Technologická železná opona: Washington v Evropě vytasil dolarovou zbraň

Je leden roku 2023 a v nenápadném nizozemském městečku Veldhoven nedaleko Eindhovenu pracují inženýři v hermeticky uzavřených čistých sálech na stroji, který připomíná součástku vesmírné lodi. Váží 180 tun, skládá se ze sta tisíc dílů, stojí přes 150 milionů eur a do cílové destinace ho musí přepravovat tři obří nákladní letadla Boeing 747. Jmenuje se EUV litograf a vyrábí ho jediná firma na planetě: nizozemská společnost ASML. Bez tohoto stroje, který pomocí extrémního ultrafialového světla vypaluje do křemíku obvody tenčí než lidský vlas, nedokáže nikdo na světě vyrobit nejmodernější čipy pro umělou inteligenci ani navádění nadzvukových raket.

Právě v těch dnech však nizozemský premiér Mark Rutte odlétá do Bílého domu. Následuje uzavřené jednání bez kamer, po kterém nizozemská vláda oznamuje, že ve jménu národní bezpečnosti odebírá firmě ASML vývozní licence na dodávky pokročilých litografických strojů do Číny.

Zatímco evropští politici celé roky tiše přihlíželi tomu, že čínské státní koncerny skupují kontejnerové terminály v Rotterdamu a Hamburku, stratégové v Pentagonu a na americkém ministerstvu obchodu kreslili červenou čáru. Doba, kdy Evropa mohla bezstarostně vydělávat na čínském vzestupu a zároveň se schovávat za americkou armádu, skončila.

Americká protiofenziva na evropské půdě začala už na přelomu let 2019 a 2020 bitvou o páteřní telekomunikační sítě páté generace (5G). Evropským mobilním operátorům tehdy čínský gigant Huawei nabízel špičkové vysílače a ústředny o třicet až čtyřicet procent levněji než evropští konkurenti Nokia a Ericsson. Pro zadlužené evropské telekomunikační firmy i vlády byla čínská nabídka ekonomicky neodolatelná.

Pak ale do evropských metropolí dorazili vyslanci z Washingtonu s ultimátem, které nešlo přeslechnout. Vzkaz zněl jasně: pokud kterákoli členská země NATO pustí čínské technologie do jádra svých komunikačních sítí, Spojené státy s ní omezí sdílení citlivých zpravodajských informací.

Washington tehdy připomněl starému kontinentu nepsané pravidlo, které platí už od chvíle, kdy poválečná Amerika vyměnila dolarovou obnovu Evropy za vojenský protektorát: kdo chce sedět pod americkým jaderným deštníkem, nesmí vyzbrojovat amerického vyzývatele. Výsledek se dostavil rychle. Od Velké Británie a Švédska přes pobaltské státy, Polsko a Česko až po postupné zpřísňování pravidel v Německu začala Evropa čínské komponenty z kritické infrastruktury vytlačovat.

Ještě tvrdší střet se rozhořel v říjnu 2022 a během roku 2023, kdy administrativa Joea Bidena uvalila na Čínu plošné technologické embargo v oblasti polovodičů a superpočítačů. Cílem Washingtonu už nebylo jen zpomalit čínský obchod, ale doslova zmrazit čínský technologický vývoj o několik generací zpět. A protože klíčové články výrobního řetězce čipů leží v Evropě – od nizozemských strojů ASML až po unikátní laserovou optiku německého koncernu Carl Zeiss – stala se Evropa hlavním bojištěm této tiché studené války.

Mnozí evropští průmyslníci si zpočátku kladli logickou otázku: jak může vláda ve Washingtonu zakázat suverénní nizozemské, německé nebo české firmě vyvézt její vlastní výrobek do Šanghaje? Odpověď se skrývá ve dvou právních a finančních zbraních hromadného ničení, které nemá v rukou žádný jiný stát na světě.

