Článek
Právě tato pestrost a odvaha našich předků stavět reprezentativně a moderně v každé době vytvořila to, co celý svět obdivuje. Praha není – a nikdy nebyla – žádná konzerva! Tak proč by měla být teď?
Stejně jako v celé Evropě se naše kulturní dědictví pomalu mění v pomyslný skanzen, kde je striktně zakázáno cokoliv nového. Každý, kdo se někdy pokusil v hlavním městě něco postavit nebo rekonstruovat, ví, o čem mluvím. Zatímco většina politiků mluví o potřebě řešit bytovou krizi, realita naráží na nekonečné mantinely našich regulí, včetně těch památkových.
Když se podívám na londýnský projekt King's Cross, uvědomím si, jak citlivě lze propojit historické budovy s moderní architekturou. Ve Vídni čtvrť Aspern Seestadt kombinuje moderní bydlení s ekologickou udržitelností. A hamburská HafenCity s ikonickou budovou Elbphilharmonie ukazuje, jak odvážná architektura může historickému městu přinést novou energii.
Praha našla odvahu investovat do projektu Vltavské filharmonie. Konečně signál, že se nebojíme velkých projektů. Ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Potřebujeme systémovou změnu v přístupu k rozvoji našeho města.
Praha potřebuje stavět minimálně deset tisíc bytů ročně, aby uspokojila poptávku. Můžete dostat od politiků deset záruk za hypotéku, ale pokud byty nebudou stát, budou to stále jen prázdné sliby.
Památková ochrana je bezpochyby důležitá, ale musí být v rovnováze s potřebami moderního města. Paradoxem je, že Praha se stala jedním z nejzachovalejších historických měst světa právě díky své schopnosti přirozeně se vyvíjet a absorbovat změny každé doby.
Každá generace přispěla svým dílem, a právě tato kontinuální proměna je součástí identity dnešní Prahy. Potřebujeme flexibilnější přístup, který umožní citlivě doplnit historické prostředí kvalitní moderní architekturou. Musíme najít způsob, jak si to vzájemně vysvětlit dřív než za 10 let.
Cesta nekonečných kompromisů a odkladu řešení je cestou do pekla. Praha potřebuje odvážná rozhodnutí podložená fakty, nikoli další kolo debat. A pokud někdo tvrdí, že ochrana památek má přednost před potřebami obyvatel, měl by také říct, jak vyřešíme dostupnost bydlení nebo adaptaci na klimatické změny.
Praha si zaslouží být živým městem, ne muzeem pod širým nebem. Historie a budoucnost se mohou doplňovat, nikoliv vylučovat. Chce to „jen“ mít vizi.
Jan Recman, místostarosta Prahy 2 za ODS
článek původně vyšel v rámci komentářů pro tištěné vydání časopisu Náš region
