Článek
Václavské náměstí v Praze je místem, na kterém probíhají předehry k událostem, které často ovlivňují vývoj naší země. Jak zní otřepané klišé: zde se tvoří dějiny. Například shromáždění 28. října 1918 k vyhlášení nezávislého demokratického Československa nebo manifestace k událostem ze 17. listopadu 1989.
Václavák měli v oblibě nacisté. Zneužívali jej k demonstracím poslušnosti.
V sobotu 3. července 1942 v 19.00. hodin zde proběhla přísaha věrnosti velkoněmecké říši. Šlo o největší veřejné shromáždění v protektorátu Čechy a Morava, které se konalo po zabití SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Do čela se postavili státní prezident dr. Emil Hácha, členové vlády s jejím předsedou Jaroslavem Krejčím a starostové řady českých a moravských měst.
Hlavním řečníkem se stal ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Na začátku oznámil rozhodnutí protektorátních orgánů o zrušení stanného práva. Poté odsoudil londýnskou vládu v emigraci a vytýčil vizi pro další spolupráci s Třetí říší. Po jeho projevu následoval slib věrnosti účastníků manifestace, zakončený hymnou v podání souboru Národního divadla.
Shromáždění se zúčastnilo 200 000 lidí, což ji řadí v novodobých dějinách k těm největším u nás. Šlo o dílo nacistické propagandy, která dokázala mistrně manipulovat s fakty a událostmi. Z dobových záběrů mrazí. Česká hymna a les zdvižených rukou s pozdravem Heil Hitler! Protektorátní režim vedený německými úřady povolal české občany k demonstraci věrnosti, protože chtěl pokořit podřízený národ.
V podtextech všech projevů zaznělo: skloňte hlavy, dřete do roztrhání těla, mlčte a necháme vás v klidu a míru na pokoji. Kdyby ne, tak běda…Viděli jste, co dokážeme. Vězení, mlácení a zabíjení. Držte hubu a poklekněte!
Událost se odehrála krátce po popravách a mučeních českých vlastenců a po vypálení Lidic. Dnes těžko pochopíme atmosféru tehdejší doby, dokonce ani z časů před zabitím Heydricha. Sami trénovaní parašutisté po výsadku na území protektorátu svým kontaktům z odboje říkali, že seskočili do jiné země, než byla ta, z které odešli. Ocitli se pod velkým psychickým tlakem a všichni nevydrželi. Zrádce Karel Čurda patřil ve výcviku k nejlepším a přesto se zlomil, třicet stříbrných nehrálo hlavní roli.
Mnozí účastníci přísahy byli ke slibu přinuceni skrytým i otevřeným vyhrožováním. Na náměstí stáli lidé slabí, ale i silní. Tací, co se klepou při lehkém vánku, i pevní a zásadoví. Všichni se báli o sebe i své blízké. Nelze nikoho soudit, když nenosíme jeho boty a nevážeme si jeho tkaničky. Přesto…
Čím dál více probleskují na různých platformách názory, jak se tehdy měli pracující skvěle. Často se zmiňuje jedna velmi dobře podaná propaganda v dobovém dokumentárním filmu i tisku: vždyť on sám Heydrich posílal dělníky hromadnými vlaky na masové rekreace do Luhačovic. Jako kdyby se zapomnělo na jeho podíl na Konečném řešení české otázky, který spočíval v germanizaci českého prostoru. Kdo by se nepodvolil, musel by nedobrovolně cestovat jinými vlaky s jinou cílovou destinací, kde by ho čekalo fyzické a psychické utrpení a smrt. Tentokrát bez filmových kamer.
V současném světě se objevuje jiné nucení k přísahám, jinak a v jiných podobách než na zmíněném shromáždění. Mají formu líbání prstenu nebo strkání hlav do cizího zadku. V podtextech dnešní propagandy je slyšet: skloňte hlavy, mlčte a necháme vás v klidu a míru na pokoji. Kdyby ne, tak běda…Do aut si nic nenalejete, v zimě zmrznete a pozor, držíme prst na červeném tlačítku. Tak neprovokujte. Držte huby a poklekněte!
Stále jde o totéž, tehdy i teď a všude.
V srpnu 2022 psáno pro blog iDNES.cz, v březnu 2025 upraveno pro Médium.cz
Zdroje:
Český národ přísahá věrnost Třetí říši. Zdroj: YouTube.cz: Název videa: „Český národ přísahá věrnost Třetí říši 1942…“
Ústav pro studium totalitních režimů, Slib věrnosti říši, odkaz:
Ústav pro studium totalitních režimů, Ukázky z textu projevu Emanuela Moravce. Odkaz:
