Článek
Svatý Vojtěch to u nás měl celkově velmi těžké. Roku 983 se stal historicky druhým pražským biskupem, ale právě kvůli neshodám s místními obyvateli a šlechtou zde vydržel jen 5 let.
Jeho odchod byl pro české knížectví samozřejmě velice ponižující. A tak za ním Boleslav II. vyslal poselstvo, které ho mělo přimět k návratu. Nakonec mu i sám papež přikázal, aby se vrátil. Svatý Vojtěch se tedy vydal zpět a dokonce s sebou vzal i skupinu italských mnichů, pro které založil Břevnovský klášter - první mužský klášter u nás.
Ale v Čechách se nic nezměnilo, a tak po pár letech odešel podruhé. A neboť byl rok po jeho odchodu vyvražděn rod Slavníkovců, do kterého patřil, bylo již definitivně jasné, že se nevrátí.
Jeho život skončil v Prusku, kde byl rituálně zavražděn místními pohany, kterým nehodlal slíbit ukončení své misie a dokonce se rozhodl kácet jejich posvátné duby. Díky své smrti začal být hned považován za mučedníka a později se stal svatým.
První polský král (tehdy ještě kníže), Boleslav I. Chrabrý, chtěl získat vlastního světce, a tak Vojtěchovy ostatky od pohanů vykoupil (prý za ně zaplatil Vojtěchovu váhu ve zlatě) a poté je uložil do katedrály v Hnězdně.
Tam však nezůstaly dlouho, neboť si je při svém tažení vyzvedl Břetislav I. a odvezl je do katedrály na Pražském hradě. Poláci tvrdí, že prý vzal špatné tělo a svatý Vojtěch tam zůstal. To však nakonec vyvrátilo pozdější antropologické zkoumání, které potvrdilo, že pravé ostatky jsou v Praze.