První z nich je nenápadné ustanovení amerických exportních předpisů (EAR) známé pod zkratkou FDPR (Foreign Direct Product Rule – Pravidlo o přímém zahraničním výrobku): - Toto pravidlo zavádí princip extrateritoriální jurisdikce: pokud jakákoli firma kdekoli na planetě – třeba v Eindhovenu, Mnichově nebo Brně – použije při návrhu, testování nebo výrobě svého produktu americký software, americký patent nebo jedinou americkou součástku (například laserový zdroj kalifornské firmy Cymer uvnitř nizozemského stroje ASML), spadá výsledný evropský výrobek automaticky pod schvalovací pravomoc amerického ministerstva obchodu (BIS). - Pokud evropská firma takový výrobek dodá čínskému podniku zařazenému na americkou černou listinu (Entity List) bez souhlasu Washingtonu, vystavuje se okamžitému odříznutí od veškerých amerických technologií, softwaru i patentů – což pro každou technologickou firmu znamená klinickou smrt.

Druhou, ještě drtivější pákou jsou americké sekundární sankce spravované obávaným Úřadem pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) při americkém ministerstvu financí: - Zatímco primární sankce zakazují obchodovat s protivníkem pouze americkým občanům a firmám, sekundární sankce míří na třetí země – tedy na evropské banky, pojišťovny a průmyslové podniky. - OFAC dává evropské bance jednoduché dilema: buď okamžitě ukončíte financování a zúčtování plateb pro sankcionované čínské (nebo ruské či íránské) subjekty, nebo vám vypneme přístup k dolarovému clearingu v New Yorku.

Tato finanční páka funguje neomylně, protože celý globální obchod stále dýchá skrze americký dolarový okruh, který v konečném důsledku financují i samotní soupeři Západu. Žádná velká evropská banka si nemůže dovolit ztratit přístup k dolaru. Když tedy úředník ve Washingtonu zapíše čínskou technologickou firmu na sankční seznam, evropské banky ve Frankfurtu, Paříži i Praze jí zablokují účty dříve, než se vůbec sejde Evropská komise v Bruselu.

Pro Evropu má však tento návrat americké velmocenské disciplíny hořkou příchuť. Washington sice po vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022 znovu potvrdil, že bez amerických zbraní, satelitů a zkapalněného plynu (LNG) je Evropa bezbranná, zároveň však s evropskými spojenci zachází s tvrdým ekonomickým pragmatismem.

Ve stejném roce 2022 totiž Spojené státy schválily gigantický dotační balík Inflation Reduction Act (IRA) v objemu 369 miliard dolarů. Zatímco po Evropě žádají odstřižení od čínského trhu a drahé energie v důsledku přerušení východních dodávek, americká vláda nabídla evropským automobilkám, chemičkám a výrobcům baterií obří daňové úlevy a čtyřikrát levnější plyn – pokud ovšem zavřou své továrny v Evropě a přesunou výrobu za Atlantik do Texasu či Georgie.

Starý kontinent se tak místo vysněného mostu mezi Východem a Západem ocitl uprostřed tektonického zlomu, ve kterém probíhá soumrak dosavadních hegemonů a rozpad globálního systému. Z jedné strany čelí dotovanému čínskému exportu, z druhé strany americkému dotačnímu vysavači a sankčnímu kladivu.

Když Washington a Brusel odstřihly Čínu od nejmodernějších čipových technologií a uvalily cla na čínské elektromobily, v Pekingu nezůstali u diplomatických protestů. Čínští stratégové otevřeli mapu globálních dodavatelských řetězců a ukázali na místo, kde drží Západ pod krkem oni.

Na výrobu každého čipu, každé baterie, větrné turbíny i stíhačky totiž Západ potřebuje suroviny, jejichž těžbu a především chemické zpracování ovládá z osmdesáti až devadesáti procent Čína: galium, germanium, grafit a vzácné zeminy. V jedenáctém dílu série Šachovnice Evropa se podíváme na to, jak Peking spustil surovinovou odvetu – a proč evropský sen o rychlé zelené transformaci vede přímo do čínských rafinérií.