Článek
Státní zástupce přitom původně, dle informace ze začátku září, obžaloval psychiatra Jana Cimického ze čtyř znásilnění a 35 případů vydírání. Nakonec se bude tedy Jan Cimický u soudu zpovídat z takřka 40 skutků sexuálních útoků na ženy, které byly ve většině případů jeho pacientkami. Lékař už v minulosti obvinění odmítl a prohlásil, že hodlá prokázat svou nevinu.
V případech znásilnění, u kterých došlo k pohlavnímu styku, mezi jednotlivými případy byla delší časová prodleva. Uplynula pětiletá promlčecí lhůta, než se měl lékař dopustit dalšího prokázaného případu. Za tato znásilnění by Janu Cimickému hrozil vyšší trest, až osm let vězení. Nyní je to tedy maximálně pět let. Podstatné je však, že se tento případ veřejně řeší a dospěje k spravedlivému soudu. Na jednu stranu je samozřejmě nutné ctít presumpci neviny. Každý obviněný, tedy i doktor Cimický, na ni má plné právo. Na straně druhé si lze těžko představit, že by si to dotyčné ženy všechno vymyslely. Je k tomu celá řada důvodů.
Ženy se v drtivé většině případů mezi sebou vůbec neznaly. Některé případy sexuálních útoků doktora Cimického od sebe dělí roky či dokonce celá desetiletí. Ve výpovědích některých napadených hospitalizovaných pacientek zaznívalo, že je měl Jan Cimický údajně sexuálně napadat denně. Jedné z pacientek měl vyhrožovat elektrošoky, pokud by o napadeních promluvila. Pacientky měl prý sexuálně obtěžovat jako primář psychiatrie i později v soukromé praxi.
O Cimického praktikách, jak se zpětně ukazuje, měla více či méně dlouho povědomí řada jeho kolegů-lékařů. Nikdo z kolegů si však nechtěl „spálit prsty“. Můžeme si o tom myslet své. Na druhou stranu se těmto lidem nelze zase až tak úplně divit. Doktor Cimický byl svého času velmi vlivným mužem. Primářem v psychiatrické léčebně v Bohnicích byl v letech 1981-1996. Měl za minulého režimu řadu přátel mezi komunistickými pohlaváry. Kromě své lékařské praxe vystupoval veřejně v televizních či rozhlasových pořadech. Obdobně jako například doktor Plzák. Jan Cimický je totiž také prozaik, básník, překladatel, scénárista. Měl tedy mnoho kontaktů a vlivných přátel v celé české společnosti a showbusinessu. Před rokem 1989 i dlouho po něm.
Představa, že by proti němu v tehdejší době vystoupila nějaká jeho pacientka, takzvaně ho udala a bylo jí dáno za pravdu, je viděno tehdejší optikou, naprosto nemyslitelné. Pokud by to taková žena učinila, byla by za socialismu snadno prohlášena za blázna a její nařčení za křivé. Dveře léčebny už by asi jen tak neopustila. Vzhledem k tomu, že tyto ženy-pacientky se s nějakými psychickými problémy také skutečně léčily, by to nejspíš nedalo doktoru Cimickému ani moc práce.
K odchodu doktora Cimického z pozice primáře léčebny Bohnice došlo až v roce 1996. Po dlouhých patnácti letech. Podle jeho tehdejšího nadřízeného, ředitele léčebny Zdenka Bašného, měl Cimický zneužít svého lékařského postavení. Z nemocnice musel údajně odejít kvůli sexuálnímu obtěžování. Šlo o dvě stížnosti, která podle ředitele Bašného zněly velmi věrohodně. I tak záležitost „vyšuměla do ztracena“. Cimický pouze v ústavu v tichosti skončil. Ředitel ústavu Bašný potvrdil, že delší dobu existovalo neoficiální veřejné povědomí o nevhodném chování Cimického vůči pacientkám, ale k odchodu Cimického došlo až na základě těchto dvou stížností v roce 1996. Trestní oznámení ani podnět na lékařskou komoru kvůli Cimickému tehdy Bašný nepodal. Poté si MUDr. Cimický otevřel soukromou psychiatrickou praxi.
Postavení doktora Cimického bylo velmi silné. Ostatně i Naďa Urbánková, známá česká zpěvačka, své dospělé dceři Janě Fabiánové, když se jí svěřila se sexuálními ataky doktora Cimického, doporučila, aby „do toho nešla“, protože doktor má vlivné známé a nemá proti němu šanci. A to už bylo po roku 1989. Jana Fabiánová také nakonec stála za tím, že se alespoň po letech dostala celá kauza na veřejnost. Stalo se tak poté, co Fabiánová reagovala na skutečnost, že tehdejší prezident Zeman chce udělit doktoru Janu Cimickému státní vyznamenání. Nedokázala strávit skutečnost, že takový člověk má obdržet státní vyznamenání. Když svůj příběh zveřejnila, dostaly odvahu i některé další ženy, které se přihlásily se svými příběhy.
