Článek
Když jsem býval zdravý, silný, pravdy jsem byl dbalý,
později, jak život plynul, mizela mi v dáli.
Přednost získal profit rychlý, okamžité šance,
poctivosti ubývalo, rovněž úspor v bance.
Čistá pravda nestačila, pomoc byla ve lžích,
místo cesty přímočaré přišla řada delších.
A jak jednou rozvine se tato cesta z kopce,
zastavit se může těžko, s jistotou pak v hrobce.
Během času nepřemýšlíš, jak stopnout tu zkázu,
nevidíš, co vidět nechceš, řítíš se ze srázu.
Byť si občas uvědomíš, že tak žít se nedá,
duše, která čistá byla, je teď tmavě šedá.
Do černé jí neschází moc, stačit bude pouze
pokračovat v tomto směru, podléhat dál touze
žít na úkor druhých pořád, nezabrzdit koně,
neposlouchat rady moudrých, nestarat se o ně.
Chceš-li návrat mezi slušné, času už moc není,
nehleď, zda-li nadešla noc, či je doba denní.
Pamatuj, že nelze všechno beztrestně vzít zpátky,
tak nestrkej hlavu svoji katu do oprátky.
Tak se pokus zařaditi mezi lidi slušné,
rozhodni se na každý pád: takhle tedy už ne!
I zde platí jedna rada, jež se nad vše cení:
Dokud člověk ještě dýchá, nikdy pozdě není.
