Článek
Černý tulipán
Po explozi protitankové miny z lidského těla nezbude skoro nic. Jako kdyby nikdy neexistovalo. V takovém případě letadlem přezdívaným Černý tulipán sovětské velení posílalo domů v rakvi jenom sváteční uniformu. Aby truhla měla odpovídající váhu, nechalo dovnitř nasypat hlínu.
Stát na obyčejných vojácích šetřil jak mohl, občas proto oblékal padlé do starých uniforem ze čtyřicátých let. K hrůze příbuzných se někdy stávalo, že uvnitř leželo jiné tělo.
Sovětské psí známky
Vojáci si do bojových operací nesměli brát žádné doklady. V levé boční rukávové kapse blůzy museli mít vsunutou kartičku z tvrdého papíru, na kterou si sami hůlkovým písmem měli napsat: jméno, příjmení, adresu rodičů, krevní skupinu a číslo vojenského útvaru u něhož sloužili. Kartičky se však rychle opotřebovávaly, a když navlhly, písmena nešla přečíst.
Zhruba v polovině invaze přišel rozkaz, podle kterého zmíněné údaje měly být uvedeny na kousku papíru a vloženy do prázdné nábojnice z útočné pušky AK, ráže 5,45 mm. Tu si vojáci museli zašít do levého límce uniformy.
Všechny armády světa v té době používaly už kovové identifikační známky. Jen armáda Sovětského svazu používala cáry papíru.
Zinkoví chlapci
V červnu 1992 podala skupina matek vojáků internacionalistů padlých v Afghánistánu žalobu na spisovatelku Světlanu Alexijevičovou, autorku knihy Zinkoví chlapci. Impulsem se stalo stejnojmenné divadelní představení v běloruském Divadle Janky Kupaly a úryvky z díla zveřejněné v novinách Komsomolskaja pravda.
Podle tradičního sovětského scénáře byla Světlana Alexijevičová plánovaně dehonestována jako agentka CIA a přisluhovačka světového imperialismu, která očerňuje svou vlast a její hrdinné syny za dva mercedesy a dolarové milodary.
Smutné lidské příběhy
Kniha Zinkoví chlapci přináší příběhy vojáků a vojákyň, jejich matek a otců. Jsou vyprávěny v první osobě, tak jak je autorka zapsala. Proběhl soud, ve kterém někteří protagonisté příběhů vypověděli, že se události nestaly tak, jak spisovatelce řekli anebo že jí věci sdělili jinak, než je mysleli.
Na její obranu vystoupila spousta organizací, například Spisovatelé-účastníci Velké vlastenecké války, bývalí prostí vojáci a důstojníci z Afghánistánu, Běloruská liga práv a další. Obžaloba proti ní postavila několik veteránů.
Soud nakonec žalobě vyhověl jenom částečně. Jedna část knihy měla být dementována a spisovatelka uhradila pouze malou část soudních nákladů.
Emoce veřejnosti
Světlana Alexijevičová nazvala svou knihu dokumentárním románem. V průběhu soudního procesu se objevila spousta otázek a ukázalo se, jak moc ruskou společnost sovětsko-afghánský konflikt poznamenal.
Když čtenář čte knihu s výkladem bojů, spolu s přehledem vojenské techniky a suchými statistikami mrtvých a raněných, zpravidla není zasažen emocemi. Avšak pokud se zahloubá do příběhů lidských osudů, které válka zasáhla, probouzí to v něm lítost a vztek zároveň. Zvláště, pokud zná někoho ve svém okolí, kdo válkou prošel a nemluví o ní.
Málokdo z vojáků o tom, co v Afghánistánu zažil nebo viděl, doma mluvil. Podobné to bylo s veterány světových válek nebo s přeživšími z koncentračních táborů. Po návratu domů mlčeli a na otázky svých nejbližších neodpovídali. Dokázali se otevřít až dalším generacím. Matka, která přežila koncentrační tábor Ravensbrück, své dceři nic neřekla. Jako babička však se svou vnučkou o hrůzách války již mluvit dokázala.
Umírali mladí
Součástí příběhů knihy Zinkoví chlapci nejsou jenom konkrétní zážitky, ale i otázky účastníků nebo pozůstalých:
Proč mě vlast poslala do míst, kde jsem musel zabíjet?
Jak je možné, že nikdo odpovědný z vládních činitelů neřeší válečná traumata a těžkým zraněním odpovídající odškodnění?
Proč nejsem dodnes schopný mít něco se ženami?
Proč můj hodný syn po návratu z Afghánistánu propadl alkoholu a nakonec se oběsil?
Jak je možné, že nám lhali?
Nenávist a lítost
V současné době vnímá naše společnost Rusko a jeho vojáky negativně. Důvodů je mnoho, snad jeden za všechny. V roce 1968 jeden student v Praze nesl výstižný transparent, na kterém stálo: „Otcové osvoboditelé a synové okupanti.“
Určitě máme tisíce důvodů k nenávisti. Ale když přijdeme k prostému vojákovi blíž, podíváme se mu do očí a seznámíme s jeho životním příběhem, zjistíme, že je stejnou obětí, jako ti, které zabíjel.
Vojáci všech armád světa, kteří jsou dětmi svých rodičů, manželé žen, sourozenci bratrů a sester a otcové svých dětí. Všichni krvácí na půdu vlastních a cizích zemí.
Mnozí z nich, kteří pořádně nevědí zač bojují a jdou slepě tam, kam je pošlou politici, nakonec často skončí v rakvích jako zinkoví chlapci.
Psáno pro Médium.cz
Osnova série:
Sověti v Afghánistánu: Chlapci v zinkových rakvích
Sověti v Afghánistánu: Mudžahedín
Sověti v Afghánistánu: Boj o kótu 3234
Sověti v Afghánistánu: Ruský Vietnam
Zdroje:
Informace o ruském vrtulníku Mil Mi-24. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24
Informace o raketách Stinger. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/FIM-92_Stinger
Zajímavé články s fotografiemi o Ďábelských kočárech si můžete přečíst na Technetu iDNES.cz:
Kniha Prokletá válka, Afghánistán – moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;
Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;
Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán: https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333: https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid
Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0
Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize: https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc
Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA
Jiné zdroje: https://blog.idnes.cz/jansik
Náhledová fotografie: Volné dílo: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24#/media/Soubor:Afghan_Mi-35s.jpg
