Článek
Léta jsem žil v naději, že to vyjít musí,
místo toho raději měl jsem jít pást husy.
Mám na mysli bitcoiny nebo měnu jinou,
nyní nemám na chleba, a to vlastní vinou.
Neposlech´ jsem přátele ani ženu svoji,
přátele jsem poztrácel, všichni se mě bojí.
Já prý nosím smůlu jen, kam přijdu, tam běsy,
všechny chvátí panika, že je můj ksicht děsí.
Tak se světem protloukám, od desíti k pěti,
využití ale mám – straší se mnou děti.
Po čase jsem dneska měl mimořádné štěstí,
nestává se každý den, bych nedostal pěstí.
Ze všech těchto zážitků plyne závěr jasný:
bez čekání na zázrak byl by život krásný.
