Článek
Jenže když se na to podíváme podrobněji, zjistíme, že celá „kauza“ je hlavně ukázkou dvojího metru a další propagandy – tentokrát z té „správné strany“.
Propaganda - problém, jen když se nám nelíbí?
Mnoho lidí dnes řeší, zda je správné přijmout nabídku na spolupráci od čínské (nebo jiné autoritářské) agentury. Ale co třeba Británie, USA nebo Německo? Všechny tyto státy běžně platí české influencery a youtubery, aby zlepšovali jejich image, tvořili pozitivní obsah nebo propagovali „západní hodnoty“. Například britská ambasáda spolupracovala s Jankem Rubešem na placených videích, americká ambasáda platí kampaně českým tvůrcům. Nikdo tehdy nekřičí „pozor, propaganda!“
Ve skutečnosti se liší jen kulturní preference. Když propaguješ „správnou stranu“, jsi vítaný host a cool influencer. Když tu „špatnou“, jsi na pranýři. To ale nemá nic společného s objektivitou nebo skutečným morálním posouzením.
Mikýř není soudce, je jen další hráč
Video nevzniklo kvůli ochraně demokracie nebo jako investigace, ale hlavně pro sledovanost a vlastní značku. Mikýř si tím vydobyl morální kredit i velkou pozornost. Influenceři v jeho videu možná nebyli dostatečně obezřetní, ale většina z nich není odborníkem na geopolitiku – jsou to tvůrci zaměření na životní styl, cestování, humor nebo módu. Nabídka na spolupráci není v jejich světě nic neobvyklého a detailní otázky se řeší až v průběhu spolupráce.
O čem bychom se měli bavit doopravdy?
Skutečná otázka není, kdo je „nebezpečnější propagandista“. Podstatné je, proč tolik lidí dokáže tolerovat propagandu jen tehdy, když se shoduje s jejich světonázorem. Pokud je přijatelné, že západní státy platí obsah o sobě, proč je totéž špatné, když to udělá Čína? Morálka by měla být univerzální, ne selektivní.
Závěr
Propaganda je realita každého státu. Odpovědnost a pravidla by měla platit pro všechny stejně – ať už jde o Británii, USA, Německo, nebo Čínu. Kdo dělá z jedné „smrtelnou hrozbu“ a z druhé „hravou diplomacii“, hraje stejnou hru jako ti, které kritizuje. A to by si měli uvědomit nejen influenceři, ale i ti, kdo se na nich snaží přiživit v zájmu „vyššího dobra“.
