Článek
Plánovací období invaze
13. prosince 1979 proběhl první mítink sovětského komanda Zenit v Afghánistánu. Celá akce nebyla připravená. O tom svědčí fakt, že na místě nebyla k dispozici vojenská mapa, než kdosi sehnal turistickou. Amatérský plán neříkal, jak mají jednotky postupovat uvnitř budov a co dělat po ukončení akce. Podle účastníků lze jednoznačně říci, že obsahoval plno děr.
Do země už tiše proudily sovětské jednotky. Moskvu o intervenci v podobě sovětských poradců a pomocných oddílů požádal sám prezident Amín, takže Afgháncům nebylo nic podezřelé.
Zejména agenti KGB však vyvíjeli horečnou činnost a používali spoustu drobných lstí. Například přiměli Afghánce, aby vymontovali z asi dvou set vozidel akumulátory a vypustili z nich palivo pod záminkou přezbrojení na nový typ techniky.
V jednom hotelu zatím čekal muž, kterého mělo moskevské vedení připravené jako nového prezidenta Afghánistánu. Jmenoval se Babrak Karmal a šlo o velvyslance v Československu, kam byl odklizen bývalým prezidentem Tarákím.
Úderné sovětské jednotky
Samotná operace Bouře 333 začala příletem oddílu zvláštního určení Specnaz, zvaného Grom (Hrom). Čítala třicet dva mužů. Dorazili z Taškentu, hlavního města Uzbekistánu, v převlečení za příslušníky ženijní jednotky. V Kábulu se nacházely i speciální jednotky KGB: komando Zenit a elitní Skupina A, později přejmenovaná na Alfa. Akce se měl zúčastnit také tzv. muslimský prapor, který tvořili vojáci ze středoasijských republik SSSR. Dostal za úkol zajistit přepravu speciálních jednotek obrněnými vozidly.
Zrušení prvotního útoku
V den, kdy bublinky v Coca-Cole zabránily otravě prezidenta Amína, útok nakonec neproběhl. Sovětským vyslancům se ho však podařilo přesvědčit, že v zájmu jeho bezpečnosti bude vhodnější, když se z prezidentského sídla přesune do paláce Tádž-Bek na severozápadním okraji Kábulu. Objekt se nacházel na holém vrchu.
Muslimský prapor přesunul speciální jednotky do blízkých kasáren, které zde pobývaly v tuhé zimě. Praporu se navíc po cestě porouchalo několik obrněných transportérů, které měly být použity k napadení paláce. Plánoval se další útok, ovšem stejně neprofesionálně, jako ten předchozí. Největší jeho slabinou bylo, že nikdo nevěděl, co bude následovat po dobytí paláce. Úspěchu operace však nahrávala jedna věc. Akce se měl účastnit větší počet mužů.
Obrana paláce
Palác Tádž-Bek se nacházel na těžko přístupném strmém návrší, takže útok byl řízen z nedaleké výšiny, kde se nacházela restaurace s kasinem pro vysoké důstojníky afghánské armády.
Prezident Amín netušil, co se chystá a 27. prosince 1979 uspořádal v paláci Tádž-Bek oslavu, které se účastnili někteří ministři a členové afghánského politbyra. Ve 13.00. začal oběd, který opět připravovali sovětští kuchaři, mezi nimiž působil agent KGB. Znovu použil jed a tentokrát se mu jej podařilo dostat do zeleninové polévky. Látka začala působit asi za hodinu, kdy účastníci oběda začali jeden po druhém kolabovat.
K paláci vedla jediná cesta střežená tanky a kulomety. Silné zdivo paláce dokázalo odolat zásahům z houfnic. Hned u vjezdu byly zakopány dva tanky T-54. Uvnitř budovy byla rozmístěna osobní Amínova garda, sestavená z jeho příbuzných a prověřených členů armády. Vnitřní kruh tvořilo sedm palebných postů s vojáky, vyzbrojenými samopaly, kulomety a granátomety. Vnější okruh obepínala obrana tří praporů motostřelecké pěchoty a tankové roty.
Zahájení operace
Rozkaz k útoku vydal generál KGB Drozdov, který velel celému útoku na Kábul. Na závěrečném mítinku sdělil všem sovětským důstojníkům, že prezident Amín je agent CIA. Podle jeho slov bylo bezpodmínečně nutné palác obsadit.
Následně vyrazila obrněná kolona směrem k paláci. V 19.30. výbuch městské hlavní telefonní ústředny v centru, způsobený skupinou Zenit, odstartoval útok sovětských jednotek, které byly oblečeny do afghánských uniforem. Pro rozlišení měl každý voják na rukávu bílý pruh látky utržený z prostěradel.
Z místních kasáren vyrazila kolona obrněnců muslimského praporu k prezidentskému paláci. V jejím čele postupovalo speciální komando pod velením plukovníka Bojarinova. Cestou kolona zastavila na kontrolním stanovišti. Vojáci KGB z čelního vozidla celé osazenstvo palpostu okamžitě postříleli.
