Článek
Ve velkých městech to ještě není tak patrné. Některé restaurace zanikly, většina ale zatím přežila. Ceny jídel a nápojů se výrazně zvýšily. Zákazníkům nezbylo, než to akceptovat a přizpůsobit své chování nové situaci. Někteří chodí na obědy méně často. Štamgasti snížili konzumaci. Prostě si místo svých dříve obvyklých pěti piv dá takový štamgast jen tři piva. Ale v hospodě sedí stejný čas. Potvrzují to mnozí majitelé hospod. Často ani teď nemají nouzi o zákazníky, ale konzumace piva, i dalších nápojů, jim výrazně klesla.
Nejspíš se asi jen tak nezvýší, protože Plzeňský Prazdroj oznámil další zvýšení cen. Pivovar má zvednou cenu čepovaného piva od října o 1 korunu, očekává se, ale že do finální ceny v restauracích se zvýšení promítne více. Pravděpodobně o 2 koruny. Nyní se půllitr Plzně prodává v českých restauracích obvykle kolem 60 korun. Někde méně, v atraktivních městských turistických lokalitách ale také často i za výrazně více. Další zdražení čepovaného piva v restauracích se dá čekat od ledna, protože Fialova vláda má v plánu v rámci úsporného balíčku přesunout čepované pivo z 10 % DPH do 20 %. Ostatní pivovary se zdražením ještě většinou vyčkávají. Z větších potvrdil zdražení pouze Bernard. Budějovický Budvar uvažuje o zdražení od ledna. To patrně situaci ještě více zhorší.
Češi byli dlouho zvyklí, že pivo v českých hospodách a restauracích bylo levné. Snad nejlevnější v civilizované Evropě. Ted´ se situace mění. Cena piva v Česku stále roste. Zatím sice neplatí staré české rčení „Vláda, která zdraží pivo, padne“. Ale kdo ví …?
V covidové době, kdy byla nejrůznější omezení návštěv restaurací, si část lidí odvykla od pravidelných návštěv. Lidé se scházeli doma, po garážích a „klubovnách“. U části z nich tento zvyk levnější konzumace přetrval. Covidová doba a následný růst cen prakticky všeho poznamenal hlavně venkov. Ve velkých městech, jak už bylo řečeno, to není tak zlé. Konzumace poklesla, ale restaurace v drtivé většině fungují dál prakticky bez omezení. Mnohem horší je situace na českém a moravském venkově.
V poslední době se v médiích hodně řešilo, kde lze a nelze platit platební kartou. Už méně se ale řešilo a řeší, že není kde zaplatit. Hodně vesnických a maloměstských restaurací omezilo provoz. Některé zcela zavřely. Důvodů je více. Jak už bylo řečeno, v době covidu se naučili lidé scházet mimo hospody. Konzumovat pivo levněji. V plné míře se do hospod už nevrátili. Týká se to zejména lidí starších ročníků. Vesnickým hospodským, kteří před covidem „jeli na setrvačník“, živnost jim už tehdy moc nekvetla, dal covid velkou ránu a následné výrazné zvýšení cen energií a všeho navazujícího, je dorazilo. Někteří to prostě „zabalili“. Už neměli sílu pokračovat.
Je to viditelné i v oblastech, které celkově nejsou rozhodně chudé. Jako příklad ze svého prázdninového putování mohu uvést jižní Moravu či jižní Čechy. Jdete na pěší výlet či jedete na kole a máte problém se mimo města najíst a napít. Vesnické hospody jsou často zavřené nebo fungují jen omezeně tři, čtyři dny v týdnu. V menších městech, turistických lokalitách se lze setkat s tím, že jakmile skončí hlavní prázdninová sezona, přecházejí restaurace už od září na výrazně zkrácený provoz. Otevřeno menší počet dní v týdnu a v některých dnech zavíračka výrazně dříve.
Některé penziony a hotely v menších městech a na venkově zrušily teplou kuchyň. V covidu se jim rozutekl personál. Někteří původní zaměstnanci zjistili, že si dokáží slušně vydělat i v jiných profesích. Navíc třeba i v lepších režimu, s volnými víkendy. Do gastronomie se už nevrátili. Majitelé penzionů a hotelů mají problém s kvalifikovaným personálem. Recepční a pokojské ještě obstarají, vypomohou studentky či Ukrajinky, ale se schopnými kuchaři už je problém často velký. Teplá kuchyň je finančně náročná, na vybavení, splnění hygienických norem, čas a práci. Výdělek pro majitele je přitom v dnešní době nejistý. Proto se raději část z nich soustředí už pouze na ubytovací kapacity se snídaněmi. To je mnohem jednodušší provoz s nižšími náklady.
Uvidíme, co přinesou příští měsíce. K velkému optimismu asi není velký důvod. Spíše se dá očekávat, že dojde k dalším „úmrtím“ českých hospod a restaurací. Je sice pravda, že těchto zařízení bylo v jednu dobu v naší zemi až moc. Restauraci si otevřel kde kdo. To se týkalo hlavně některých velkých měst, kde byl, nebo možná pořád ještě je, nadbytek restaurací.
V poslední době dochází k poklesu počtu restaurací. Bohužel to však nemusí znamenat, že zůstanou opravdu vždy ty dobré. Navíc velká „úmrtnost“ je hlavně na venkově. A to je špatně. Tam totiž hospoda plní odnepaměti i jistou společenskou funkci. Je místem, kde se lidé potkávají, scházejí, slaví, řeší společné problémy. Správná vesnice by měla mít fotbalový klub, hospodu a dobrovolné hasiče. Počet venkovských fotbalových klubů a týmů klesal už před covidem. Covid do toho „hodil vidle“ ještě víc. Mnohé vesnické kluby dnes těžko dávají dohromady fotbalovou jedenáctku. A bez hospody to je ještě horší. Jak je to se stavem dobrovolných hasičů, netuším, ale bojím se, že to také leckde nebude žádná sláva.
