Článek
Yperit objevil Brit Frederick Guthriev už v roce 1860, ale poprvé byl použit až Němci v první světové válce v dubnu 1915 u belgického města Yprés, podle kterého získal název. Projevuje se leptáním sliznic, proto patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek. V zamořeném terénu zůstává několik hodin i dnů v závislosti na teplotě prostředí. Dokáže proniknout oděvem a charakterizuje ho silná česneková vůně. Postiženého po několika vdechnutích začnou pálit plíce a ten může do týdne v těžkých bolestech zemřít na jejich spálení. Příznaky otravy se začnou projevovat už po čtyřech hodinách. Do organismu vstupuje kůží nebo očima. Projevuje se zčervenáním kůže s následnými puchýři, bolestmi břicha, zvracením, průjmem, ochablostí a svalovými křečemi. Chránit se lze pouze ochranným oděvem s maskou, případně okamžitou dekontaminací kůže s přiložením sterilních obvazů.
Odpoledne 2. prosince 1943 kroužil nad italským přístavem Bari německý průzkumný letoun a vyfotografoval asi 30 válečných a obchodních lodí. Získané informace byly použity na večerní poradě polního maršála Kesselringa s vysokými důstojníky Luftwaffe, která se konala za účelem výběru vhodných cílů pro bombardování Spojenců. Velitel 2. letecké armády polní maršál Wolfram von Richthofen navrhl zasadit úder zásobování Spojenců a za vhodný cíl určil přístav Bari. Kesselring jej po krátké diskuzi schválil. Ještě téhož dne odstartovalo 96 bombardérů Junkers JU 88 z letišť Villaorba a Aviano v prostoru Milána. Nabraly směr na přístavní město Bari s 250 000 obyvateli, které se nachází východně od Neapole. Dopoledne do přístavu dorazila americká obchodní loď „John Bascom“. Její kapitán se dotazoval na bezpečnost přístavu. Odpovědní britští důstojníci ho ujistili, že přístav je obklopen prstencem protiletadlových děl a není čeho se bát. Jeden z nich dokonce kapitánovi s úsměvem sdělil, že se bude cítit jako doma v Americe.
Než Luftwaffe dorazilo, do přístavu připlul další konvoj obchodních lodí. Potom už následovala katastrofa, jde totiž o druhou největší ztrátu spojeneckého loďstva hned za japonským útokem na Pearl Harbor, který proběhl o dva roky dříve. Když němečtí piloti přilétli k přístavu, ke svému překvapení zjistili, že je plně osvětlen a panuje v něm čilý ruch, jako v dobách nejhlubšího míru. Krátce před příletem použili metodu, kterou RAF vyzkoušela při náletu na Hamburk. Posádky bombardérů nejprve vypustily staniolové proužky, které rušily a mátly spojenecké radary. V 19.30. začaly dopadat bomby. Teprve potom spustilo palbu protiletadlové dělostřelectvo. Po plném zásahu explodovaly dvě muniční lodě s takovou silou, že v okruhu 12 kilometrů nezůstala jediná okenní tabule. Zároveň došlo ke vznícení směsí benzínu a olejů z hořícího tankeru. Útok trval jen 20 minut. Za tuto dobu bylo potopeno 19 zásobovacích lodí a 7 těžce poškozeno. Na místě zahynulo 1 000 mužů z řad námořnictva a obsluhy přístavu.
Německý vzdušný útok na námořní přístav Bari byl velkým překvapením. Předpokládalo se, že britský radarový výstražný systém vyhlásí varovný poplach, ale v rozhodují chvíli, nebylo důležité zařízení v provozu. Očití svědkové uváděli, že v činnost nebyly uvedeny žádné poplachové sirény. Přístav byl přeplněn loděmi, které neměly žádnou možnost manévrovat.
Další dějství tohoto masakru bylo dlouho dobu po válce drženo v tajnosti. Mezi plavidly v přístavu se nacházela nákladní loď SS John Harvey. Mimo vysoce výbušné munice obsahovala náklad asi 100 tun yperitu ve 2 000 bombách, z nichž každá měla 45,5 kg. Již tehdy šlo o zakázanou bojovou látku a její použití v boji by odporovalo Mezinárodní úmluvě o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce. Tak zvaný Ženevský protokol byl přijat v roce 1925, jenže nezavazuje signatářské státy tyto látky nevyrábět, skladovat nebo transportovat.
Proč sebou spojenecká vojska vezla yperit? Během 2. světové války existovala možnost, že Němci použijí chemické zbraně. Měli připraven yperit, tabun, sarin a na konci války dokázali vyvinout ještě soman. Všechny tyto nervově paralytické bojové chemické látky jsou považovány až do současné doby za „nejvíce nebezpečné bojové chemické látky“. Od konce roku 1943 přešla však strategické iniciativa z Německa na Spojence. Přes výše uvedené úvahy o nepoužití chemických zbraní ve 2. světové válce v Evropě se Spojenci obávali, že by mohl Hitler použít své chemické zbraně s cílem zvrátit strategickou rovnováhu ve svůj prospěch. Na základě výše uvedených obav bylo rozhodnuto, aby americká loď John Harvey převezla náklad yperitu (ve formě leteckých pum) ze Spojených států amerických do Itálie, a to jako strategickou reservu právě pro případ vypuknutí „chemické války“. V listopadu 1943 dostal nadporučík Howard D. Beckstrom ze 701. chemické roty rozkaz, aby zabezpečil přepravu 2 000 kusů chemické munice na italské válčiště. Chemická munice byla přepravena z Eastern Chemical Warfare Depot v Marylandu do Baltimoru vlakem. V Baltimoru byla loď John Harvey naložena 2 000 kusy chemické munice M47-A1.
Hned na začátku leteckého útoku plavidlo SS John Harvey vybuchlo zřejmě následkem šířící se exploze od vedle stojící muniční lodi a šlo ke dnu s celou posádkou. I když bomby neměly roznětky, řada z nich se roztrhla a yperit vyplaval na hladinu.
Mnoho námořníků a vojáků bylo ten večer vytaženo z moře ven a dopraveno do nemocnic. Nikdo nepřikládal význam zápachu po česneku. Myslelo se, že všichni mají oděv promočený a prosáklý olejem. Vojáky bez viditelných zranění velení odeslalo do různých ubytoven. Už za dvě hodiny si začali první z nich stěžovat na strašné bolesti. Někteří měli pocit, že jim do očí vletěl písek. Druhého dne ráno drtivé většině naskákaly červené puchýře na kůži. Pořád nikdo nepřišel na to, že muži se prakticky vykoupali v yperitu, i když několik lidí z velení přístavu o nebezpečném nákladu muselo vědět. Osmnáct hodin po náletu zemřel první muž. Stav nemocných se zhoršoval, mnozí pomalu ztráceli zrak. Potom jim začaly otékat genitálie. Některým postiženým se zvětšil penis třikrát až čtyřikrát. Lékaři v Bari byli zoufalí a nevěděli si rady. Generál Eisenhower ze svého velitelství v Alžíru proto poslal lékaře specializovaného na chemické látky podplukovníka Stewarta Alexandera, aby věc prošetřil.
Odborník už při vstupu do první nemocnice ucítil česnek a při vyšetřeních přišel na to, že jde o yperit. Otráveno bylo 617 mužů a 83 z nich zemřelo. Dalších asi 30 námořníků, které vylovila loď Bistera a vezla je sebou do Tarenta, dorazilo do přístavu osleplých. Těžko říci, kolik dalších zasažených přišlo o zrak a kolik zemřelo na následky styku s yperitem poté, co opustilo nemocnici. Rovněž není známo, jaké množství vojáků mělo trvalé následky či onemocnělo rakovinou nebo leukémií. Zrovna tak se neví, jak bylo postiženo civilní obyvatelstvo anebo dělníci v přístavu. O chemické látce nesměl nikdo mluvit a Churchill vydal příkaz, aby u mrtvých z Bari, kteří zemřeli na otravu yperitem, byla jako příčina úmrtí uvedena: „popáleniny při nepřátelské akci“. Následky bombardování zbrzdily postup americké 5. armády a britské 8. armády a trvalo týdny, než se podařilo obnovit provoz v přístavu.
Tento incident ukázal zmatek a chaos na italském bojišti, s kterým je nutné počítat v každé válce. Naplánovat a zkalkulovat jde všechno, ale realita bývá jiná. Spojenecké velení se navíc, podobně jako v příběhu s yperitem v Bari, někdy zachovalo amatérsky i jindy, což se ukázalo zejména v pozdějších bitvách v Itálii. Jednou z nejhorších bitev byla ta o klášter Monte Cassino.
K nehodě s touto strašlivou chemickou bojovou látkou mám ještě jeden aktuální dovětek. Podle italského novináře Gianluca di Fea z týdeníku L'Espresso, autora knihy „Jedy státu“ leží na dně přístavu Bari blíže neurčené množství bomb s yperitem, stejně jako na několika dalších místech v Jaderském moři, kam je odvezly a potopily spojenecké jednotky při zamaskování incidentu. Podle něj jsou bomby v žalostném stavu a je otázkou času, kdy se z nich plyn uvolní. Jde prý o tikající chemickou smrt…
V březnu 2018 psáno pro iDNES.cz, v prosinci 2024 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“ a „Correva l'anno 1943 Bari“
