Slavia udělala vše pro titul. Má jistou Ligu mistrů. Co ji dovedlo k vítězství a co ji teď čeká?

Slavia se musela tři roky koukat, jak ligové tituly slaví jiní. Nejprve plzeňská Viktoria, pak dvakrát pražská Sparta. Druhá místa jsou sice pěkná, co by za ně fanoušci Slavie v „hubených“ letech, kterých nebylo v historii klubu málo, v minulosti často dali. Ale při možnostech, které Slavia v posledních sezonách má, to bylo prostě už málo. Slavii titul stále unikal. Proto přišly změny. A ty pomohly.

První se datují už od doby vstupu nového majitele, českého miliardáře Pavla Tykače, do pražského klubu. Klub, který má silného majitele, už nemusí své hráče rok co rok prodávat „za každou cenu“, aby „zalepil“ vysoký rozpočet. Tak tomu bylo v posledních letech pod čínskými majiteli. Může tým budovat. Nekupovat jen mladíky s cílem „ohrát a prodat“. Může si dovolit pořídit občas i staršího dražšího hráče, kterého už výhodně sice nejspíš nikdy neprodá, ale on mu pomůže k výsledkům a úspěchům (Staněk, Chorý) a mladí vedle něj rostou. Slavia také dnes prodává už jen ty fotbalisty, na které jsou mimořádné nabídky (viz. Antonín Kinský do Tottenhamu) a výrazně na nich vydělá. A pak ty, bez kterých se dokáže obejít (Jurásek, Lingr a další).

Slavia má opět silné české jádro týmu. Jako za první Trpišovského éry, tedy dob Koláře, Součka, Coufala, Bořila, Hušbauera, Krále, Kúdely či Škody. Skončila nedávná doba, kdy toto silné české jádro citelně chybělo a Slavia měla v základní sestavě také sedm či osm cizinců.

Dnes zdravé české jádro slávistické sestavy tvoří Staněk, Holeš, Zima, Provod, Douděra či Chorý. Stále je v něm také veterán Bořil. Je to velmi důležité. Zejména v době, kdy se utkání nevyvíjí dle představ, dokáží zkušení „domorodci“ tým zmobilizovat. Na české fotbalisty se „nabalují“ kvalitní mladí cizinci jako Igoh Ogbu, Oscar Dorley, Malick Diouf, Christos Zafeiris, kteří ve Slavii vedle Čechů rostou.

Pražská Slavia má stabilizovanou základní sestavu. Skončily doby, kdy trenér Jindřich Trpišovský rotoval zápas od zapasu jmény v sestavě a byl schopen vyměnit i sedm či osm hráčů. Letos byla situace zcela jiná. Sestava Slavie, pokud byli hráči k dispozici, byla hodně předvídatelná. V lize se měnila minimálně. Prospělo to velmi souhře mužstva. Hráči o sobě mnohem více vědí. Předvídají dopředu, co učiní druhý. Ve hře Slavie je více automatismů.

Slavia také změnila svoji hru. V minulosti se jí často nedařilo v lize překonat urputně bránící soupeře. Zdlouhavě obehrávala pokutové území. Neuměla „odemknout zaparkovaný autobus“. Letos to bylo jiné. Slavia hru výrazně zjednodušila. Nemusí to být jen pozitivní záležitostí, tímto způsobem hry „vše do vápna na Chorého“, se vždy proti kvalitním obranám neprosadíte, což ukázala Evropská liga, ale faktem je, že v lize jí to prospělo a pomohlo. V nové sezoně bude muset také najít plán „B“.

S příchodem Tomáše Chorého získala hrotového útočníka s potřebnými fyzickými parametry, který se umí prosadit v pokutovém území. Tím, že gól vstřelí. Anebo vytvoří prostor pro jiné. Navíc je velkým bojovníkem, který se nikdy nevzdává. Dře, bojuje. Ve Slavii také zlepšil disciplínu. Zbavil se dřívějších „úletů“. Získal si svým přístupem některé zprvu nepřejícné a nedůvěřivé slávistické fanoušky velmi rychle na svoji stranu.

Slavia velmi zlepšila defenzivní část hry. Až na výjimky nedostávala v lize „hloupé góly“. Po 31 kolech obdržela pouze 11 branek! Jindŕich Staněk dal v bráně rychle zapomenout na Antonína Kinského. Návrat zvládl s přehledem. Když byli zdraví, měli v obraně jisté místo Tomáš Holeš a Igoh Ogbu. K nim se přiřazovali nejčastěji David Zima nebo Jan Bořil. Důležitou záležitostí byl nečekaný návrat Jana Bořila do týmu a do sestavy. Po těžkém zranění kolena už tomu asi nikdo nevěřil, ale Bořilův comeback se povedl nad očekávání. Hlavně na podzim. Pomohl jako lídr mužstva. Jeho „duše“. Zkušený harcovník. Ale také i herně.

Stejně tak šly nahoru v ofenzivě výkony Lukáše Provoda, další velké osobnosti mužstva. A také dalšího fotbalisty po dlouhém a těžkém zranění kolena. Vrátil se už v minulé sezoně. I do reprezentace. Ve Slavii získal jistotu, už se nikam nežene, podepsal lukrativní víceletou smlouvu.

Povedl se také hodně diskutovaný příchod Vasila Kušeje z Mladé Boleslavi, který má ve své hře některé technické a střelecké atributy, které Slavii dosud chyběly a dodává jí to, co se třeba očekávalo, ale nenaplnilo od Matěje Juráska. Kušej umí jeden na jednoho. Je fotbalově drzý. Ve svém soukromém životě se snad už také srovnal. Pokud vydrží zdravý i správně nastavený v hlavě, můžeme se od něj dočkat ještě velkých věcí. Nejen ve Slavii, ale i českém národním týmu.

Uprostřed zálohy se dobře doplňovala dvojice Christos Zafeiris a Oscar Dorley. Objevem sezony byl levý wing bek Malick Diouf. Vpravo hrál nejčastěji neúnavný bojovník David Douděra, připomínající Vladimíra Coufala. Douděru bohužel také limitují slabší technické dovednosti a podprůměrné zakončení.

Slavia v této sezoně obětovala vše pro úspěch v lize. Pro mistrovský titul. Vyhlásila na začátku sezony na tiskové konferenci prostřednictvím klubového šéfa Jaroslava Tvrdíka útok na titul. Jak průběh sezony ukázal, Slavia se z minulých chyb dokázala poučit. Podřídila mu tentokrát vše. Priorita byla od začátku sezony v Edenu evidentně jasně nastavená.

Dopředu se vědělo, že zisk titulu letos znamená přímý postup do základní fáze Ligy mistrů UEFA 2025/26. Čekal se proto nesmírně tuhý boj mezi Slavií, Spartou a Viktorií. Jsme v Česku, proto byly obavy z toho, co všechno se může dít v zákulisí. Co všechno v honbě za Ligou mistrů nastane. Nic z toho se naštěstí nepotvrdilo. Slavia byla v této ligové sezoně jasně nejlepším týmem. Titul si zajistila zcela oprávněně s předstihem a velkým bodovým náskokem. K jejímu tituly nevedla žádná pochybná rozhodnutí, časté pokutové kopy v závěru zápasů či něco podobně „podezřelého“. O tom, že byla v celé sezoně nejlepší, není tentokrát pochyb.

Kromě výborných výkonů Slavii pomohli také soupeři. Nebyli tak dobří, jak se před sezonou čekalo. Hlavně Sparta měla velmi špatný podzim. Po odchodu trenéra Priskeho a lídrů, zejména kapitána Krejčího, ale také hroťáka Kuchty, šly výkony týmu na podzim minulého roku prudce dolů. Nečekaně brzy z boje o titul vlastní vinou odpadla. Plzeňská Viktoria také občas zbytečně na domácí ligové scéně ztrácela body. Dařilo se jí nad očekávání v Evropské lize, což si ale při kvalitativně užším kádru vybíralo svoji daň v Chance lize. Z tohoto pohledu měla Slavii pozici trochu snazší, než se původně čekalo.

Slavia už na podzim vsadila vše na ligový titul. Do domácího utkání čtvrteční Evropské ligy s Ajaxem Amsterdam vyslal trenér Trpišovský „béčkovou“ sestavu, aby pošetřil některé opory před nedělním derby se Spartou. Slavia s Ajaxem pouze remizovala. V derby však uspěla. V lize body, až na výjimky, zbytečně neztrácela. Vyhrávala, oproti nedávné minulosti, také zápasy, v kterých to nebylo herně úplně ideální. Ale nedostávala góly a dokázala utkání dovést do vítězného konce. I když třeba jen 1:0.

V Evropské lize se jí naopak nevedlo. Ač patřila dle zahraničních médií do širšího okruhu favoritů, překvapivě vypadla již v základní části. Její výsledky byly zklamáním. Nebyla produktivní. V Evropě její „zjednodušená“ hra tolik nefungovala. Slávistická sezona 2024/25 byla oproti nedávné minulosti „naruby“. Dříve se jí více dařilo v Evropě, kde se hraje kombinační a otevřený fotbal, ale v „soubojové“ české lize někdy s papírově slabšími soupeři zbytečně ztrácela body. Teď to bylo naopak.

Překvapivě také vypadla už ve čtvrtfinále MOL Cupu na domácím stadionu s olomouckou Sigmou. Do zápasu trenér Trpišovský od úvodu nenasadil všechny obvyklé opory do základní sestavy. Za nepříznivého stavu výsledek „honil“, ale už nedohonil. Toto rozhodnutí bych i dnes trenérovi vyčetl.V době, kdy už Slavia měla ligový titul na 99,9 procent „v kapse“, se zbytečně vzdal možnosti získat „Double“. Je to škoda. Myslím, že Slavia na to letos měla. Chápu ale, že v době oslav mistrovského titulu se tohle neřeší a s lehkým srdcem se to přejde.

Slavia má po třech sezonách půstu titul zpět. V Olomouci v sobotním utkání 1.kola nadstavbové části, kdy mohla proměnit první „mečbol“, nečekaně dominovala. Došla si pro vítězství, a tím i titul, opravdu impozantním způsobem. Hrála velmi dobře a efektivně. Byla produktivní. Po druhém gólu se dostala do velké pohody. Pak už byl na hřišti jen jeden tým. Ten slávistický.

Slavia vyhrála v Olomouci po výborném výkonu 0:5. Tak jednoznačný průběh nečekal asi nikdo. Zhruba šest tisíc fanoušků Slavie, kteří jeli mužstvo podpořit na Andrův stadion, nevážilo cestu do Olomouce zbytečně. Prožili krásný zápas. Mohou slavit.

Slavii čekají v nadstavbě ještě čtyři utkání. V derby se Spartou, s plzeňskou Viktorií a ostravským Baníkem to budou vysoce prestižní utkání, i když už z pohledu Slavie nepůjde o nic. I tak jistě nebude chtít prohrát. Může svou hrou a ziskem bodů promluvit také do dění v ligové tabulce pod ní. Mezitím si vyjede ještě méně atraktivní „výlet“ do Jablonce.

Slavia má také jistou Ligu mistrů. Čeká ji výjimečné léto bez kvalifikace. Bez nervů, do jakého evropského poháru, a zda vůbec, se jí podaří postoupit. To se českým klubům moc často nestává. Slavia bude moci v létě ladit tým na novou sezonu bez kvalifikačního stresu. Podobně jako jsou na to zvyklé evropské velkokluby. To je velký bonus do nové sezony. Je na Slavii, jak se jí ho podaří využít.

Příští ročník určitě nebude jednoduchý. Hrát najednou na potřebné úrovni Chance Ligu, MOL Cup a Ligu mistrů. K tomu ještě v pauze mezistátní utkání, neboť Slavia má celou řadu reprezentantů v národních týmech.

Chance liga a Liga mistrů, to jsou dva odlišné světy. Co funguje v české lize, nestačí v Lize mistrů. Tam se hraje úplně jiný fotbal. Slavia bude potřebovat v některých případech jiné typy hráčů na nátlakový fotbal v Chance lize a jiné na brejkový fotbal v Lize mistrů.

V Chance lize bude opět hrát často proti týmům, které proti ní zejména velmi důsledně brání. V případě druhém, v Lize mistrů, bude v zápasech proti evropským gigantům na obdobné pozici outsidera častěji ona. Bude hodně běhat bez míče, zodpovědně bránit a snažit se využít, pokud možno, šance na rychlé brejky.

Slavia musí tým v létě doplnit a zkvalitnit. Možná bude muset také nahradit některé odcházející hráče (Diouf, Ogbu?). Znovu tým trochu pozměnit, vylepšit a uspět s ním v Lize mistrů, to nebude určitě snadné. Co dokáží nejlepší hráči české nejvyšší soutěže s míčem většinou jen v poklusu (a ti ostatní ani to ne), to umějí hvězdy evropských velkoklubů v Lize mistrů ve sprintu. Chvilka zaváhání, nerozhodnost, technická nedokonalost při zpracování či nepřesné přihrávce. Co v české lize projde, to se na této úrovní nevyplácí. Fotbalista o míč hned přijde. Na bránu se žene rychlý útok soupeře.

Všichni víme, jak v Lize mistrů dopadla Sparta… Ale jsou to každopádně velmi příjemné starosti, které pražskou Slavii čekají. Titul má už „v kapse“ a „kapříci z Ligy mistrů určitě připlují“.

Zdroje: přímý přenos Oneplay, statistiky Livesport