Článek
Pod pojmem životní pojištění si lidé představují mnoho věcí. Úrazové pojištění, investiční nebo rizikovou pojistku. To jsou všechno různé varianty životního pojištění. „Životko“ si ale dodnes nese pověst kontroverzního produktu, který si zejména v minulosti udělal špatné jméno. Lví podíl na tom má tzv. investiční životní pojištění (IŽP). U něj se část pojistného investuje dle investičních znalostí a zkušeností klienta. O to, co klient v tomto nástroji zaplatí do hlavního pojištění (investiční složka, pojištění smrti a u některých pojišťoven invalidity III. st. a dlouhodobé péče), si může snižovat základ daně, ve svém daňovém přiznání z příjmu fyzických osob. Případně mu může zaměstnavatel v rámci benefitů do tohoto produktu přispívat až 50 000,- Kč ročně. Jedná se o nezdaněné prostředky a stejně tak z nich klient ani zaměstnavatel neplatí sociální a zdravotní pojištění. IŽP ale musí být sjednáno alespoň do 60 let, po celou dobu být daňově uznatelné a není možné z něj vybírat prostředky. V případě porušení musí dodaňovat zpětně až 10 let. Problém jsou také vysoké náklady produktu. Zjednodušeně jde první 2 roky vše, co klient pošle do investiční složky, na umoření poplatků. Klientům, kteří do IŽP investovali tisícovku měsíčně a po 2 letech ho zrušili, zůstaly jenom oči pro pláč. Místo 24 000,- Kč, které poslali do smlouvy, nedostali ani korunu. I proto produkt získal tak špatné jméno. Vinu na tom nesly nízká finanční gramotnost a také zástupy „finančních poradců“, kteří tuto pojistku uzavírali všem v okolí bez ohledu na to, zda byl pro ně produkt vhodný, nebo ne.
Opakem IŽP je pak rizikové pojištění (RP). To je produkt, kde klient platí pouze za samotnou službu pojištění. Žádná část z pojistného se neinvestuje a při výpovědi tudíž není nárok na odkupné. Na rozdíl od investičního životního pojištění na tento produkt nemůže přispívat zaměstnavatel a není možné si jej „dávat do daní“.
Úrazové pojištění je pak produkt, ve kterém nejsou pojištěné nemoci, pouze (jak koneckonců název napovídá) úrazy. Jedná se tedy o podmnožinu životního pojištění a neřeší hlavní rizika, která by měla každého v rámci životního pojištění zajímat. Z historie známe jako pozůstatky ještě další pojištění, například kapitálová či důchodová. Ty už dnes ale není možné sjednat.
Proč tedy mít životní pojištění?
Důvodů může být celá řada. Dříve se tento produkt používal jako zaměstnanecký benefit. Ten kvůli nákladovosti, a hlavně po vzniku dlouhodobého investičního produktu, není tak zajímavý. Dnes se životní pojištění používá hlavně v rizikové variantě. Klienti platí za připojištění. Ať už se jedná o pojištění smrti, invalidit, trvalých následků úrazem, pracovní neschopnosti… Každý by ho měl mít nastavené přesně dle svých potřeb. Dobré životní pojištění by totiž hlavně mělo sloužit k vykrytí výpadku příjmu při nenadálé životní situaci. Úplně jinak tak bude vypadat u 17letého studenta, který závodně hraje házenou, 36leté matky na mateřské dovolené, nebo u 51letého doktora, který má děti, manželku a 2 hypotéky.
Jak nastavit správně životní pojištění
Sjednání životního pojištění by měla předcházet důkladná analýza. Ta by měla vzít v potaz příjmy, výdaje, majetek a závazky. Ideálně také stávající produkty.
Příjmy jsou důležité, protože na jejich základě je dobrý finanční poradce schopen určit důchody (invalidní, starobní, pozůstalostní, ale i pracovní neschopnost), na které má klient nárok. Stejně tak je potřebuje pro propočet cash flow. Jednoduše, aby věděl, zda rodinný rozpočet unese platbu pojištění.
Náklady je ideální rozdělit na nezbytné (vše ohledně bydlení, doprava, základní chod domácnosti, pojistky, investice pro splnění cílů) a zbytné. Životní pojištění by pak mělo dokrýt minimálně u výpadku příjmu nezbytné náklady. Na ty poradce nastavuje pojistné částky a bere v potaz právě důchody vyplývající z jeho příjmů.
Majetek je podstatné znát, protože při nenadálé životní situaci může klient např. prodat nemovitost, nebo čerpat z jiného majetku. Při této analýze také může zjistit, že pojištění není třeba. Majetek vytváří rezervy, ty je ideální pak využít jako samopojištění. Pokud ho klient nemá, musí o to více platit za životní pojištění. Vhodné je vzít v potaz i ostatní produkty. Například doplňkové životní pojištění může sloužit klientovi rovněž jako pojištění pro případ smrti.
Mezi závazky pak patří hlavně úvěry (hypotéky, leasingy, spotřebitelské úvěry). Klient, který je má, a v případě nenadálé životní situace nemá majetek, díky kterému by mohl těmto závazkům dostát, potřebuje opět zajistit životním pojištění.
Dále nás zajímá věk, povolání, zdravotní stav, jestli klient sportuje, zda má rodinu, jakým koníčkům holduje, jednoduše - jak žije.
Na základě analýzy dokáže dobrý finanční poradce sestavit vhodná připojištění, a hlavně pojistné částky, které klient potřebuje. To je ze 70 % nejdůležitější u tvorby životního pojištění. Pak následuje výběr vhodného produktu. Nejdříve by měl poradce zanalyzovat stávající produkty klienta. Zda jsou vhodné, odpovídají jeho potřebám, a zda se dají případně upravit do podoby, kterou klient potřebuje. Zbytek pak dopojistit novou pojistnou smlouvou, a pokud původní absolutně nevyhovuje jeho potřebám, zrušit ji.
Metodik, jak nastavit pojistné částky je mnoho. Vždy by ale jejich vytvoření měla předcházet minimálně analýza popsaná výše. Klient musí vědět, proč má pojistné částky nastavené tak, jak má, a že smlouva odpovídá jeho potřebám. Takové životní pojištění má smysl platit. Pojištění by pak měl poradce s klientem každoročně kontrolovat a ověřovat, že stále odpovídá jeho potřebám tak, aby nebyl ani podpojištěný, ani přepojištěný.
