Pane profesore Halíku, i když věřím Bibli, tak nejsem fundamentalista

Ve své přednášce na TEDxPrague (v čase 6:44) říká profesor Tomáš Halík doslova:

Tento výrok zní moderně, duchaplně a provokativně. Ale když se nad ním člověk zastaví, zjistí, že je nejen teologicky mylný, ale také hluboce zavádějící. Vytváří totiž falešný rozpor tam, kde ho křesťanská víra nikdy neviděla.

Profesor Halík tvrdí, že doslovné čtení Bible je překážkou jejího vážného přijetí. Jako by platilo, že čím více člověk Bibli „bere doslova“, tím méně ji může brát vážně – a naopak. Tento výrok však není v souladu s vírou Církve, s tradicí biblické interpretace, ani s elementární logikou víry.

Ve skutečnosti je to právě naopak, než říká profesor Halík. Každý výklad, který bere Bibli opravdu vážně, musí vycházet z jejího doslovného smyslu (latinsky sensus litteralis, abych byl přesný) – tedy z toho, co text skutečně říká a co autor chtěl vyjádřit pod vedením Ducha svatého. Všechno ostatní – alegorie, morální poselství, duchovní výklad – má svůj smysl jen tehdy, pokud vychází z tohoto základu a zůstává s ním v souladu.

Katechismus katolické církve v článku 116 říká jasně:

Tedy: všechna hlubší porozumění Písmu – alegorická, morální či anagogická – stojí a padají s tím, co Písmo skutečně říká slovo od slova. Nejde o to číst Bibli dřevorubecky či bez duchovního vhledu. Jde o to, neodmítat její jasně formulovaný význam ve jménu „vyšší“ moudrosti, která z ní udělá jen sbírku obrazných vyprávění a morálně nezávazných příběhů a vyprávění ve stylu Pohádek tisíce a jedné noci.

Také Kongregerace pro nauku víry (Dominus Iesus, čl. 8) jasně říká, že Bible : „učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmu svatém pro naši spásu“.

Položme si otázku: Pokud Bibli „přestaneme brát doslova“, co všechno máme zahodit?

Pokud ano, víra se rozplývá v ideologii a modloslužbu. Apoštol Pavel říká jasně a otevřeně otevřeně: „A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších.“ (1 Korintským 15:17). To není poezie ani symbolika. To je základ. A základ nelze podrazit bez toho, že se zhroutí celá stavba.

Halíkova věta – „buď doslova, nebo vážně“ – není jen teologicky pochybená. Je to podle mého názoru především rétorický nástroj moci. Vytváří dialektiku dvou krajních poloh, v níž on sám drží kontrolu nad tím, kdo je ještě „rozumný křesťan“ a kdo už „fundamentalista“. Slovo fundamentalista dnes nese silný pejorativní nádech – evokuje fanatismus, zaslepenost a nebezpečí. Být takto označen je podobné jako být společensky odepsán. A právě tímto slovem Halík jemně, ale záměrně stigmatizuje každého, kdo má odvahu říct, že Bibli je třeba brát doslovně.

Nepřímo, ale zcela zřetelně tím Halík rozvíjí Leninovu metodu – určovat rámec diskuse tak, že protivník už není jen „nesouhlasící“, ale „nebezpečný“. Stejně jako Lenin rozhodoval, kdo je revolucionář a kdo reakcionář, i zde se hranice mezi vírou a fanatismem určuje subjektivně – řečníkem, ne pravdou. Není náhodou, že Lenina pan profesor Halík vehementně cituje ve své rigorózní práci Křesťanství jako utopie, za niž získal doktorát v roce 1972. Ať už vědomě či nevědomě, v tomto ohledu metodicky na Lenina navazuje. Ale víra není ideologie. A křesťanství není jazyková hra. Víra je odpověď na zjevenou pravdu – na Krista, který přišel v těle, zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých – přesně a doslovně podle Bible.

Víra znamená přitakat pravdě, která byla zjevena. A ta pravda je v Kristu – Slově, které se stalo tělem. Písmo není sbírka mýtů. Je to Boží slovo ve slovech lidí, napsané v Duchu svatém. A ten, kdo v Duchu Písmo čte, neuniká od doslovného smyslu – ale na něm staví. Proto, jako student Bible a věřící, který miluje Bibli, odmítám být postaven před umělé dilema. Nejsem fundamentalista. Ale věřím, že Bůh mluví pravdivě. A když mluví, má být slyšen – ne reinterpretován.

Samozřejmě vím, že mnohé je v Bibli symbolické – ale také věřím, že vše je sepsáno slovo od slova podle Božího záměru. Tato důvěra není výrazem fundamentalismu, ale očekáváním: očekáváním plného zjevení, které jednou osvětlí všechny hlubiny Božího slova. Tento postoj krásně vystihuje i sám apoštol Pavel, když píše:

Věřím, že Boží slovo je pravdivé. I tam, kde mu ještě plně nerozumím. A právě proto ho nepřetvářím podle svých idejí, ale čekám, že Duch mi ho časem více osvětlí – jak slíbil.

Protože křesťan není ten, kdo Bibli relativizuje, ale ten, kdo věří v Krista – ukřižovaného a vzkříšeného – doslova.

Tento text je vyjádřením mého osobního teologického názoru a nemá v úmyslu nikoho urážet. Na druhou stranu cítím povinnost upozornit na některé skutečnosti, které by se mohly dotknout mých sester a bratrů ve víře, kteří by mohli být neprávem považováni za fundamentalisty jen proto, že věří v Bibli tak, jak vybízí katolická věrouka a má jasnou oporu v evangeliu.