Článek
Algoritmy Facebooku jsou někdy neuvěřitelné, a tak se do mé bubliny, respektive feedu, dostávají i příspěvky od lidí, které bych si mezi své přátele nebo sledované lidi nikdy nepřidal. Jednou z takových algoritmických náhod je poslanec Jindřich Rajchl. Když se mi v sobotu odpoledne ve feedu zjevil jeho příspěvek s fotografií Báry Stárek, zakladatelky iniciativy Díky, že můžem s textem „Seznamte se s hlavní organizátorkou uměle vyvolaných studentských protestů, lídryní politické neziskovky Díky, že můžem, Barborou Stárkovou“, neváhal jsem ani na vteřinu a daný příspěvek nahlásil společnosti Meta jako problematický.
Jindřich Rajchl v něm nepřímo nabádá své příznivce k virtuálnímu lynči Báry Stárek a téměř okamžitě se pod ním začaly objevovat stovky komentářů s velmi vulgárními útoky. Co také čekat od příznivců Jindřicha Rajchla, že? Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo příspěvek nahlásil. Není přeci možné zneužívat sociální síť k malování virtuálních terčů na jiné lidi, notabene na ženu, která se těžko může ubránit tisícům hulvátů. Z nedávné minulosti víme, že policie v jiném případě podobně laděného příspěvku, který měl vyvolat nenávist ke konkrétní ženě, stíhala jednoho z komentujících za výrok nabádající k jejímu zabití. Pána to přišlo na 10 000 Kč (což je podle mého ještě málo).
A co Meta? „Omrkněte možnost nastavení zobrazovaného obsahu“
Vyvolávání nenávisti vůči konkrétním lidem je to největší dno, kam může veřejný činitel klesnout. Předpokládal jsem tedy, že společnost Meta nahlášený příspěvek vyhodnotí jako problematický a odstraní ho. Po necelých dvou dnech mi ale přišla od provozovatele Facebooku odpověď, že příspěvek zkontroloval a zjistil, že nic neporušuje. „Je nám jasné, že to může být frustrující, takže vám navrhujeme, ať omrknete možnosti nastavení zobrazovaného obsahu,“ poradila mi Meta. Jinými slovy si mám Jindřich Rajchla zablokovat, abych jeho útočné příspěvky neviděl, čímž ale nezmizí ze světa.
Odpověď společnosti Meta
A nejen to. Za nahlášení Rajchlova příspěvku, ke kterému jsem se přihlásil v diskusi na profilu novináře Jindřicha Šídla, mě stovky Rajchlových příznivců označují za udavavače a vykřikují, proč stejným způsobem nenahlašuji příspěvky, které útočí na ženy hodnotově spřízněné s Jindřichem Rajchlem. Je to vtipné a smutné zároveň. Nikdo by neměl na sociálních sítích zveřejňovat fotografie jiných lidí s úmyslem poštvat na ně dav svých příznivců. Protože mezi těmi tisícovkami rozvášněných lidí se vždycky můžou najít tací, co se nerozpakují dotyčného z fotografie osobně vyhledat a zaútočit na něj. Slovně, ručně, nožem. Takových bláznů je spousta. A k akci jim stačí málo.
Ještě že za Hitlera ještě Facebook nebyl
Jindřich Rajchl moc dobře ví, že jeho příznivci jsou právě z té skupiny lidí, která najde pro ránu daleko. A také moc dobře ví, že ačkoli svůj příspěvek napsal „neškodně“, vyvolá mezi jeho příznivci přesně ty reakce, které vyvolal. Policie se na rozdíl od Mety příspěvkem a komentáři pod ním zabývá a je pravděpodobné, že na některé „siláky“ čekají další pokuty. Smutný je ale přístup samotné Mety. Postupovala by stejně, pokud by nešlo o veřejně známou osobnost s velkým dosahem, jejíž příspěvky vzbuzují ohromné emoce, diskuse a sdílení? Nejde jen o to zachovat vysokou návštěvnost, komentování a sdílení, a tedy potenciální příjmy z reklamy?
Pokud evidentní výzvu k lynči nevidí Meta, respektive její algoritmy pro posuzování problematičnosti příspěvků, měly by razantně zasáhnout orgány činné v trestním řízení u nás, v České republice. Představme si hypotetickou situaci, kdyby internet a Facebook existovaly ve třicátých letech minulého století a v Německu by je zneužíval Adolf Hitler k šíření své nenávisti vůči Židům. V jakém momentu by Meta zasáhla, pokud vůbec?