Případů je ale prý výrazně více, než avizovaných čtyřicet, které jdou k soudu. Některé ženy už se nechtějí po letech k nepříjemným záležitostem znovu vracet a svědčit proti doktoru Cimickému. Nelze se jim vůbec divit. Mají dnes své životy, děti, vnoučata. Jejich blízcí mnohdy o hrůzách, které před lety prožily, ani nevědí. Poškozené ženy si nechtějí připomínat tato traumata z minulosti, řešit je s rodinou, chodit k policejním výslechům a soudům, či být dokonce medializovány. O to víc je třeba smeknout klobouk před těmi ženami, které v sobě tuto odvahu našly, i když by to raději už zapomněly.
Občas se ozývají hlasy, proč to ženy neohlásily v době, kdy se jim to stalo. Důvodů je asi více. Šok, stud, bezmocnost. Dříve se také společnost stavěla k podobným záležitostem jinak. Každá z poškozených žen se pak především domnívala, že je v tom sama, že ona je tím jediným selháním uznávaného pana primáře Cimického. Ženy o sobě navzájem nevěděly. Neměly víru v to, že by jim někdo uvěřil, že by jejich případ proti tak vlivnému muži mohl být snad spravedlivě vyšetřen. Pokud se už někomu ze svých blízkých svěřily, dotyčný je utvrdil v tom, že proti panu primáři nemají šanci.
Podobné záležitosti jsou mnohdy zpochybňovány. Dávají se do souvislosti s různými výpověďmi amerických hereček, které si po dvaceti či třiceti letech vzpomněly, že jim tehdejší sexuální chování producenta či režiséra bylo nepříjemné. Každý případ je jiný a nelze je „házet do jednoho pytle“. V jednom je však případ českých poškozených žen-pacientek odlišný. Herečky šly velmi často na hotelový či jiný pokoj s dotyčným mužem dobrovolně. Více či méně mohly očekávat, co se tam asi stane. Mnohdy z celé záležitosti pracovně výrazně profitovaly. Některé i díky tomu udělaly velké kariéry. Tím nechci takové sexuální počínání mužů rozhodně hájit. Odsuzuji ho. Jen říkám, že tyto případy jsou odlišné. Doktor Cimický, z toho co je známo z veřejně dostupných pramenů, zneužil svého postavení lékaře. Zneužil své pacientky, které se u něho léčily. Tyto ženy často nikam dobrovolně nešly. Byly už v nemocnici hospitalizované. Nebo byly u doktora na vyšetření v ordinaci, kde rozhodně obdobné chování lékaře-psychiatra, tedy svým způsobem i jejich zpovědníka, v kterého měly důvěru, nemohly očekávat.
Také dnešní postavení těchto žen je jiné. Americká herečka ze současné situace opět může finančně i mediálně v některých případech profitovat a i po mnoha letech získat velké finanční odškodnění. Může mít tedy i tuto motivaci. Nelze pak vyloučit i křivá obvinění. V českém prostředí, a v tomto případě, je to výrazně jiné. Bývalé pacientky doktora Cimického, až na výjimky neznámé ženy, z toho rozhodně nic „nevytřískají“. Naopak je mohou čekat nepříjemnosti, protože budou svědčit u soudu, řešit záležitost se svými blízkými, přáteli, kolegy. Může být vyzrazena jejich totožnost a dostat se jim mediální pozornosti, která jim nebude milá. Aniž bych chtěl sahat americkým hvězdám do svědomí, motiv českých žen pro svědectví proti doktoru Cimickému se jeví jako mnohem čistší a poctivější. Bez postranních úmyslů. Proto je také z mého pohledu mnohem důvěryhodnější. Prakticky odpadá možnost, že by se tyto ženy chtěly doktoru Cimickému mstít, že by chtěly z tohoto případu nějak profitovat. To je v českých reáliích prakticky vyloučené.
Panu doktoru Cimickému je 75 let. Pro veřejnost asi není podstatné, jaký dostane trest. Jestli osm let či pět let. Nebo nějaký jiný, nižší trest odnětí svobody. Či zda odejde od soudu s nějakou jinou formou trestu. Vzhledem k tomu, že se jedná o případy, které se staly před roky, někdy i dlouhou dobou, je prokazování některých skutečností asi dost složité. Některé narážejí na promlčecí lhůty, proto také soud bude v nižším rozsahu. Důležité je, že spravedlivý proces proběhne. Sice pozdě, ale přece. Podstatné také je, že jednání doktora Cimického, které se prokáže, bude jasně pojmenováno.
Pro poškozené ženy to může být alespoň částečná, morální satisfakce. Doufejme, že celé zveřejnění této kauzy také pomůže k tomu, aby se takové záležitosti, pokud možno, už neděly. Aby si každý lékař uvědomil, kde jsou hranice jeho chování vůči pacientkám. A pokud se už takový případ stane, aby poškozené ženy měly odvahu jej ihned poté nahlásit. Měly by už vědět, že se jim v dnešní době (snad opravdu) dostane u policie, státního zastupitelství, soudu i celé společnosti zastání, že záležitost bude spravedlivě prošetřena a souzena.
Soud s doktorem Cimickým má probíhat od 7. listopadu u Obvodního soudu pro Prahu 8.
Zdroj:
