Článek
Příklad dětského čtenáře
Jistá televizní stanice vysílala reportáž, jak děti ztratily vztah ke knihám. Jako ukázkový příklad si vybrala rodinu v moderně zařízené domácnosti, vybavené slušným počítačem s obrovským monitorem a herní konzolí. U stolu v kuchyni seděl syn a četl svému tátovi. Jeho čtený projev odpovídal schopnostem horšího žáka čtvrté třídy základní školy. Otec by rád syna zdokonalil. Za takto strávený čas mu platí určitou finanční částku, přesto kluk přistupuje k tomuto úkolu s neochotou. Je mu třináct let…
Vztah mladé generace k četbě knih
Z prováděných výzkumů vyplynulo, že děti a mládež čtou knihy několikrát týdně v takovéto struktuře:
- Mladší děti (6–8 let): 62 %
- Starší děti (9–14 let): 43 %
- Mládež (15–19 let): 25 %
Počet přečtených knih za rok
- Starší děti (9–14 let): průměrně 8;
- Mládež (15–19 let): průměrně 7;
- 10 % dětí nepřečetlo za rok ani jednu knihu;
- Více než 20 % přečetlo více než 11.
Vliv digitálních médií
- Výrazně vzrostla mediální konzumace – děti tráví více času na mobilních telefonech, sociálních sítích a hraním her.
- 59 % starších dětí a 71 % dospívajících uvedlo, že místo čtení knih před spaním tráví čas na mobilu.
Oblíbené žánry
U mladších dětí dominují pohádky, což u předešlých generací taky. Jenže se změnila tématika. Vlk z Červené karkulky, zlá královna s otráveným jablkem ze Sněhurky anebo čarodějnice z Jeníčka a Mařenky jsou u určité části rodičů považovány za brutální postavy, o nichž malé děti nemají nic vědět. Snad proto, aby se neděsily dříve, než budou vyděšeny z reálného světa. Staré pohádky nahradily moderní Pohádky o robůtcích, Můj první výlet před dům anebo Bobky, šišky a jiná hovínka. Nic proti nim, zvláště poslední je skvělá.
U mládeže dříve letěly knihy Karla Maye nebo Julesa Verna. Dnes jsou to fantasy a strašidelné příběhy, čímž se vysvětluje stále stoupající obliba drsných thrillerů a hororů ve filmovém průmyslu a streamovacích službách. Zajímavé, že? Rodiče temné příběhy před malými dětmi schovávají a ony, jak trochu povyrostou, si je sami najdou. Jenže na strašidelných knihách nic špatného není. Jen je jako ve skutečném životě důležité, aby v nich člověk neuvízl napořád. Mistr hororu Stephen King je toho důkazem. Jeho nejděsivější román „To“ není prvoplánově o krvavém násilí, ale o síle přátelství.
Role rodiny
Dětmi je čtení vnímáno jako povinnost, kterou iniciují rodiče. Když leží v postýlce a už před nimi někdo knihu s pohádkami otevírá, je to ve většině případů matka. To říkají průzkumy a statistiky.
Co bude dál?
Žijeme v nějakých bublinách, proto se občas rozhlédněme kolem sebe. Nevypadá to zase tak špatně. Ve veřejné dopravě je vidět mládež se čtečkami nebo tablety, někteří čtou dokonce knihy v mobilu. V knižních prodejnách jsou samostatné regály s Young Adult literaturou. Každý máme v rodině alespoň jednoho vášnivého mladého čtenáře. Knihovny taky nevypadají úplně prázdné, záleží jak kde.
Třeba děti postupně přijdou na to, že je hlava bolí míň z knížek nebo audioknih než z videí na YouTube. Dejme jim čas. Ostatně předchozí generace ho taky na spoustu věcí potřebovaly. Kdo četl Babičku Boženy Němcové a neopsal referát do českého jazyka od spolužáka nebo z obálky knihy, ať se přihlásí!
Jak děti přivést ke knihám?
Třeba se průzkumy v jedné věci nepletou. Jestli čtou pohádky více matky než otcové, možná je tady zakopaný pes. Malý kluk i holka na tatínkovi visí a je pro ně větší autorita, dámy prominou. Takže:
Chlapi, do háje zeleného, čtěte večer svým dětem a ať vám později čtou i ony. Překonejte se a zvládněte klidně Bobky, šišky a jiná hovínka, ale nic nepokazíte ani Rumplcimprcamprem.
Probůh, hlavně svým dětem za čtení neplaťte!
Psáno pro blog iDNES.cz v říjnu 2025
Zdroje:
Náhledový obrázek: Pixabay.com
ct24.ceskatelevize.cz
Sociologický ústav Akademie věd ČR
Český statistický úřad
Národní knihovna České republiky
