Článek
Nebudu tentokrát rozebírat jednotlivé situace v utkání. Jestli měli být Chorý či Mercado vyloučeni, jestli měla dostat Slavia více žlutých karet, a tak podobně. To řeší spousta jiných. Chci se podívat na výkony hráčů vítězného týmu a jeho styl hry.
Před utkáním se hodně řešila závislost obou týmu na svých klíčových útočnících Tomáši Chorém a Lukáši Haraslínovi. Potvrdila se i v neděli a stala se jedním z rozhodujících faktorů. Haraslín byl „neviditelný“. Chorý zápas rozhodl.
Tomáš Chorý od začátku bojoval, rval se o pozici ve vápně, ale dlouho se nemohl prosadit. Proměnil penaltu. Tím se chytil. Pak to byl jeho zápas.
Jak si vedli další hráči vítězů?
Brankář Markovič nahradil znovu zraněného Staňka až těsně před výkopem. Zápas zvládl. Za obdržený gól nemohl. Ulehčené to měl tím, že Sparta na něj skoro nevystřelila. Isife vypomáhal Holešovi s bráněním Haraslína. To fungovalo. Jinak toho ale už moc víc nepředvedl. Holeš v souboji kapitánů slovenského útočníka v pohodě pokryl a „vymazal“. Zvládl při tom podporovat i útok. Zima s vypětím sil zvládl uhlídat nováčka v derby, mladého Vojtu. Zablokoval i Haraslínovo zakončení v první půli. Jedinou šanci, do které se kapitán Sparty dostal. Po Vojtově odchodu to měl snazší. Kuol ani Rrahmani se nechytili.
Chaloupkovi dělal velmi pohyblivý Mercado první půli značné problémy. V druhé se ale změnily poměry na hřišti a slávistický obránce to měl už výrazně snazší. Jurásek rozhodně patřil mezi nejagilnější slávisty. Vnáší do její hry alespoň nějakou dynamiku. Byl velmi aktivní v podpoře útoku, který zásoboval centry. Bohužel je často nepřesný, hodně míčů také zkazí.
Schranz se objevil opět ve středu zálohy. Jako osmička. Tentokrát mu to však moc nesedlo. Herně nic nepřinesl. Byl o půli střídán. Asi i kvůli žluté kartě. Sadílek zahrál na své poměry velmi dobře. Makal dopředu i dozadu. Byl u gólů Slavie. Provod chtěl evidentně derby moc hrát. Vrátil se po zdravotní pauze do sestavy. Snažil se. Po výpadku ale nevypadal jako v obvyklé formě. Sanyang zápas vůbec nezvládl. Nestíhal dozadu. Situaci před gólem Sparty zcela vypustil a nabíhajícího Zeleného nechal úplně volného. O půli šel správně ze hřiště dolů.
Chytilův nástup do druhé půle Slavii výrazně pomohl. Chorý už nebyl na hrotu tak sám. Vázal na sebe obránce. Dokázal udržet míče. Byl nebezpečný. Sparťané museli rozdělit pozornosti i na něj. Jeho gól na 2:1 byl pro vývoj utkání klíčový. Moses se stal rozdílovým hráčem. Přinesl na hřiště do druhé půle techniku v rychlosti i kvalitní přihrávky. Jeho příchod změnil poměry na hřišti.
Co zápas ještě ukázal?
V české lize stále hrajeme jiný fotbal než v evropských pohárech. A derby zápasy jsou - bohužel - „výkladní skříní“ tohoto neuspokojivého faktu. Co jsme opět viděli? Souboje, souboje, souboje… Málo fotbalu, málo plynulých akcí, málo střel na branku.
První půle byla oboustranně (slušně řečeno) hrozná. Moc se toho nedělo. Když pomineme situace kolem Mercada a Chorého. Sparta šla do vedení v závěru první části hry. Po změně stran ale vůbec nezachytila nástup Slavie a překvapivě zcela „odešla“. V druhém dějství ji domácí tým „přejel“.
Jindřich Trpišovský o přestávce správně zareagoval na vývoj utkání. Pomohl si vystřídáním. Měl šťastnou ruku. Moses dodal hře Slavie po změně stran alespoň trochu dynamiky a fotbalovosti. Byl velmi aktivní. Snažil se vyvézt v rychlosti míč. Jít přes hráče. Nalézt přízemní přihrávkou spoluhráče.
Jinak ale Slavia zvítězila jinými zbraněmi. Nátlakovou silovou hrou a mnoha centry do pokutového území. Tedy svoji typickou hrou posledních dvou sezon, s kterou je na domácí scéně stále úspěšná.
Vyšlo to i tentokrát. Slavia v derby porazila Spartu 3:1. Je logicky „na koni“. Míří za titulem. Na čele ligové tabulky má už desetibodový náskok. Slávisté mohou slavit. Potud je na jejich straně vše v pořádku. Styl hry Slavie je ale problematický. Nikoliv v české „soubojové“ lize. Tam je s ním pořád ještě, jak ukázal nedělní zápas, velmi úspěšná.
Na evropské scéně je to jiné. Se stylem hry anglických týmů před čtyřiceti lety lze možná ještě uspět v Konferenční lize, která je „pohárem útěchy“ pro kluby z východní Evropy. Tam lze narazit i na kvalitativně slabší týmy. Evropská liga je ale už jinde, tam se vyskytují už také týmy velmi dobré evropské úrovně, které mají ve svém středu osobnosti a hrají dynamický kombinační fotbal.
Slavia to v ní s touto hrou nezvládá, což ukázalo její loňské neúspěšné vystoupení. O Lize mistrů v tomto ročníku ani nemluvě. To je zcela jiný svět a fotbal z „jiné planety“. Velmi rychlý, dynamický, nahoru-dolů. Kombinační hra, při které se míč více drží u země. Produkují ji hráči, kteří to s ním náramně umějí ve sprintu.
Slavia hraje fotbal, který je zcela jiný. S trochou nadsázky řečeno, je to „hurá systém vše na Chorého“. A to nemyslím nijak zle. Prostě to tak je. V neděli s ním proti Spartě opět uspěla. Vyhraje nejspíš znovu domácí titul. Pokladník si může mnout ruce. Klub je komerčně úspěšný. Stovky milionů z Evropy zase zaplní slávistickou kasu. „Kapříci“ za účast v Lize mistrů opět „připlují“. Atmosféra na stadionu je díky vítězstvím skvělá. Fanoušek, kterého zajímají jen výsledky a tituly, je pochopitelně nadšený. Kdo kouká také na předvedený fotbal a přemýšlí nad budoucností týmu a této herní filozofie, ten už tolik nejásá.
Současný styl Slavie je opravdu na hony vzdálen tomu, co se hraje ve vyspělé fotbalové Evropě, I tomu, co kdysi preferoval její trenér Jindřich Trpišovský a označoval za „totální fotbal“. Ale účel světí prostředky. Proč měnit něco, co přináší výsledky v Chance lize a peníze za postup do Evropy? Tak asi uvažují v Edenu. Mají na to právo. Asi je lepší být „jednooký mezi slepými“, když to v malém českém rybníku pořád ještě zabírá.
Otázkou je, jak dlouho tomu tak ještě bude? Jak dlouho budou fungovat „náhodné“ centry a systém „vše na Chorého“. Slavistická hra je snadno čitelná. V evropských pohárech ji vyspělejší soupeři vesměs dokáží eliminovat. Chorého uhlídat. Souboje s ním zvládnout, uskákat, míče směřující před bránu před ním odvrátit. Je asi jen otázkou času, kdy se to bude dařit také týmům Chance ligy. Jaký má Slavia plán B? To nevíme.
V neděli to Slavia po velmi špatné první půli v druhé zvládla. Tím, že opět přitlačila. Nepřehrála Spartu fotbalově, ale velkým nasazením a agresivitou. Mnoha centry do pokutového území. Snahu o kombinace a střelbu ze střední a větší vzdálenosti jsme z její strany opět neviděli. Jeden gól vstřelila z penalty, další dva z blízka po centrech. To je pro její hru v poslední době typické.
Drtivou většinu branek střílí z bezprostřední blízkosti. Po standardních situacích, centrech, ze skrumáží před bránou. Tak to bylo i v derby. První střelu nohou z větší vzdálenosti, která trefila prostor sparťanské branky, vyslal až v samém závěru utkání Lukáš Provod. Moc mu nesedla. Brankář Surovčík ji bez problémů kryl.
Někomu se možná budou zdát moje slova příliš kritická. Vždyť Slavia v druhé půli dominovala. Vyhrála derby 3:1. Vede ligu s desetibodovým náskokem. To je pravda. Uznávám. Fakt, že je někdo v něčem první, nejlepší, ale ještě neznamená, že se na jeho činnost nelze podívat také kritickým pohledem. Slavia v Chance lize opravdu dominuje. Se svým stylem hry ale není konkurenceschopná na mezinárodní scéně. To je prostě skutečnost, kterou je třeba také vidět. Slavia má v poslední době velmi početné zastoupení hráčů v národním týmu. Není tedy náhodou, že i jemu chybí zejména kreativita a má problém přehrát i průměrné soupeře.
Zdroje: přímý přenos Oneplay, statistiky Livesport
