Článek
Nejlepší ruská zbraň
Ze všech ruských vojenských technologií použitých v Afghánistánu nejvíce uspěly vrtulníky. Místem drtivé většiny válečných střetů se stal drsný horský terén. Létající bitevníky se ukázaly jako ideální zbraň, která se v takovém prostředí efektivně používala pro průzkumné, pátrací, záchranné a bojové lety.
Bojovaly v soutěskách, kde likvidovaly automobilové kolony a karavany tažných zvířat, přepravující náklady zbraní, munice a dalšího materiálu. Jejich zbraňové systémy útočily na mudžáhidy. Sloužily k přepravě jednotek a materiálu. Výrazně se podílely na záchranných operacích. Z helikoptér seskakovali výsadkáři s padáky, a kde to dovolil terén, úderné skupiny vystupovaly z paluby strojů přímo na hornaté plošiny.
Smrtící roj
Základní taktickou jednotkou byl roj o čtyřech strojích a dále skupina osmi vrtulníků. Jak se válka rozrůstala, docházelo k postupné modernizaci strojů. Vrtulníky se vybavovaly výstrojí podle zkušeností veteránů války.
Šlo o opravdové létající pevnosti. Jedna verze dosahovala rychlosti až 250 km za hodinu. Pod trupem měla rotační čtyřhlavňový kulomet, v nákladových dveřích dvojkulomet a z bočních oken a do stran se dalo střílet dalšími kulomety.
Současně obsahovaly bomby různých hmotností od 100 do 500 kilogramů a měly bloky raketnic zavěšené po stranách. Do výbavy patřily i chladiče výstupních plynů, které snižovaly tepelné záření, na něž reagovaly samonaváděcí střely. Ve výbavě bylo také 32 klamných raket, obsluha je mohla vystřelovat do stran.
Bojové situace velmi komplikoval vysokohorský charakter bojiště. Například vrtulník Mi-8 unesl v nadmořské výšce 2 000 metrů šest až osm výsadkářů, ale ve výšce 4 000 metrů už jen čtyři osoby.
Výbava osádek
Původně piloti nosili modré kombinézy, avšak v roce 1984 jako první v letectvu dostali maskovací stejnokroje. V případě sestřelu nebo havárie jim totiž v terénu dávaly větší šance na přežití. Pro probíjení z obklíčení jim pomáhaly pistole Makarov PM ráže 9 mm, útočné pušky AK („kalašnikov") a balíček pro přežití NAZ, který obsahoval dvě čokolády a láhev s vodou. Se sumkami s náboji si brali také čtyři granáty RGD-5, obvazy, neprůstřelnou vestu a přilbu. Při seskoku s padákem šlo o dost velkou a nešikovně umísťovanou zátěž, ale bez ní by se sestřelený pilot nemusel dočkat příletu záchranné skupiny.
Ďábelské kočáry
Afghánskou stranou byly sovětské vrtulníky vnímány jako strašlivá zbraň. Představme si mudžáhida klidně kráčejícího po horské stezce ozbrojeného samopalem AK-47. Najednou se z ticha před ním zpoza kopce vynoří řvoucí obluda s několikanásobně větší palebnou silou. Rakety nebo rotační kulomet bojovníka dokázaly roztrhat na kusy v několika vteřinách.
Hluk vrtulníků už z dálky vyvolával paniku mezi vesničany, protože Rusové s nimi občas napadali i civilní obyvatelstvo ve vesnicích. Přezdívka „ďábelský kočár“ byla proto pro takovou zbraň více než výstižná.
Stres pilota
Stejně jako u většiny vojenských odborných profesí, je i nasazení posádek vrtulníků ve válce extrémně stresující. Například kapitán Nikolaj Majdanov absolvoval v Afghánistánu dva turnusy, ve kterých uskutečnil 1 250 vzletů s náletem 1 100 hodin. Jednalo se tedy o čtyřicet pět dní čistého času ve vzduchu s nepředstavitelným fyzickým i psychickým vypětím.
Příčiny ztrát vrtulníků
Hlavní příčinou ztrát vrtulníků se staly jejich havárie v horách za ztížených povětrnostních podmínek. Nebezpečné byly především mlhy a nečekané změny horských proudů vzduchu.
