Tomáš Chorý do Slavie. A proč ne? Fanoušci, odhoďte předsudky

Slavia do toho po třech letech bez titulu už musela „říznout“. Odcházejí Tijani a van Buren, s prvoligovým fotbalem skončil Tecl. Otazník je nad Jurečkou. Zatím v Edenu je, ale pokud na něj bude nabídka, Slavia ho asi ráda prodá. Nyní je poslední šance, kdy by za něj ještě něco mohla utržit. Útok byl největší slabinou Slavie. Jedním z důvodů, proč opět přišla o titul.

Slavii zůstal český reprezentant Mojmír Chytil. K němu ještě zkušený Ivan Schranz, kterému se náramně povedlo Euro, kde vstřelil tři góly. Doufejme, že se trenér Trpišovský, i s se zlomenou klíční kostí, na jeho vydařená vystoupení v dresu slovenské reprezentace díval a odnesl si poznatky, na kterém postu „to sedí“ Schranzovi nejlépe. Snad už s ním přestane „šibovat“ sestavou od pravého beka po levé křídlo. Schranz by zprava v útoku mohl mít své místo v nové slávistické sestavě. Tedy pokud po podařeném Euru nepřijde nějaká hodně zajímavá nabídka, která by byla pro třicetiletého hráče životní. Smlouvu má ve Slavii ještě na dva roky.

Z Teplic se vrátit z hostování nadějný Daniel Fila. Pořád teprve 21letý útočník vstřelil za teplický klub v poslední sezoně 10 gólů. Do Slavie se vrací s vyšším sebevědomím a touhou poprat se o místo.

Je však jasné, že Slavia potřebuje v útoku posílit minimálně jedním dalším útočníkem. Hotovým hráčem, nikoliv jen mladým talentem. Takoví jsou ale nedostatkovým zbožím. V českém prostředí jsou aktuálně ti potenciálně zajímaví pouze v pražské Spartě a plzeňské Viktorii.

Koupit útočníka ze zahraničí je vždy velmi riskantní a drahý „podnik“. Investice obrovská, ale s nejistým výsledkem. Hráč si musí zvyknout na české prostředí, trochu jiný typ fotbalu, který je více soubojový, taktický a naopak méně otevřený. Týmy jako Slavia hrají v lize většinou „do plných“. Tedy proti „zaparkovanému autobusu“. Každý se na takový způsob hry nehodí. Česká liga zná z minulosti mnoho nevydařených příchodů útočníků z ciziny (i do Sparty a Slavie), kteří přišli s velmi dobrou vizitkou, ale v české lize se nechytli a v tichosti zase odešli.

Jen velmi málo je povedených. Jsou takové, ale chce to velmi dobrý scouting a také kus štěstí, jako se to podařilo Spartě v případě Veljka Birmančeviče, jehož výborné hostování proměnila brzy v přestup. Také Sparta si ale byla vědoma, že koupit výborného útočníka-cizince, který bez problémů zapadne a hned v české lize „válí jako z partesu“, se povede výjimečně. I proto před časem Kuchtovo hostování z Moskvy přetavila v přestup. Raději investovala zhruba čtyři miliony do hráče, kterého už znala, a byl v týmu už zabydlený, než by šla do rizika kupovat za podobné peníze „zajíce v pytli“.

Času moc není. Po Euru už začne ťukat na dveře nová sezona. Česká liga, kvalifikace do evropských pohárů. Už na startu se bude rozhodovat o mnohém. Jak bude pro kluby úspěšná. Proto se zase nelze až tak divit, že se Slavia nakonec rozhodla oslovit Tomáše Chorého. Když se tato záležitost před pár týdny „provalila“, leckdo nad tím kroutil hlavou. Málokdo věřil, že se to může stát. Pak sice bylo chvíli ticho, ale nakonec k přestupu zřejmě opravdu dojde. Snahu dohodnout se, potvrzují oba kluby. Podstatné pak je, že sám hráč má zájem. Přestup by měl proběhnout pouze ve finanční rovině, tedy bez hráčské kompenzace, o níž se také spekulovalo. Hráče, o které by Viktoria měla zájem, Slavia uvolnit nechce. Velké peníze naopak její majitel zřejmě dá.

