Článek
Zní: kde se schováme, když se něco stane? Jako místostarosta Prahy 2 mám k tématu civilní ochrany blíž než mnozí. Na území naší městské části totiž leží kryt Folimanka, který je výjimečný tím, že je to jeden z nejlépe udržovaných krytů v celé republice. Přesto – nebo možná právě proto – si troufám říct, že systém jako celek na krizové situace připraven není.
Tvrdá data mou hypotézu potvrzují. Nejvyšší kontrolní úřad ve své obsáhlé zprávě konstatoval, že stálé úkryty v celé České republice pojmou přibližně 310 000 osob — tedy zhruba 3,2 % obyvatel. V roce 1995 byl přitom systém schopen ukrýt desetinu populace. Od té doby ale počet míst soustavně klesal. Legislativa, která celou oblast upravuje, pochází z roku 2002 a zdaleka nereflektuje dnešní bezpečnostní realitu. NKÚ přitom upozorňoval na systémové nedostatky opakovaně a dlouho narážel na rezistenci Ministerstva vnitra, které jeho doporučení zpravidla odmítalo. K obratu došlo až po tragickém útoku na Filozofické fakultě UK v prosinci 2023.
Praha je na tom v rámci republiky nejlépe. Má přibližně 670 stálých úkrytů s kapacitou kolem 120 000 osob. Přidáme-li metro, jehož ochranný systém byl projektován pro případ ohrožení, dostaneme se přes 450 000 míst. Praha má přitom dalece přes milion obyvatel, a to nepočítáme dojíždějící za prací. Ani s metrem tedy systém celé město nepokryje. Mimo jiné proto, že část stanic ochrannou funkci splňovat nemůže, protože například povrchové stanice na okrajích tras nebo nedokončené technologické centrum na části trasy B to zkrátka vylučují.
U nás na území Prahy 2 evidujeme 20 stálých úkrytů. Největší z nich, Folimanka, je pozitivní výjimkou: funkční, udržovaná, spravovaná Správou služeb hlavního města Prahy, s kapacitou 1 260 osob a jednou měsíčně přístupná veřejnosti. Ročně ji navštíví kolem 10 000 zájemců. Tak by to mělo fungovat všude. Ale bohužel nefunguje ani zdaleka.
Nejslabší článek celého systému ale není jen fyzická infrastruktura. Je to i informovanost obyvatel. NKÚ zjistil, že přibližně 80 % z téměř 47 000 dotázaných studentů středních škol neví, kde hledat nejbližší stálý úkryt. Skoro polovina nevěděla, jak se zachovat při úniku chemických látek. Existuje jeden dobrý a konkrétní příklad, proč bychom to měli začít měnit. Když začala válka na Ukrajině, tak ani v Kyjevě v prvních dnech ruské invaze nebyla podzemní úkrytová kapacita využívána z více než 15 %, přestože sirény fungovaly. Zkrátka fyzická kapacita úkrytů je k ničemu bez osvěty a navigace. Zkrátka lidé musí vědět, co mají dělat a kde se mohou schovat.
Dobrou zprávou je, že se věci pomalu pohybují správným směrem. Ministerstvo vnitra a Hasičský záchranný sbor mění svůj přístup: nová koncepce ochrany obyvatelstva počítá s tím, že stálé kryty celou populaci nepokryjí, a klade větší důraz na improvizované úkryty, jako jsou podzemní garáže, tunely nebo suterény obytných domů. To je realistické a správné. A právě tady je klíčová role komunální politiky: rozhodnutí o tom, zda bude mít nová budova podzemní garáž způsobilou fungovat jako úkryt, se nedělá v Bruselu ani v NATO, ale na úrovni města a městských částí. V územním plánování, ve stavebních řízeních, v podmínkách nové výstavby.
I když na Fialovu vládu se snášela vlny kritiky z různých stran, za osvětovou kampaň s názvem 72 hodin (příručka pro domácnosti, jak se připravit na krizové situace a vydržet prvních tří dnů soběstačně) zaslouží pochvalu. Odpovědná pravicová politika vždy věřila, že stát má lidem pomáhat, ale ne nahrazovat jejich vlastní připravenost. Jsem přesvědčen, že i dnes musí platit princip, že dobře informovaný a připravený občan je nejsilnějším článkem celého bezpečnostního řetězce.
Nepíšu to proto, abych šířil strach. Nepíšu to ani proto, abych si přihřál stranickou polívčičku. Píšu to proto, že bezpečnost není samozřejmost, i když jsme si to ještě před pár lety mohli myslet. Mýlili jsme se. Stejně, jako pojišťujeme naše byty a domy, aniž bychom čekali požár, měli bychom se připravovat i na krizové situace. Stejnou logikou bychom tedy měli přistupovat i k civilní ochraně. Moje výzva platí dvojím směrem: zjistěte si, kde je váš nejbližší kryt, stáhněte si příručku 72 hodin a vyžadujte po politicích, aby téma přestali odkládat na neurčito. Kryt Folimanka je dobrým příkladem, že to jde.
Jan Recman, místostarosta Prahy 2 za ODS