Překonání první obranné linie
Ostatní skupiny se vrhly k paláci a prudkou palbou z vozidel zničily čelní pás afghánské obrany. Jakmile první BVP minulo zatáčku před palácem, spustily na něj palbu velkorážné kulomety, které mu zničily pásy a stroj začal hořet. Velitel vozidla byl zabit a část osádky zraněna. Zbytek vojáků vyskákal ven, zalehl a opětoval palbu do oken paláce. Mezitím skupina Grom zdolávala strmý svah pod palácem, s pomocí lezeckého vybavení.
Tato fáze útoku přinesla největší množství zabitých a raněných sovětských vojáků, hlavně z řad Zenitu. Skupině zatím dorazily posily na dalších BVP, pálících ze všech zbraní po stanovištích kulometů. Osádky opustily vozidla a krycí palbou s granáty házejícími do oken umožnily pokračování útoku. Mezitím dorazilo čtyřmi rychlopalnými kanóny vybavené pásové vozidlo ZSU-23-4, tzv. Šilka a umlčelo kulomety obránců v horních patrech. Následně se Gromu podařilo vylézt na svah a spojit se s ostatními jednotkami u vchodu do paláce. Afghánci z horních pater po nich nepřetržitě házeli granáty.
Útok na palác a zabití prezidenta
Rusům se podařilo vniknout do paláce, kde se nemilosrdně prodírali vpřed. Stále stříleli a házeli granáty. Pálili po světlech a po všem, co se hnulo. Budovou se valil kouř, takže nebylo vidět ani na krok. Z toho důvodu si jedna skupina Specnaz spletla velitele, plukovníka Bojarinova, s příslušníkem prezidentovi ochranky a zabila ho devíti střelami.
Když hluk z bitvy utichl a dým se rozplynul, v jedné chodbě u zábradlí ležel mrtvý Amín v tričku a spodním prádle. Měl v sobě kulky i střepiny granátu, který mu explodoval u hlavy. Výbuch zabil i jeho pětiletého syna, který ležel vedle něj. Stalo se to kousek od místnosti, v které umírala také jeho dcera.
Přímý účastníci později tvrdili, že průběh bojů uvnitř paláce se podobal podmínkám při útoku sovětské armády na Reichstag v nacistickém Německu v roce 1945.
Střelba do vlastních řad
Útok skončil těsně před půlnocí. Ostrahu celého objektu dostal za úkol zajistit nadporučík Vostrotin. O tom jaký panoval chaos svědčí, že v sedm hodin ráno následujícího dne na palác zaútočila sovětská výsadková divize, která nevěděla, že objekt je od večera v držení Sovětů. Problém byl, že Vostrotinovi muži na sobě měli stále afghánské uniformy. Trvalo dvě hodiny, než se podařilo velícímu štábu útočící výsadkáře odvolat. Během nich padlo deset sovětských parašutistů.
Nadporučík Valerij Vostrotin, tehdejší velitel elitního oddílu výsadkářů, stál později v čele proslulé 9. roty z 345. samostatného výsadkového pluku. Sovětští veteráni jej považovali za největšího hrdinu afghánské války. Sám byl několikrát těžce raněn a jeho kariéra vyvrcholila generálskou hodností s udělením titulu Hrdina Sovětského svazu. Za operaci Bouře 333 však vyznamenán nebyl, protože jeho rota někdo obvinil z krádeží majetku v paláci.
Hodnocení akce
Obsazení Československa v roce 1968, útok na palác v Afghánistánu a výsadek na letišti v ukrajinském Hostomelu. Invaze do Československa se z vojenského hlediska sovětské armádě velmi povedla a možná proto později postupovala podle podobných scénářů. V Hostomelu jejich záměr skončil krachem.
V afghánské operaci, navzdory zmatkům a nedostatkům, byla akce z vojenského hlediska úspěšná, protože přes úpornou obranu a vysoké nasazení afghánské prezidentské gardy, speciální jednotky dosáhly cíle během několika hodin. Za operaci Bouře 333 obdrželo v Moskvě vyznamenání čtyři sta ruských vojáků. Zároveň se všem účastníkům dostalo varování, že o ní nemají nikdy mluvit.
Sovětsko-afghánská bouře začala…
Psáno pro Médium.cz
Osnova série:
Sověti v Afghánistánu: Drtivá operace Bouře 333
Sověti v Afghánistánu: Útoky ďábelských kočárů
Sověti v Afghánistánu: Krvavý Lev z Pandžšíru
Sověti v Afghánistánu: Zinkové rakve pro mrtvé ruské vojáky
Sověti v Afghánistánu: Mudžahedíni
Sověti v Afghánistánu: Boj o kótu 3234
Sověti v Afghánistánu: Ruský Vietnam
Zdroje:
Kniha Prokletá válka, Afghánistán – moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;
Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;
Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán: https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333: https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid
Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0
Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize: https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc
Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA
Jiné zdroje: https://blog.idnes.cz/jansik
Náhledová fotografie: Volné dílo: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24#/media/Soubor:Afghan_Mi-35s.jpg
