Článek
Stále častěji čtu návrhy typu „senioři nad 70 let by neměli mít volební právo nebo by měli prokazovat volební způsobilost“. Jiné návrhy zase řeší, že „senioři by neměli od určitého věku už vůbec řídit auto“. Další zase, že „senioři by měli mít na řízení kola na silnici potvrzení způsobilosti“. Prazvláštních nápadů v tomto směru přibývá. Až si člověk mnohdy říká, jestli to dotyčný navrhovatel myslí opravdu vážně, či jen chce provokovat a mít vyšší čtenost svého článku. Doufám, že je to ve většině případů jen ta druhá možnost a podobné návrhy nikdy nebudou realizovány.
Z toho, jak jsou tyto záležitosti popisovány a prezentovány, usuzuji, že navrhovatelé jsou vesměs mladí lidé. Chtěl bych jim však říci, pokud své návrhy myslíte opravdu vážně, měli byste si uvědomit, že sami také nebudete věčně mladí. Život utíká velmi rychle a než se člověk naděje, je také seniorem. Tedy pokud má štěstí a ve zdraví se seniorského věku vůbec dožije.
Sám se seniorskému věku pomalu také blížím. Mám pár let do šedesátky. Není to tak dlouho, kdy jsem se v duchu ještě řadil mezi „mladé“. V poslední době však zjišťuji, že některými mladými lidmi už jsem vnímán jinak. Jako senior. Když jsem se kupříkladu ptal mladého lékaře, třicátníka, v nemocnici na vyndání šroubů po zlomenině kotníku, zatvářil se jako, že už to u mě nestojí za to. Starým lidem je prý v noze nechávají. Trval jsem však na vyjmutí šroubů. Když mi je pak jeho šéf, vedoucí lékař traumatologického oddělení, sám zhruba padesátník, po pár týdnech v narkóze vyndal, říkal jsem mu o tom. Reagoval: „To víte, jsou ještě mladý. Každý nad padesát je pro ně starý“.
Jasně, bylo to tak asi vždycky. Taky jsem před pár lety měl pocit, že šedesátníci jsou starci. Teď už vím, jak je hranice mezi mládím a stářím tenká. Párkrát se vyspíte a už jste „starej“.
Vidím kolem sebe však také, že vnímání stáří se obecně posunulo. Kamarádi a přátelé, kteří už šedesátku dovršili, dnes žijí většinou jinak než jejich předchůdci. Hrají tenis, hokej, florbal, golf, lezou po skalách, surfují na moři, plavou, potápějí se, jezdí na kole či spíše častěji už elektrokole, v zimě lyžují nebo jezdí na snowboardu. Více cestují. Chodí na túry se psy. Navštěvují koncerty. Prostě žijí a užívají si. Každý dle svých zdravotních a finančních možností. Stejně se chová řada sedmdesátníků a osmdesátníků. Někteří lidé žijí poměrně aktivně i v devadesáti. Oproti době před třiceti či čtyřiceti lety se chování mnoha seniorů výrazně proměnilo. Mám dojem, že ti dnešní žijí v průměru výrazně aktivněji než jejich předchůdci.
Samozřejmě každý člověk se cítí jinak. Záleží hodně na zdravotním stavu. Nemocech, hmotnosti, fyzické a psychické kondici. Něco je určitě dáno genetickými předpoklady. Za leccos si můžeme sami a souvisí to se životním stylem každého jedince. Proces stárnutí je u každého člověka prostě jiný. Je to velice individuální záležitost. Proto také nelze generalizovat a zavádět nějaká plošná opatření a omezování seniorů. Bylo by to nesmyslné, hloupé a jednoznačně diskriminační.
Objevují se třeba názory, že by mohl být zaveden horní věkový limit pro volby. Prováděla by se pravidelná zdravotní prohlídka nebo testy kognitivních schopností, které by pomohly posoudit, zda jsou senioři schopni učinit informovaná rozhodnutí při volbách a zajistila by, že by volební právo bylo omezeno pouze těm, kteří již nejsou schopni plně se zapojit do demokratického procesu.
Tak to je podle mého názoru vyloženě diskriminační prvek. Navíc zneužitelný. Každý, kdo je právně způsobilý, a nemá takzvaně „papíry na hlavu“, má mít volební právo. Nikdo nemá právo jej jakkoliv omezovat a kádrovat. Každý člověk si může volit koho chce. To je princip demokracie. Mladým se nemusí líbit, koho někteří senioři volí, mohou s nimi o tom diskutovat, pokud mají obě strany zájem, ale to je asi tak všechno.
Stáří ještě automaticky neznamená, že člověk nemá přehled a soudnost. Leckterý osmdesátiletý či devadesátiletý vzdělaný senior může mít větší politický i celospolečenský přehled než méně vzdělaný mladý člověk. Proč by tedy neměl mít možnost volit? Proč by se měl nějak zkoumat jeho stav? Jen kvůli datu narození? A že jsou mezi seniory také lidé snadno manipulovatelní, kteří podléhají nereálným slibům a populistickým názorům některých politiků? Tací jsou mezi mladými a mladšími lidmi zastoupeni bohužel také.
Obdobné je to s řízením motorových vozidel. Proč by senior nemohl řídit motorové vozidlo, když je k tomu zdravotně způsobilý, projde lékařskou prohlídkou, kterou musí od určitého věku v pravidelných cyklech absolvovat, a na řízení vozidla se cítí? Současná pravidla jsou dostatečná. Není potřeba na nich nic měnit. Nějak je zpřísňovat. Samozřejmě by lékařské prohlídky měly být konány poctivě a člověk, který způsobilý není, by neměl souhlas lékaře získat. To už je ale otázka lékařské etiky a přístupu praktických lékařů, ke kterým chodí senioři na prohlídky. A že dochází k excesům, kdy dezorientovaný senior vjede v protisměru na dálnici? Ano, bohužel dochází. Takový senior nejspíš řídí vozidlo, i když by už neměl. Jsou to ale pochybení jednotlivců. Není důvod, aby kvůli nim byli omezováni všichni senioři.
Sebevětší zpřísnění podmínek takové případy nevymýtí. Jen bude perzekuována způsobilá většina seniorů. Reflexy se samozřejmě věkem postupně zhoršují. Opět se však dostáváme k faktu, že stárnutí je velmi individuální proces. Mnoho seniorů jezdí i v pokročilém věku velmi dobře. Jiní se na to necítí už v pětašedesáti. Řízení auta je také hodně o pravidelnosti. Když člověk jezdí ojediněle, jezdí hůře, i když kdysi jezdil velmi dobře. Jsou však senioři, kteří jezdí skoro denně a stále dobře. V silničním provozu může být ostatně nebezpečný i mladý člověk či zástupce střední generace, který nemá dostatečnou praxi, jezdí velmi zřídka nebo riskantně, nezodpovědně.
Na závěr k tomuto tématu krátká citace ze stránek Ministerstva dopravy o možnosti, o které se možná moc neví:
Pokud se ukáže, že někteří lidé ve vysokém věku opravdu ze zdravotních důvodů nemohou zvládat řízení v určitém druhu provozu, existuje již dnes institut takzvaného harmonizovaného kódu, podle kterého lze řidiči omezit jízdu v okruhu určitých kilometrů od místa bydliště nebo pouze ve městě či regionu. Cílem tohoto opatření je, aby i řidič, jehož schopnost je v důsledku zdravotního stavu omezena, měl dále možnost využívat některé typy komunikací a pohodlně si dojet například ke svému lékaři nebo na nákup. Pokud tedy lékař u řidiče–seniora zjistí při prohlídce zdravotní problémy, neznamená to pro řidiče automatickou ztrátu možnosti řídit.
Jak už to v Česku někdy bývá. Není potřeba vytvářet další a další nové zákony. Je potřeba především smysluplně a efektivně využívat ty stávající. A to se mnohdy bohužel neděje.
Dalším návrhem, s kterým jsem se v poslední době setkal, je, aby senioři museli mít potvrzení ke způsobilosti pro jízdu na kole. Logické by mi to přišlo pouze v případě, že bude uzákoněno, že takové potvrzení bude muset mít každý člověk, který bude kolo na veřejných komunikacích používat. Prostě pokud společnost dospěje k tomu, že stav je takový, že všichni cyklisti by něco takového měli mít, jinak s kolem nebudou smět vyjet. Opravdu však nevidím důvod k tomu, proč by takové potvrzení měli mít pouze senioři.
Závěrem pro ty, kteří vydrželi a dočetli až sem, a jsou zástupci mladších ročníků: Ač se vám to dnes určitě nezdá, život (bohužel) uteče velmi rychle. Než se nadějete, budete také seniory. Nezapomínejte na to, prosím. Nekomplikujte dnešním seniorům život dalšími nařízeními a omezeními. Jinak se Vám to v budoucnu, až sami budete seniory, nepříjemně vrátí.
Zdroje:
https://medium.seznam.cz/clanek/martin-skacel-omezeni-volebniho-prava-seniorum-je-cas-zavest-horni-vekovy-limit-8806
https://www.mdcr.cz/Media/Na-pravou-miru/Ridici-–-seniori-jiz-maji-prisnejsi-pravidla,-dals
https://medium.seznam.cz/clanek/frustrovany-milenial-seniori-by-meli-dostavat-potvrzeni-zpusobilosti-k-jizde-na-bicyklu-38554
