Článek
Roztomilý člověk je film natočený v období protektorátu. Premiéru měl na festivalu Filmové žně ve Zlíně v červenci roku 1941. Dodnes je v televizi často reprízován s velkým úspěchem, o čemž svědčí i jeho vysoké divácké hodnocení. Hlavní postavou je novinový redaktor Viktor Bláha, který si rád vymýšlí vtípky o lidech ze svého okolí a baví se na jejich účet. V ženské roli zazářila Nataša Gollová a Roztomilého člověka ztvárnil muž, který byl ve své době populární hlavně u něžnější části obecenstva. Nebyl členem domácího odboje, ani nebojoval se zbraní v ruce, přesto se zachoval správně, když bylo potřeba.
Oldřich Albín Nový byl český herec, režisér, scénárista, dramaturg, zpěvák, divadelní ředitel a pedagog. Narodil se na Žižkově 7. srpna 1899 v rodině člena pražského hasičského sboru. Měl tři sourozence. Od mládí rád chodil do kina, k hraní ho přivedlo maminčino předčítání pohádek a jeho strýc Miloš, který jej často brával do Národního divadla. Zprvu psával básničky a povídky, zpíval a hrál na kytaru a angažoval se v ochotnickém divadle. Do první světové války nenarukoval. Dostal tehdy obdobu modré knížky pro celkovou tělesnou slabost. V té době pracoval jako sazeč denního tisku.
První roli mu dohodil Saša Rašilov, ovlivňoval ho také Vlasta Burian, Ferenc Futurista nebo Eduard Bass. V roce 1918 získal herecké angažmá v divadle v Ostravě. Následovalo Národní zemské divadlo v Brně, kde později působil jako režisér a šéf operety. Po patnácti letech se vrátil do Prahy, kde se stal ředitelem Nového divadla, v kterém prosadil nový žánr - hudební komedii. Na rozdíl od operety její podstatou byl mluvený dialog, který doplňovaly písně.
Za okupace se nejvíce prosadil v nejsledovanějším kulturním médiu. První roli získal v roce 1922 v němém filmu „Neznámá kráska“. Největší úspěch však přišel v roce 1939 v Kristiánovi, kterého režíroval slavný Mac Fryč. Po válce exceloval v parodii Pytlákova schovanka. Zajímavé je, že tento film do roku 1988 shlédly více než čtyři milióny diváků ve dvaceti jedna tisících představení. Za socialismu se Nový vrátil zase do divadla, protože pro jeho herecký typ se role nepsaly, byl příliš spjat s první republikou. Později působil několik let jako ředitel hudebního divadla v Karlíně. Posledních deset let svého života nevycházel skoro z bytu. Zemřel 15. března 1983. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Jeho čin souvisí s osobním životem, o kterém se mnoho neví, protože si soukromí hlídal a uměl ho zachovávat. Přestože na plátně působil jako milovník, kterému k nohám padají zástupy žen, ženou jeho života byla paní Alice Wienerová - Mahlerová, s níž se 11. června 1936 oženil. Dcera bohatého ředitele pražské banky, umělecká fotografka a překladatelka mu byla v životě velkou oporou. Říkalo se, že hlavně její zásluhou byl stále upraveným a nažehleným elegánem. Spolu měli jedno dítě, dceru Janu. Kolují spekulace, že jde o dceru Hany Vítové, nikdy se však nepotvrdily a sám Oldřich Nový se k nim nevyjadřoval.
Alice Wienerová měla židovský původ. Oldřichu Novému se dařilo mnoho let chránit ji před transportem do koncentračního tábora díky řadě vlivných přátel. V roce 1944 je však oba zatkly německé úřady. Oldřich Nový se s manželkou Alicí dlouhodobě odmítal rozvést, přestože oba byli pod tlakem antisemitského tisku a části veřejnosti. Poté, co ji nacisté deportovali do Terezína, jeho poslali do sběrného tábora v Hagiboru, odkud byl převezen do koncentračního tábora Osterode v Sasku. Spadal pod komplex dvaceti čtyř táborů Mittelbau-Dora, který byl původně pobočným táborem Buchenwaldu. Po válce u Alice vypukla schizofrenie, pravděpodobně jednak následkem věznění a jednak z toho důvodu, že se nevyrovnala s tím, že ve válce přišla o polovinu své rodiny, včetně otce.
…že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti…jsou slova z manželského slibu. Mnozí se domnívají, že je dáváme milované osobě. Zvláštností manželského slibu spíše je, že ho dáváme zejména sami sobě. Možná proto se řada lidí takovému svazku vyhýbá a mluví o tom, že jde pouze o právní akt nebo zbytečný náboženský svazek či „jen o papír“, o který mezi partnery nejde. Jenže takový Oldřich Nový vzal manželský slib s plnou vážností. V současné době, kdy se rozpadá každé čtvrté manželství a padají slova o krizi této instituce, je dobré si čin Oldřicha Nového připomenout.
Nebyl vůbec samozřejmostí. V dobách okupace, kdy ho plnil, mu hrozila smrt. Přesto svou ženu neopustil a stál při ní. Podobné příklady by měly vést k úvahám, zda bychom něčeho podobného byli sami schopni. Oldřich Nový ani nehledal cesty jak svůj postoj obejít. Postavil se k situaci rovně a čelem a bez vytáček: Ne, nerozvedu se. Věděl, co ho čeká a necouvl. Proto lze považovat jeho čin za hrdinský. Přestože za takovéto postoje se medaile neudělují, jde o příklad, ke kterému by se měla chovat úcta.
„Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze.“ Oldřich Nový (1899-1983)
Psáno v červnu 2020 pro blog iDNES.cz, v červnu 2024 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru
Zdroje:
Oldřich Nový, Wikipedie.cz:
Oldřich Nový, csfd.cz:
Informace o filmu Roztomilý člověk, csfd.cz:
Mittelbau-Dora a jeho pobočné tábory, Wikipedia.cz:
Tajemství Oldřicha Nového, extrastory.cz:
Obsah a výklad manželského slibu, vira.cz:
Úvodní fotografie, web Pixabay.com, odkaz:
