Článek
Zpráva, že 59 letý český miliardář Pavel Tykač má zájem o koupi fotbalového klubu SK Slavia Praha zase není až tak velkým překvapením. Pavel Tykač má ke Slavii vztah, dlouhodobě ji podporuje. Není to tedy nejspíš nějaký náhodný rozmar bohatého chlapa, jak se kolikrát stalo v minulosti. Navíc se už delší dobu v kuloárech mluví o tom, že Tvrdík a spol. hledají pro Slavii nového majitele.
Slavia dávno nemůže rozhazovat. Ač si někteří fanoušci myslí opak, současná Slavia nemá až tak štědrého majitele. Na svůj nákladný provoz si musí hodně peněz sama vydělat. Zdrojů je samozřejmě více. Finance od sponzorů, příjmy z televizních práv od LFA, od UEFA z evropských pohárů, z merchandisingu a vstupného však celý nákladný provoz nepokryjí. Slavia je na české poměry velkoklubem. Potřebuje silného majitele, pokud možno se vztahem k Česku a ke klubu samotnému. Majitele, který bude klub rozvíjet, a také, který případný výsledkově slabší rok pokryje a dorovná.
Takového, jakým je Daniel Křetínský pro Spartu. Ten roky dotoval ze svých zdrojů ztrátový provoz klubu. Jen s přispěním jeho trpělivosti a obrovského finančního zázemí se nakonec Spartě podařilo tým přebudovat a dnes sklízí úspěchy. Sparta se silným majitelem nemusí za každou cenu hráče prodávat. Může si dovolit některé nabídky odmítat a přijmout opravdu jen ty nejlukrativnější, když doba uzraje a eminentní zájem odejít má už také samotný hráč. Tak tomu bylo v případě Dávida Hancka do Feyenoordu či Tomáše Čvančary do Mönchengladbachu.
Slavia ale takového majitele „v zádech“ nemá. Pro čínskou firmu není Slavia prioritou, jen jedním z mnoha projektů, „kapka v moři“. Současný majitel, firma CITIC Group, vlastnictví Slavie tak trochu nechtěně zdědila po původní firmě CEFC. Čínským státem ovládaný CITIC Group v dubnu 2019 převzal z rozhodnutí nejvyššího čínského vedeni aktivity zkrachovalé korporace CEFC, tedy i Slavii. To samo o sobě lze považovat za běžné pouze v takových režimech, jaký panuje v Číně.
Současná Slavia musí hráče prodávat. Musí je ukázat a „ohrát“ v Evropě a výhodně prodat. Někteří se ve Slavii ani moc neohřejí a zase putují dál. Fluktuace v kádru Slavie je vysoká. Fanoušci to někdy kritizují, ale jiná možnost za současného stavu není. Slavia tak často prodá velmi mladého hráče, který je v týmu krátce a kterého by si ráda ještě ponechala, protože je na něj zrovna vysoká nabídka a Slavia potřebuje peníze.
To je případ třeba Davida Zimy či Davida Juráska. Oba měli tvořit ve své době potřebné nové české jádro týmu Slavie. Místo toho ale brzy rychle zmizeli do zahraničí, protože na ně byla skvělá nabídka a Slavia potřebovala „zalepit díry“ v rozpočtu. Jejich odchody byly předčasné, což je vidět i na tom, že nyní v klubech pravidelně nehrají. Oba měli nejspíš ještě rok dva ve Slavii setrvat a nasbírat další porci zápasů a zkušeností. Nestalo se tak. Odešli. Slavii se ale nelze divit. Finance nutně potřebuje a na jiných případech se přesvědčila, že lukrativní nabídka se nemusí opakovat. Hráč se těžce zraní (například Provod), ztratí formu (Kolář), rizik je hodně. Klub bez silného majitele si příště hodně rozmyslí, jestli nabídku odmítne. Slavia musí v současné době prodávat hráče. Proto stále tvoří novou a novou sestavu. Proto tak velké změny v kádru. Každý rok potřebuje ideálně 2-3 hráče za velké peníze prodat do západní Evropy. Když to nevyjde, musí prodat více hráčů za menší peníze nebo někoho nečekaně na poslední chvíli, i když se to nehodí.
Čínští majitelé dlouhodobě Slavii jen „udržují“. Zemanova prezidentská éra je pryč. Současná vláda i prezident jsou prozápadní, pro EU a NATO. S Čínou udržují jen nutné obchodní vztahy. Podlézavost Miloše Zemana Číně je pryč. Obrovské čínské investice, které bývalý český prezident sliboval, a jejichž malinkatou součástí měl být vstup do Slavie, se nikdy nedostavily. Zbyly jen „drobky“. Pro CITIC Group není Slavia a český trh nijak atraktivní. Prodej Slavie by tedy dával logiku. Rozhodující bude ale postoj čínské strany. Co se může jevit jako logické nám, nemusí jim. Číňané už mnohokrát v jiných případech ukázali, že umějí překvapit. Ke vstupu nového majitele tak nakonec nemusí dojít.
