Článek
Muž a lednička. Každá manželka nebo přítelkyně o nich ví svoje. Nikdy nezapomene ten okamžik, kdy sedí v křesle v obývacím pokoji, čte svou oblíbenou knihu a najednou uslyší pípání ledničky. Nemusí jít do kuchyně, aby věděla, že je to tady zase. Její muž právě stojí uprostřed kuchyně před otevřenou ledničkou a tupě do ní zírá.
Rituál přežití
Pokud existují věci, které děláme denně, vytvoříme si zvyk. Muž si jeden takový vypěstoval. Pravděpodobně s ním začal v době ledové, kdy do kouta jeskyně žena naskládala mezi kusy ledu naporcované maso z mamuta. Výraz v obličeji muže tehdy a teď se nezměnil. Tohle pohlaví totiž zírá stále stejně. Pod bederní roušku pravěké Venuše. Do výstřihu sousedky. A doma do obsahu ledničky. Za tisíciletí v historii lidstva je jen jedna jediná věc jiná. Výstražný tón oznamující, že dveře ledničky jsou dlouho otevřené, přišel až v posledních desetiletích.
Mužská mantra - Doma není nic k jídlu
Je to fascinující. Muž otevírá dveře ledničky. Nastává ticho, následně přerušované zvukovým signálem. Studený vzduch uniká ven a náklady na energie stoupají. Teprve po několika minutách mužovy oči začnou běhat po policích, jako by se snažily rozluštit egyptské hieroglyfy. Potom přijde věta, kterou už slyšely miliony žen po celém světě: „Není tu nic k jídlu.“ Žena v tu chvíli odkládá v obývacím pokoji knihu, kterou by nejradši svého milovaného praštila po hlavě. Přichází do kuchyně, sahá do pípající lednice, vytahuje cosi ven a začíná kouzlit. S čárami a márami skončí po několika minutách a na stole leží tříchodová večeře, včetně salátu a dezertu.
Statický jogurt jako mužův nepřítel
Jak je možné, že muž nevidí ani jogurt, který má přímo před obličejem? Možná za to může evoluce. Muži byli kdysi lovci a jejich mozek je od té doby nastavený na pohybující se objekty. Když se zajíc nehýbal, v lese nebyl vidět a tudíž nemohl být zužitkován. Proto když se nehýbe jogurt, je to jen bílá věc v plastu, kterou mozek automaticky filtruje jako „nepotřebné“. Muž potřebuje, aby jídlo o sobě dalo vědět. Jenže jogurt před ním utíkat nebude, stačí mu, když se ani nehne.
Zóna viditelnosti
Muži mají v lednici jiný systém orientace. Zatímco žena vidí prostor jako celek, moderní lovec vidí jen věc, co je přímo před ním. Když je jogurt o dva centimetry vlevo od místa, kde stál včera, je najednou neviditelný. Pokud je schovaný za plechovkou fazolí, je ztracený navždy. A jestli je na horní polici, nachází se zcela mimo mužův vesmír.
Meditace u ledničky
Občas muži v lednici nehledají jídlo. Hledají smysl života nebo svoji inspiraci. Lednice se pro ně stane meditačním prostorem. Otevřou ji, nechají na sebe dýchnout chlad a doufají, že jim to pomůže vyřešit důležité otázky „Co budu dnes dělat?“, „Mám si dát pivo?“, „Proč jsem vlastně přišel do kuchyně?“, „Co tady proboha dělám?“. V takovém případě se může ozvat žena se stejným dotazem: „Co tam hledáš?“ Muž, vytržený z meditace, odpoví: „Nic.“ Což je svatá pravda. Nic je přesně to, co tam celou dobu dělal.
Test inteligence
Pro ženu je lednice moderní praktický nástroj v domácnosti. Pro muže objekt, o kterém může pronášet svoje filozofická moudra. Žena vidí ingredience a muž chaos. Žena pohledem vybírá večeři. Muž cítí prázdnotu. Proto stojí a doufá, že se něco objeví. Něco, co mu zachrání den. Občas se tak opravdu stane. Žena sáhne do lednice a vytáhne konkrétní věc, kterou muž hledal. Muž se zeptá: „Kde jsi to našla?“ Žena odpoví: „Přesně tam, kde to celou dobu bylo.“
Dokud budou existovat muži, budou existovat i otevřené ledničky a ženy, které budou zachraňovat situaci. Muž věří, že jednou najde něco nového. Možná ano.
Ale možná bude lednice dál pípat, protože jen ona a žena vědí, že jediná věc, která se v kuchyni nehýbe, je mužův mozek.
Psáno pro Médium.cz
Náhledový obrázek: JANŠIK/AI Copilot
