Článek
V článku před utkáním Sparty jsem zmínil teoretickou možnost, že se snad může projevit jistá „balkánská lehkovážnost“ a Dinamo Záhřeb po jasné výhře v prvním utkání odvetu v Praze trošku podcení. Kupodivu se tak stalo. Dinamo nezačalo vůbec koncentrovaně a brzy prohrávalo, když Haraslín, střídající často výborná utkání s těmi, kdy je „neviditelný“, měl naštěstí den, kdy se dobře vyspal a už v 2. minutě otevřel skóre. V 24. minutě přidal druhý gól hlavou Sorenssen, když mu to značně ulehčil špatným vyběhnutím gólman chorvatského klubu. Sparta tak nečekaně brzy smazala náskok Dinama. Byla první půli lepším týmem a mohla přidat další góly. Trenér Dinama musel být o přestávce s přístupem a výkonem svých hráčů hodně nespokojený. Nejspíš musel v kabině dost zvednout hlas.
Stejně tak, ne-li více, musel být slyšet v kabině Slavie v Lublinu o půli Jindřich Trpišovský. Jestli Sparta prožila na Letné nečekaný poločas snů, tak Slavia zažila v polském Lublinu, kde hraje domácí utkání ukrajinská Zorja Luhanjsk, doslova poločas hrůzy. Slavia vyhrála první utkání 2:0 a mohla dát snad deset gólů. Zřejmě pod dojmem této situace přistoupili slávisté k utkání hodně lehkovážně a do poločasu za to dvakrát zaplatili. V obou případech je pod gólem Zorje podepsaný slávistický gólman Kolář. Obě střely byly z kategorie chytatelných. Podíl na gólech má ale celá defenziva Slavie.
Poločas 2:0 znamenal nečekané smazání manka a v Lublinu se začínalo také od nuly. I když ne tak úplně, protože Slavia se nacházela v hodně špatném rozpoložení. Najednou se nedařilo nic. Slávisté se báli hrát. Kazili jednoduché věci. Kombinace vázla. Slavia hrála pomalu, nepřesně. Už o půli to odnesli Ogbu a Douděra, kteří šli dolů ze hry. V průběhu druhé půle došlo i na další střídání. Slavia nakonec šťastný gól dala, když střídající Jurásek naskočil v 83. minutě na centr a hlavou utkání rozhodl. Naštěstí. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tento gól nepřišel. Dvě šance soupeře v druhé půli naštěstí zlikvidoval brankář Kolář, který si po špatném výkonu v první půli připomněl své lepší časy. Slavii dvakrát podržel. Slavia postupuje. To je důležité. Nic pěkného to ale nebylo. První půle byla doslova tragická. Druhá vyšla aspoň výsledkově.
Postup je úspěch. Na výkon raději zapomeňme. Opět se ukázalo, jak velký je v poslední době rozdíl mezi Slavií doma a venku. Byl to problém už vloni. A je evidentně pořád. Slavia je venku jako vyměněná. Bude muset přidat. S tímto přístupem a výkonem by to dál nešlo.
Sparťanský večer snů pokračoval i druhou půli. Chorvat Ljubičič naštěstí nesnížil. Vindahl Spartu zachránil. V té době Dinamo zlobilo. Po prospané první půli začalo hrát. Pak naštěstí Panák zvýšil na 3:0. Zelený dokonce mohl rozhodnou. Nedal. Chorvati pak snížili po skvělé samostatné akci Baturina na 1:3. Vypadalo to už na prodloužení, ale Pešek v 87. minutě uvolnil Olatunjiho a bylo to 4:1 pro Spartu. Olatunji, který byl dosud některými fandy i bývalými hráči Sparty hojně kritizován za přístup k utkáním, si je dnes určitě udobřil. Spartě se podařil nevídaný obrat. Naposledy to takto zvládla v evropském poháru před 51 lety!
Slavia a Sparta postoupily do základní skupiny Evropské ligy. Od Slavie se to po prvním utkání čekalo. Odveta měla být skoro formalitou. A nebyla. Slavia si to hodně zkomplikovala a málem vypadla. Spartě se moc šancí nedávalo, ale příjemně překvapila. Zahrála výborně, po zásluze vyhrála a postoupila. Dva týmy v Evropské lize, to je určitě úspěch českého fotbalu. Nelze nevidět jistá negativa. Slavia a Sparta hrají výrazně lépe před domácími fanoušky. Na hřištích soupeřů hrály oba kluby špatně. Rozhodně je co zlepšovat.