Slavia je tradiční česká sportovní značka s bohatou historii, skvělým příběhem i atraktivní současností. At´ už se o Jaroslavu Tvrdíkovi říká v souvislosti s jeho minulostí cokoliv, Slavia je pohledem zvenku nyní dobře vedeným klubem, který udělal za poslední roky velký pokrok. A to nejen na poli sportovním, ale také obchodním a marketingovém. Hraje pravidelně o titul, evropské poháry, má poměrně moderní a skoro pořád vyprodaný stadion, dokáže naplnit vysoký rozpočet a držet se v české špičce a evropských pohárech, pracuje hodně s fanoušky, realizuje pro ně různé akce a doprovodné programy, výrazně zlepšila merchandising, má krásné klubové museum přímo na stadionu, v kterém nemá v Česku konkurenci. Přibližuje se v tomto směru vyspělým evropským klubům.
Tradiční český fotbalový klub s bohatým českým majitelem. To by dávalo smysl. Byl by to návrat k prvorepublikovým dobám, kdy v čele Slavie stáli bohatí velkopodnikatelé a bankéři. Pavel Tykač vztah ke Slavii dlouhodobě má. Domácí utkání Slavie často navštěvuje. „Pavel Tykač je velký slávista a přítel. Slavii fandil jeho děda, tatínek i jeho syn,“ uvedl na sociální síti X Jaroslav Tvrdík. Finance na Slavii má Pavel Tykač bezesporu také. Patří mezi špičku nejbohatších Čechů. Jeho osobní majetek časopis Forbes odhaduje na 183 miliard korun. Podle Deníku N je údajně 261.nejbohatším člověkem světa. Není to tedy už žádná „rychlokvaška“, jako podnikatelé z devadesátek, kteří tehdy kupovali kluby. Často to končilo neslavně.
Samozřejmě by to nebyl miliardář, aby kolem jeho velkopodnikání nebyly jisté kontroverze. Tak je to ale v podobných případech na celém světě. Vždy se dá najít na podnikání extrémně bohatých lidí nějaký ten „škraloupek“. Kdyby jednali vždy v „rukavičkách“, nejspíš by nikdy tak bohatí být ani nemohli. Pavel Tykač zbohatl během devadesátých let a éry privatizace, kdy prostřednictvím Motoinvestu ovládl významné podíly v deseti investičních fondech a několika bankách včetně Agrobanky. Jeho hlavní firmou je dnes energetická společnost Sev.en Group, jež je aktivní převážně za hranicemi (také v USA a Austrálii). V Česku vlastní některé elektrárny a uhelné doly. Investuje do akcií, například Moneta Bank, ČEZ. Střídavě žije v Praze a ve Švýcarsku.
Po „čínském cirkusu“, jak říkají Slavii zvláště fanoušci Sparty, tedy (možná) bude majitelem Slavie český miliardář. Souboj pražských „S“ se změní v souboj českých „energetických“ miliardářů. Daniel Křetínský má však ještě druhou „hračku“. To je londýnský West Ham United, kde má podíl. Na Spartu má Křetínský, který pobývá hodně v zahraničí, už méně času. Značka Sparta mu kdysi, když neměl ještě takové jméno, otevírala v businessu dveře, i když výsledkově ho dlouhé roky trápila. Dnes jsou ale Křetínského hlavní aktivity v Londýně. Sparta je přece jen trošku „na druhé koleji“, byt´ mu paradoxně, po hubených letech, v poslední době dělá velkou radost.
Jaké budou záměry Pavla Tykače, pokud se stane majitelem Slavie, není jasné. Ke koupi, natož budoucím krokům, se pochopitelně zatím, dokud nebude obchod uzavřen, nikdo nevyjadřuje. Divoká doba, kdy do fotbalových klubů přicházeli pochybní podnikatelé v pestrobarevných sakách a s botami s bílými ponožkami, je pryč. Pryč je snad i jejich neseriózní jednání. I když na příkladu jednoho současného ligového klubu s velmi zvláštně se chovajícím majitelem, který už vyměnil jednoho klíčového hráče a jednoho z dvojice trenérů, a kde hráči údajně čekají delší dobu na výplaty, je vidět, že tak úplně pryč to asi ještě není.
Dá se předpokládat, že Pavel Tykač nebude zásadně měnit něco, co funguje. Hovoří se o tom, že by měl v případě jeho vstupu do klubu současný management zůstat, stejně tak sportovní vedení. Tykač si možná někoho svého do Slavie dosadí. Je otázkou, jak příchozí budou fungovat s „domorodci“. To je vždy citlivé téma. Slavia však funguje. Tykač ji nekupuje v krizi. Nemá důvod dramaticky měnit kurz. Je potřeba Slavii rozvíjet, budovat, vylepšovat. Neprodávat obratem rychle každého hráče hned, když je na něj nabídka, ale až když doba „uzraje“. To může pomoct Slavii ke stabilizaci, ještě lepším výsledkům i hráčům samotným. Týká se to však i otázek mimo „A“ tým. Kupříkladu projekt velké slávistické mládežnické akademie nejspíš vázne zejména na financích a současných majitelích. Movitý a seriózní český majitel by Slavii mohl výrazně prospět. Stejně tak tradiční, kvalitní značka Slavia by mohla dělat velmi dobré jméno jemu.
Na závěr tedy odpověď na otázku z titulku: Nezúčastněným pohledem z venku věřím, že je to dobrá zpráva.
