Článek
Představa světu beze zbraní souvisí s přáním věčného míru. Nebudou se konat žádné války a lidé umírat. Příroda neutrpí a nikdo nezničí výsledky práce minulých generací. Nezavládne hlad a různé nemoci.
Krásné.
Jenže nepřítomnost zbraní neznamená, že z lidských srdcí zmizí nenávist. Ta je totiž všude, kde je láska, protože ty dvě vlastní sestry bez sebe nemohou být. Staré křivdy, msty, podrazy, nic z toho zakázat nejde, protože je v sobě většina lidí nosí. Beze zbraní by se stejně zabíjeli, jen holýma rukama. Ale to pokaždé vyhraje silnější s velkými svaly a slabý se neubrání. Pokud si nepořídí nástroje, které mu přinesou výhodu.
O tom celý hrůzostrašný příběh o zbrojení je. Hrůzostrašná nejsou děla, stihačky, tanky a ponorky. Hrůzostrašný je člověk se svými emocemi.
V otázce našeho zbrojení vůbec nejde JEN o zbraněmi a výhružkami harašící Rusko. V budoucnu se mohou měnit bezpečnostní vztahy mezi státy, stejně jako se teď mění vazby obchodní. Co když se z nás jednou stane ekonomický tygr, který bude vyvíjet a vyrábět supermoderní roboty. Češi ukrutně zbohatnou. Zato jeden z našich dosud dobrých sousedů se propadne do bídy a chudoby. Jako první ho napadne, zda není naše chyba, že se mu vede špatně. Začne závidět a pak nenávidět. Moci se u něj doma chytí populistický politik. Z historie vytáhne, jak jeho země kvůli nám přišla o tři kopce v devátém století a jak husité drancovali její pohraničí. Ocitneme se krok od ozbrojeného konfliktu.
Nesmysl? Podívejme se na jih od nás, podobně to tam kdysi začalo. Kde jsou hluboké ekonomické krize a rozdělená společnost, to není, nebylo a ani nikdy nebude lepší. Války mezi lidmi zmizí teprve tehdy, až na zemi nezůstane jediný člověk. Proto zbrojit musíme. Ne kvůli Rusku, ale protože jsme si na chvíli mysleli, že žijeme na rozkvetlé louce plné voňavých kytek a falešného bezpečí. Jenže pod ní vždycky bublalo něco temného, co stále čeká na svou příležitost.
Prý mít zbraně nemělo cenu, protože jinak než atomovkami se válčit nebude. Na ty nemáme a když už je někdo použije, tak se půjdeme podívat zblízka na výbuch, abychom se netrápili. Jak je tento argument mylný, ukázal konflikt na východě, kde jde o podivný mix taktik a strategií obou minulých světových válek a budoucí války terminátorů. Atomovými zbraněmi se leda umně vyhrožuje. Ovšem, k čemu tak asi bude diktátorovi spálená země?
Oni prý zbrojaři mají nehorázné zisky, což nikdo nepopírá. Stejně jako banky, farmaceutické firmy nebo automobilky. Kupodivu i společnosti prodávající na Valentýna a MDŽ čokoládová srdíčka zabalená v růžovém papírku. Taky korporace stavějící dálnice, velkoobchodníci s potravinami nebo nemocnice provádějící plastickou chirurgii. Možná je pro někoho překvapující, že každý podnikatelský subjekt si chce vydělat, mít zisky přímo nechutně nehorázné a chrochtat si ve vodopádu peněz.
Taky je prý odporné, jak válečníci vymýšlí stále dokonalejší nástroje na zabíjení. V tomto světle se zapomíná, že internet je produktem studené války, kdy bylo nutné změnit komunikační systémy. Speciální náplasti, moderní protézy, autoinjektory, operační postupy a mnoho dalších věcí ve zdravotnictví bylo původně vyvinuto pro armádní účely. To se týká i dalších oblastí, třeba různých částí automobilů, dronů nebo letadel. Možná bychom byli překvapeni, kolik lidských životů zachránil výzkum a vývoj v oblasti vojenství.
Ti, co zbrojení zásadně odmítají, by si měli položit otázku, jestli nechávají dveře svého domu za každých okolností odemčené. Být dobře a chytře vyzbrojen není nic jiného než mít dveře na řetízek a pustit k sobě domů jenom toho, koho si dovnitř pustit chci. Když neotevřu, udržím bezpečnostní rovnováhu. Dobrými dveřmi se dovnitř nikdo nevlomí, nebo pro něj bude tak složité je překonat, že radši půjde o dům dál.
Což vede k jedinému možnému závěru: Jenom zbraně nám pomohou zajistit mír. Závody ve zbrojení tu už byly a když zbrojili všichni, rovnováha fungovala. Za nějaký čas nás to přestane bavit a zase podlehneme opojné vůni rozkvetlé louky plné kytek.
Ale jenom na chvíli…
Psáno v únoru 2025 pro blog na Médium.cz