Na první dojem spíše ne. Chorému je už 29 let. Slavia za něj dá na české poměry obrovskou částku, kterou už s vysokou pravděpodobností dalším jeho přestupem nikdy nedostane zpět. Chorý se ale může vyplatit jinak. Pokud se mu bude ve slávistickém dresu dařit, pomůže týmu k titulu, vyjde to nakonec i ekonomicky. Do Edenu „přitečou“ stovky milionů za účast v základní skupině Ligy mistrů 2025/26. Pokud to vyjde…

Slavia si evidentně uvědomuje, kde ji „tlačí bota“. Týmu se v uplynulé sezoně poměrně dařilo v Evropské lize. Tam se ale většinou hraje trochu jiný fotbal než v české nejvyšší soutěži. V Evropě je to mnohdy o dost rychlejší, ale také otevřenější takzvaně nahoru-dolů. V Česku ale Slavia často hlavně dobývá soupeřovu obranu, která hraje v hlubokém bloku. A to jí činí dlouhodobě problémy. Potřebuje k tomu jiné typy hráčů.

Slavia je tři roky bez mistrovského titulu. Již nějaký čas má nového majitele, českého miliardáře, který by určitě rád viděl svůj klub na vrcholu české ligové pyramidy. S dalším druhým místem se už asi jen tak nespokojí. Trenér Trpišovský, dosud chráněn klubovým šéfem Tvrdíkem, tak už má také nejspíš „nůž na krku“, ač to v Edenu nahlas nikdo neříká. Proto i on musel možná přehodnotit své dosavadní názory na posily. A proto nečekaný zájem o Tomáše Chorého.

Pořád ještě plzeňský útočník je přitom svou typologií hráč, které trenér Trpišovský úplně nemusí. Vzdáleně podobný Milanu Škodovi, který to u slávistického kouče před léty neměl úplně snadné. Nakonec odešel trochu nedobrovolně do Turecka. Trpišovský vždy preferoval hlavně hbité a rychlé neúnavné „běžce“. Spíše menší typy hráčů. Chorý sice není „líný na krok“, ale nadupaným „malým jezdičem“ se svoji figurou být nemůže. Je to však útočník, který se v pokutovém území umí orientovat, prosadit a centry zúročit v góly či vytvořit prostor k zakončení pro ostatní. Je velmi nepříjemný pro obranu soupeře. Důrazný, tvrdý, drzý až nechutný. Nevzdává se. Maká, bojuje za všech okolností. Má tedy vlastnosti, které současné Slavii někdy chybějí.

Ostatně na Euru v Německu to vypadalo, jako když najednou česká fotbalová veřejnost objevila Tomáše Chorého. A to včetně expertů, trenérů a bývalých hráčů. Najednou mnozí vyzývali Ivana Haška, aby Chorého postavil do základu s Tureckem a kritizovali ho, že vysokého plzeňského útočníka neposlal na hřiště proti Gruzii. Přitom jen pár týdnů či měsíců předtím někteří z nich říkali, že Tomáš Chorý nemá v reprezentaci na Euru co dělat.

Tomáš Chorý by Slavii mohl pomoct. Hodně se v posledních dvou sezonách zlepšil. Dozrává později. Je vidět, že trochu zapracoval na svých nedostatcích. Obdobně jako v minulosti typově podobný Jan Koller. Také on dokázal, že to jde i v dospělém věku. I když velkým technikem samozřejmě nikdy nebude. Zlepšení je zřejmé i na číslech. Dříve střílel jen 4-6 ligových gólů za sezonu. V předposlední to bylo ale už 13 gólů a v poslední 12 branek. K tomu další čtyři v Evropě. Není to ale jen o gólech, ale celkovém přínosu pro tým. Chorý je lídrem týmu. Dovede strhnout ostatní. Na rozdíl třeba od Jurečky, který dal v lize gólů v minulé sezoně více, a přesto s ním úplná spokojenost nebyla. Podstatné je, že Tomáši Chorému také drží zdraví. Je na tom fyzicky a zdravotně zatím dobře. V předposlední sezoně odehrál v lize 34 utkání a k tomu 12 v Evropě. V poslední 30 zápasů v lize a 13 v Evropě. K tomu navíc už také zápasy v české reprezentaci.

Některým slávistickým fanouškům se příchod Tomáše Chorého nelíbí. Zmiňují, že se Chorý kdysi vyjádřil, že je sparťan, Spartu miluje a chtěl by si někdy za ni zahrát.

Nevidím na tom nic špatného. Český národ se přece vždy dělil na slávisty a sparťany. Jsou to jediné dva klubu v Česku s celonárodním přesahem. Je tedy logické, že i Tomáš Chorý v nějakém prostředí vyrostl, měl sparťanství v rodině, fandil Spartě odmalička.