Jak rychle modernizovali svoje stroje Sověti, stejným tempem mudžáhidé zdokonalovali své palebné vybavení. Při letu údolím z kopců kosili vrtulníky z kulometů DŠK ráže 12,7 mm přímými zásahy do pilotních kabin. Později používali protiletadlové dvoukanony ráže 23 mm nebo sovětské komplety PVO zvané Strela-2. Také byli vyzbrojováni přenosnými střelami Blowpipe náročnými na obsluhu, se kterými však měli hlavně negramotní bojovníci problémy.
Nakonec Afghánci přišli se zbraní, která sovětské piloty děsila. Vysoce účinný americký protiletadlový komplet FIM-92A Stinger, na jehož obsluhu stačil pouze jeden muž. Měl infračervené naváděcí hlavice, které dokázaly sledovat vzdušné cíle ve všech směrech.
Tři sta třicet tři ztrát
Posledním ztraceným vrtulníkem, o který Rusové v sovětsko-afghánské válce přišli, byl Mil Mi-24V. Šlo o stroj velitele 50. vrtulníkového pluku (OSAP) plukovníka Golovanova. Ztratil se spolu s operátorem při kontrolním letu trasy přesunu pro návrat jednotky do SSSR dne 2. února 1989.
Posledním sestřeleným vrtulníkem v sovětsko-afghánské válce byl transportní Mil Mi-17. Dostal přímý zásah dne 7. února 1989 protiletadlovou střelou Stinger. Stroj s kapitánem, letovodem a palubním technikem shořel ještě ve vzduchu.
Celkové ztráty bitevníků se tak zastavily na čísle tři sta třicet tři. Nešlo jen o sestřelené stroje, významná část připadala na havárie v náročném horském terénu a nehody v proměnlivém počasí. Paradoxní je, že název první sovětské operace na území Afghánistánu měl název Bouře 333.
Stinger přinesl zvrat
Zbraňový systém Stinger byl v té době novinka. CIA i armáda USA se kategoricky stavěly proti tomu, aby je dostali mudžáhidé, protože se obávaly, že dříve či později padnou Rusům do ruky. Mohlo by to tak pomoci SSSR vyvinout obdobnou zbraň nebo zařízení pro oklamání infračerveného zařízení, čímž by Stinger výrazně ztratil na efektivitě. Navíc hrozilo, že by se systém mohl dostat k teroristům, kteří by jej neváhali použít proti civilním dopravním letadlům.
Přesto v dubnu 1986 přišel od prezidenta USA Ronalda Reagana rozkaz vydat Stingery mudžáhidům. Zaškolili je pákistánští instruktoři. Poprvé byly použity 26. září 1986 u ruské základny v Džalálábádu, kde třemi raketami sestřelili dva bitevníky Mil Mi-24. Dodávky USA se poté postupně zvětšovaly.
Převzetí iniciativy afghánskými bojovníky
Mudžáhidé tímto převzali taktickou iniciativu a zvrátili střety s vrtulníky ve svůj prospěch. Předtím mohli Rusové v Ďábelských kočárech snadněji provádět transporty, výsadky vojáků a provádět nečekané útoky či záchranné mise. S příchodem Stingerů o výhodu přišli a podle mnohých historiků se jednalo o jeden z rozhodujících mezníků v celé sovětsko-afghánské válce.
Letům s ďábelskými kočáry říkaly osádky vrtulníků lov. Jenže najednou se z lovců stala lovná zvěř. Když pilot uslyšel pípání varovného systému, moc dobře věděl, co to znamená.
Někdo dole zmáčkl spoušť.
Psáno pro Médium.cz
Osnova série:
Sověti v Afghánistánu: Útoky ďábelských kočárů
Sověti v Afghánistánu: Krvavý Lev z Pandžšíru
Sověti v Afghánistánu: Zinkové rakve pro mrtvé ruské vojáky
Sověti v Afghánistánu: Mudžahedíni
Sověti v Afghánistánu: Boj o kótu 3234
Sověti v Afghánistánu: Ruský Vietnam
Zdroje:
Informace o ruském vrtulníku Mil Mi-24. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24
Informace o raketách Stinger. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/FIM-92_Stinger
Zajímavé články s fotografiemi o Ďábelských kočárech si můžete přečíst na Technetu iDNES.cz:
Kniha Prokletá válka, Afghánistán – moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;
Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;
Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán: https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333: https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid
Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0
Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize: https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc
Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA
Jiné zdroje: https://blog.idnes.cz/jansik
Náhledová fotografie: Volné dílo: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24#/media/Soubor:Afghan_Mi-35s.jpg
