Článek
Karl Otto Koch patřil k prvním příslušníkům SS, kteří zastávali významnější funkce v systému koncentračních táborů. Narodil se 2. srpna 1897 v Darmstadtu, jako jeden ze dvou synů státního úředníka. Měl jednoho vlastního bratra, pět nevlastních a jednu sestru. Rodinné prostředí údajně ovlivnilo jeho násilnickou povahu v dospělosti. Po absolvování základní školy nastoupil ve čtrnácti letech na obchodní akademii a v sedmnácti letech začal pracovat jako účetní v muniční továrně. Psal se rok 1914 a mladý Koch hledal dobrodružství, přihlásil se proto na frontu. V zákopech u francouzského Artois bojoval jako pěšák a v roce 1917 zde obdržel Železný kříž II. třídy. V tomtéž roce byl zraněn a následně strávil rok v britském zajetí, až do skončení války. Poté se pokoušel rozjet kariéru jako vedoucí v továrně na hřebeny do vlasů, potom pokračoval v účtárně a několika bankách. Nakonec skončil jako pojišťovací agent.
V roce 1924 se oženil s Katharinou Müllerovou. Zanedlouho se jim narodil syn Manfred. V březnu 1931 se Koch rozvedl, přestal prodávat pojištění a vstoupil do NSDAP, Národně socialistické německé dělnické strany, kde začal pracovat jako účetní pobočky. V září si podal přihlášku do Schutzstaffel, Ochranného oddílu, tedy SS. V červnu následujícího roku dostal za úkol zformovat jednotku Hilfspolizei, Pomocnou policii, která pomáhala udržovat pořádek na nacistických akcích. V září 1933 byl postaven do čela SS-Sonderkommando „Sachsen“, Zvláštní jednotky SS „Sasko“, jež byla poslána do koncentračního tábora v Sachsenburgu, který byl zřízen pro účely věznění členů Svědků Jehovových. Tato sekta se otevřeně stavěla proti Adolfu Hitlerovi odmítáním vojenské služby a v koncentračních táborech za to tvrdě platila po celou dobu války. Jako velící důstojník se poprvé seznámil s fungováním koncentráku. V květnu 1934 potkal ženu, která měla ohnivě rudé vlasy, zelené oči a sexy vyzývavé vystupování.
Jmenovala se Margarete Ilse Köhlerová a Karl se do ní zamiloval. Poté vystřídal několik koncentračních táborů, aby se nakonec v roce 1936 vrátil do Sachsenburgu, již jako člen SS-Totenkopfverbände, Strážních oddílů koncentračních táborů. V té době začal používat psychické i fyzické formy mučení a získal si pověst ambiciózního důstojníka. Stejně jako on se měnilo Německo. Probíhaly úžasné olympijské hry v Berlíně. Hitler si dal záležet, aby je svět vnímal jako oslavu míru a porozumění mezi národy. Ve stejné době, kdy se stavěly olympijské vesnice jen kousek od Berlína, v Oranienburgu, na ploše 185 akrů začali nacisté budovat koncentrační tábor Sachsenhausen. Otevřeli ho hned po skončení olympijských her. Theodor Eicke, velitel SS-Totenkopfverbände, muž přímo podřízený říšskému vůdci SS Heinrichu Himmlerovi, jmenoval Kocha velitelem. Táborem do skončení války prošlo dvě stě tisíc vězňů, z nichž třicet tisíc zemřelo.
V okamžiku, kdy byl Sachsenhausen postaven a plně funkční, Eicke ho odvelel k výstavbě koncentráku v Buchenwaldu. Karl Koch zde vybudoval jedno z nejhorších nacistických zařízení. Nový velitel vtiskl táboru svůj osobitý styl, který přetrval až do konce války. Násilí, ať už psychické nebo fyzické, zde bylo na denním pořádku. I po jeho odchodu. V září 1941 Koch obdržel rozkaz k převelení do Polska, kde se postavil do čela koncentračního tábora Majdanek. Dostal za úkol rozšířit jeho kapacitu na 150 000 osob a vybudovat největší lágr na světě. Koch byl oblíbencem Himmlera a měl před sebou závratnou kariéru. Jenže v té době se SS přestalo líbit jeho kriminální chování. Bral provize od obchodníků, věci a peníze vězňů, šmelil s potravinami, apod.. Je potřeba si uvědomit, že tak velké zařízení jako Buchenwald, potřebovalo obrovské logistické zázemí, které bez skrupulí vykrádal. Před odchodem do Majdanku nechal zavraždit dva vězně. Šlo o lékaře, léčící jeho syfilis, kterým se nakazil v Norsku. Vyšetřovací soudce SS Konrad Morgen si vzal jejich úmrtí jako záminku.
V průběhu několika let se mu podařilo Kocha usvědčit a odsoudit za vraždu, krádeže a korupci. Nakonec smrtihlav skončil mrtvý tam, kde začal. Popravčí četa kdysi obávaného velitele tábora zastřelila v Buchenwaldu 5. dubna 1945, týden před jeho osvobozením.
Jeden z vězňů v Osvětimi po válce uvedl, že sloužil jako osobní sluha u několika dozorců. Když jim pomáhal se svléknout, stáli před ním ve spodním prádle. Prý vypadali úplně obyčejně. Bezbranní, někteří ustrašení, jiní dokonce chudáci k politování. Potom si oblékli bílé košile, nažehlené černé uniformy, obuli vyleštěné boty, připnuli opasek s nabitou zbraní a nasadili na hlavu čepici se smrtihlavem. Rázem se z nich stal někdo jiný. Nevypočitatelná a děsivá monstra. Takový byl i Karl Otto Koch. Existuje přísloví: „Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.“ Po boku velitele Buchenwaldu taková vrána stála, někdo, kdo byl zprvu jako on. Jeho manželka. Později se stala ještě někým horším než on, lidskou zrůdou. Buchenwaldská čarodějnice Ilse Koch.
Moc. Kdo ji má, je důležitý. Nejen pro jiné, ale i sám pro sebe. Jak sladký pocit, mít ji ve svých rukou! Když budeme mít moc absolutní, budeme schopní vidět někoho dalšího, než jen sami sebe?
V každém člověku je ukryté dobro a zlo. Spí. Aby se jednou probudilo, musí něco v našich životech přijít. Kdybychom tak věděli, co, a jak silné to bude! Přesto. Nezáleží jen na nás, zda se nakonec rozhodneme pro světlou či temnou cestu?
Pokračování příště
V roce 2018 psáno pro iDNES.cz, v roce 2025 upraveno pro Médium.cz
Dovětek autora:
Nejsem historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti o správnosti uvedených faktů či dějů, neváhejte, prosím, prezentovat svůj názor nebo poznatek v diskuzi.
Zdroje:
Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:
Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013
Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015
Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016
V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň
Wikipedie, otevřená encyklopedie
Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora
Webové stránky Buchenwald
Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie
