zároveň je klidně možné nepřímo vyhlásit, že jako šéf teď budu upřednostňovat ženy, abych dosáhl jejich 50 % zastoupení na všech úrovních mé organizace. A mnohým to asi přijde i takto správné. Bude přece dávat příležitost ženám. Chce 50 % zastoupení, tedy rovnoprávnost. Ale je to tak správně? Znovu říkám, ať ve zpravodajství ČT pracuje třeba 70 % žen, když budou pracovně lepší. Ale nikoliv kvůli tabulkové kvótě.
Pan Mrzena není zdaleka jediným, kdo podobnou strategii razí. Obdobná prohlášení mají i některé jiné instituce a korporátní firmy. Pouze procenta se liší. Můj názor tedy asi nebude „trendy“. Považuji to však za možná líbivou, ale nesprávnou pracovní politiku. Jakákoliv diskriminace je určitě špatná. Ženy mají mít stejné možnosti pracovního uplatnění jako muži, včetně finančního ohodnocení. Pozitivní diskriminace je ale také obecně diskutabilní. Lidé, kterým se „nadržuje“, protože patří k nějaké „skupině“, jsou obvykle vnímáni ostatními negativně.
Ženy mám velmi rád. I jako kolegyně. Vůbec mi nevadí, když jich je v mém pracovním okolí více, třeba i většina. Ale mělo by to být vždy dáno jejich schopnostmi, nikoliv podle „tabulek“.