Je řada jiných hráčů, kteří to tak měli. Snili o tom zahrát si jednou za klub „svého srdce“, ale nakonec prožili kariéru v tom „druhém“. Akorát o tom třeba veřejně nepromluvili. Někteří z nich dokonce působili v žácích či dorostu ve Slavii, pak hráli za dospělé řadu let ligu za Spartu. Stačí připomenout z nedávné minulosti Jaromíra Blažka, Lukáše Váchu či Bořka Dočkala. Všichni tři vyrostli v Edenu. Dnes jsou legendami Letné.

Je to i obráceně. Například Josef Hušbauer vyrostl na Spartě, hrál za ni i ligu, ale pak strávil pěkné roky ve Slavii. V dřívějších dobách to tak měl třeba i Josef Pešice, odchovanec Sparty se dostal přes Zbrojovku Brno do Slavie, kde byl roky jako hráč i trenér. Koneckonců i Josef Jurkanin, další legenda Sparty, hrál v pozdějších letech krátce ve Slavii. Mnozí už si možná nepamatují, že dokonce Tomáš Skuhravý, legendární sparťanský forvard, to po návratu z Itálie zkoušel ještě v Slavii, ale už to zdravotně nedal. Když vezmeme významné cizince poslední doby, tak Simon Deli a Nico Stanciu také byli nejdříve ve Spartě. A pak dosáhli největších úspěchů se Slavií.

Samozřejmě jsou i výjimky, kdy to opravdu už nejde. Pokud se hráč veřejně profiluje jako sparťan (či slávista) až „za hrob“, a dává to všude dlouhodobě silně na vědomí, nemůže pak přejít na „druhý břeh“. Kupříkladu Pavel Řehák nemůže nikdy přejít do Sparty. Tomáš Sivok zase do Slavie. Tohle kdysi nepochopil František Straka, „sparťan se srdíčkem“, který tuto hranici překročil, šel trénovat Slavii, a zle se mu to vymstilo. Svůj neslavný podíl na tom má samozřejmě tehdejší slávistické vedení, které situaci také neodhadlo dobře.

Tomáš Chorý ale není tento případ. Za Spartu nikdy nehrál. A to, že kdysi před léty řekl, ještě v olomouckých dobách, že miluje Spartu a chtěl by si za ni někdy zahrát, v tom problém opravdu nevidím. Prostě měl nějaký sen. Toužil, aby si ho na Letné všimli. To je v pořádku. A v pořádku také je, že když se mu tento sen nesplnil, chce zkusit jiný, který se mu teď nabízí. Ukazuje to na fakt, že má odvahu. Nebojí se výzev. Bude mít motivaci Spartě ukázat, že udělala chybu, když ho nikdy neoslovila.

Někteří také přirovnávají Tomáše Chorého k dalšímu bývalému útočníku Plzně, Michaelu Krmenčíkovi, a jeho hodně nevydařenému působení ve Slavii. Toto srovnání ale silně pokulhává. Krmenčík přišel do Slavie na hostování z Belgie. Byl po zranění, dlouhodobě tam nehrál, byl z formy. Od Slavie to tehdy nebylo dobré rozhodnutí. Podle toho to také dopadlo. Krmenčík se do dřívější plzeňské formy nedostal a ze Slavie zase brzy odešel.

Tomáš Chorý přichází po životní sezoně v Plzni. Ve velmi dobré pohodě, formě, výborné kondici. Logicky naskočí později. Potřebuje ještě dovolenou, jako všichni účastníci Eura. Ale pak by se měl plně zapojit a snadno se do toho dostat zpět. Pokud mu bude fungovat zdraví jako v Plzni, kde odehrál skoro vše a málokdy „slezl z placu“, neměl by mít po fyzické stránce problém.

Útočník je hodnocen vždy podle gólů. A to nebude samozřejmě jen na Tomáši Chorém. Podstatné je, jaké se mu bude dostávat podpory od spoluhráčů. Hrotový útočník je závislý na kvalitě jejich přihrávek. V tom se musí Slavia zlepšit. Být schopna nabídnout Tomáši Chorému lepší servis. Tedy především přihrávky z křídelních prostor.

Někteří také zmiňují Chorého dřívější excesy. Jeho někdy nervní či arogantní chování. Zákeřné fauly, za které kupodivu nikdy nebyl v české lize vyloučen. V tomto směru se bude muset Tomáš Chorý určitě „srovnat“. Ve Slavii na něj bude upřena výrazně větší pozornost. Zejména zpočátku bude sledován každý jeho krok. Musí dokázat udržet nervy na uzdě. Pokud se mu to nepodaří, bude mít problém on i Slavia.

Utkání se Spartou získají další náboj. Tomáš Chorý je u sparťanských fanoušků „oblíben“ asi stejně jako býval další plzeňský hráč, David Limberský. Moc dobře si pamatují Chorého nehezké zákroky na Asgera Sorensena. Derby, zejména na Letné, bude tedy nejspíš ještě více vypjaté než dosud.

Stejně tak zápasy s plzeňskou Viktorií. Tomáši Chorému to dají jistě trochu „sežrat“ i fanoušci Viktorie, kteří jeho odchod do Slavie nejspíš považují za zradu. Tak to ale prostě bývá. Adolf Šádek, plzeňský šéf, to naopak bere zřejmě pragmaticky. Pokud má hráč velký zájem odejít a na stole je na něj vysoká nabídka, která se rovná tomu, co by za něj Viktoria chtěla od zahraničního klubu, nemá smysl jít proti proudu. Šádkovi je jasné, že držet hráče, který chce z klubu pryč, je skoro nemožné a hlavně to nikomu a ničemu neprospívá.

Fotbalový život je nevyzpytatelný. Hráč se může zranit. Ztratit formu. Taková nabídka pro něj i Viktorii už by se nemusela nikdy opakovat. Ostatně stejně se k tomu Šádek postavil v případě Jindřicha Staňka. A není to tak jen u hráčů. Vidíme to i na příkladu odchodu Briana Priskeho ze Sparty do Feyenoordu. Přestože měl také ještě smlouvu na další období. Chtěl pryč a Sparta věděla, že ho musí pustit. Nedělalo by dobrotu ho v klubu držet.

Každopádně Tomáš Chorý i Slavia mají odvahu. Slavia investuje do českého hráče, kterému je už 29 let, velké finanční prostředky a doufá, že jeho příchodem vyřeší aktuální stav. Především malý důraz a slabou potenci útoku. Pro Chorého je to jistě velká výzva, motivace, posun v kariéře, asi poslední velký přestup. A také samozřejmě větší finanční ohodnocení. Možnost si výrazně více vydělat. Navíc udržet se v reprezentaci.

Hodně bude záležet na tom, jak se mu povede začátek. Když dá hroťák pár gólů, rychle si získá fanoušky nového klubu na svou stranu a ti brzy zapomenou na to, co bylo dříve. Když ale góly nepřicházejí, sebevědomí útočníka klesá a vše jde „do kopru“. Pak se hned ozývají ti, co “ to přece říkali, že to je nesmysl ho kupovat”.

Může to vyjít. A také nemusí. Ideální scénář pro Slavii je, že jí Tomáš Chorý pomůže k mistrovskému titulu a do Ligy mistrů 2025/26, kam bude mít první tým české ligy sezony 2024/25 přímý postup. Pak se Chorého přestup rozhodně vyplatí. Může se ale stát, že se nic z toho nestane, Chorý se bude střelecky trápit. Očekávání nenaplní a jeho přestup bude hodnocen jako jeden z největších malérů české ligové historie. A pak je tu něco mezi tím. Chorý sice bude hrát poměrně dobře, góly střílet, ale Slavia týmové cíle přesto nenaplní. Co z toho se stane, nikdo netuší. Nikdo to nemůže vědět a garantovat. Všechno je možné. A v tom je život i fotbal zajímavý a krásný.

Slávistický šéf před pár dny potvrdil vážný zájem o plzeňského útočníka Tomáše Chorého a pro klubový web zdůvodnil, proč o služby urostlého kanonýra Slavia usiluje. Žádá fanoušky, aby Chorému dali šanci. Já s ním souhlasím. Tomáš Chorý nic tak strašného neudělal. Na šanci ve Slavii má právo. Je to zarputilý hráč. Nepříjemný jako soupeř, ale srdcař, bojovník, lídr, když ho máte ve svém týmu. Je to profesionál, který chce hrát fotbal, tedy dělat svoji práci, na dobré adrese. Snil kdysi o jiné, tam se nedostal, tak to nyní chce zkusit na této. Nevidím na tom opravdu nic špatného.

Další zdroj: Statistiky Livesport