Článek
Podle České asociace pojišťoven je v současné době asi 360 000 lidí v jednom ze 4 stupňů snížené soběstačnosti. V nejbližších desetiletích se ale změní demografie společnosti. Silné ročníky půjdou z aktivního, pracovního života do důchodového a stanou se závislí na sociálním systému. Navíc se budeme dožívat čím dál vyššího věku. Jak ukazuje obrázek číslo 1, v roce 2060 se počet lidí se sníženou soběstačností bude pohybovat někde okolo 1 100 000 osob pobírajících příspěvek na péči.
Obr. č. 1: Vývoj počet příjemců příspěvku na péči (Zdroj: ČAP)
A kdo se běžně o tyto lidi stará? Problémem je, že už nyní je nedostatek kapacit poskytovatelů dlouhodobé péče a chybí 15 000 až 30 000 lůžek. Většinou se tak starají o své blízké, rodinní příslušníci na své náklady. Na starosti o své blízké samozřejmě není nic špatného, naopak. S přibývajícím věkem je pro seniory důležité mít kolem sebe někoho blízkého. Péče o nemohoucího je však často velmi fyzicky i psychicky náročná a někdy se hodí mít možnost ji svěřit do rukou profesionálů. Nehledě na to, že stojí nemalé prostředky, pokud se k ní dostanete. I proto, aby člověk sám sebe neomezoval v zaměstnání a vystavoval se riziku finančních potíží.
V Česku na tyto situace myslí sociální systém. V jeho rámci má nárok na příspěvek osoba starší jednoho roku uvedená v § 4 odst. 1 zákona o sociálních službách, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb.
Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
Výše příspěvku se pak udává za kalendářní měsíc pro osoby starší 18 let a počet základních životních potřeb, které pacient nezvládá:
- 880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 3-4 potřeby;
- 4 400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 5-6 potřeb;
- 12 800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 7-8 potřeb;
- 19 200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost), 9-10 potřeb.
Je patrné, že tyto příspěvky však nedokáží kompenzovat skutečnou časovou náročnost péče o nemohoucího člověka. Kde tedy vzít dodatečné prostředky, ať už na zajištění péče od profesionála, nebo na vyrovnání příjmového výpadku, pokud pečujete sami?
Jednou z možností je tzv. pojištění dlouhodobé péče.
To zajistí, že jakmile se pojištěný dostane do sníženého stupně soběstačnosti, pojišťovna mu začne vyplácet měsíční rentu. A to až na 10 let. Pojištění se navíc dá sjednat až do 85 let a můžete jej platit sobě, nebo někomu jinému. Novinkou je, že si můžeme o pojistné za III. a IV. stupeň závislosti snížit daňový základ. Řadí se tak k dlouhodobému investičnímu produktu (DIP), penzijku“ (doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění) a životnímu pojištění. Všechny tyto produkty jsou podporované státem pro přípravu na stáří a každý může využít limit až 48 000,- Kč/rok.
Děti tak mohou toto pojištění sjednat svým rodičům, aby měli prostředky při jejich případných zdravotních komplikacích ve stáří. A ještě ušetřit na daních. Nebudou tak muset opouštět zaměstnání a dostávat se sami do finančních problémů. Stejně tak může pojištění platit zaměstnavatel svému zaměstnanci. Žádný zaměstnavatel přece nechce, aby jeho podřízený nepracoval a místo toho se staral o své blízké. I na pojištění dlouhodobé péče může přispívat zaměstnavatel až do celkové výše s ostatními produkty podporovanými státem na přípravu na stáří 50 000,- Kč/rok.
Určitě Vás napadlo, že je lepší místo placení pojistného tyto prostředky nainvestovat a rentu mít z nich. Jak ale ukazuje obrázek číslo 2, tak obzvlášť pro lidi po 60. narozeninách dává větší smysl si sjednat pojištění dlouhodobé péče. Za 630,- Kč/měsíčně můžete mít měsíční rentu 10 000,- Kč pro péči v III. nebo IV. stupni závislosti.
Obr. č. 2: Vyplatí se investování, nebo pojištění dlouhodobé péče
Péče o nemohoucího je vždy náročná. Jako by nestačilo, že vidíte blízkého člověka ve stavu, kdy se o sebe sám nepostará – plést do toho finanční, nebo i existenční nedostatek je to poslední, co by chtěl člověk řešit. Někdy je lepší na to být včas připravený.
