Myslivci na Liptově zastřelili jiného medvěda, než měli povoleno. Náhoda, nebo úmysl?

Na Slovensku už tři roky panuje hodně komplikovaná situace ve vztahu k ochraně medvědů. Zatímco za bývalého ministra životního prostředí Jána Budaja se dařilo řešit ochranu těchto zvířat a prevenci proti vzniku synantropního chování medvědů poměrně profesionálně a dle mezinárodně uznávaných standardů, tak dnes už je situace úplně jiná. Myslivecká sdružení dostávají od státní ochrany přírody povolenky na odstřel medvědů, kteří by dle jejich výkazů měli být problematičtí. Mnohé případy však dokazují, že těchto povolenek myslivci zneužívají a zabíjejí pak úplně jiné, trofejově atraktivní jedince.

Slovenská inspekce životního prostředí (SIŽP) nedávno ukončila kontrolu odstřelu medvěda v loveckém revíru Havranovo na Liptově. Zjistila, že myslivci medvěda zastřelili v rozporu s podmínkami stanovenými ministerstvem životního prostředí. Loveckému sdružení hrozí od inspekce pokuta až 9 958 eur a propadnutí věci.

K události došlo v dubnu 2025 u obce Malatíny v okrese Liptovský Mikuláš. Lovci tam zastřelili dospělého samce medvěda hnědého o hmotnosti 95 kilogramů. Měli sice povolení od ministerstva, to se však vztahovalo na jiné medvědy – medvědici se dvěma mláďaty a jednoho mladého jedince o hmotnosti 50 až 70 kilogramů. Na tento nesoulad upozornila organizace My sme les, která podala podnět na Slovenskou inspekci životního prostředí (SIŽP). Inspekce následně potvrdila, že odstřel nebyl v souladu s vydaným povolením.

„Je překvapivé, že nesprávný odstřel nezjistili ani dva pracovníci Správy národního parku Nízké Tatry, kteří byli přivoláni na místo odstřelu a měli zkontrolovat, zda zastřelený medvěd odpovídá výjimce povolené ministerstvem. Jeden z nich dnes pracuje jako strážce národního parku a druhý v současné době řídí Slovenské muzeum ochrany přírody a speleologie v Liptovském Mikuláši,“ uvedl Marián Hletko z organizace My sme les.

Na těchto případech se dlouhodobě ukazuje, jak nebezpečné je svěřovat řešení problematiky ochrany velkých šelem a jejich synantropního chování myslivcům či mysliveckým sdružením, jejichž hlavním nástrojem má být odstřel. Opakovaně se totiž potvrzuje, že samotné usmrcování šelem příčiny jejich problémového chování neřeší. Naopak může odvádět pozornost od skutečných příčin konfliktů mezi člověkem a volně žijícími zvířaty.

U vlků například slovenské studie ukazují, že jejich odstřel nepředstavuje účinný způsob, jak snížit škody na hospodářských zvířatech. Obdobně je tomu u medvědů. Jejich ztráta přirozené plachosti a přibližování k lidským sídlům mohou souviset mimo jiné s dlouhodobým přikrmováním a dostupností potravy v blízkosti mysliveckých zařízení. Medvědi si tak mohou spojovat lidské pachy s potravou, postupně ztrácet přirozený odstup od člověka a častěji se dostávat do situací, které vedou ke konfliktům. Namísto odstraňování těchto příčin se však pozornost často soustředí na samotná zvířata. A toho poslední tři roky myslivci se silným vlivem na státní ochranu přírody zneužívají.

Stejně problematické je vysvětlovat konflikty údajnou přemnožeností medvědů. Takové tvrzení nelze vydávat za prokázaný fakt bez odpovídajících populačních a genetických dat. Právě genetický monitoring a odborné odhady početnosti jsou přitom zásadní pro skutečné posouzení stavu populace. Medvěd jako vrcholový predátor je navíc součástí přirozených ekologických regulačních mechanismů; to však neznamená, že jeho početnost nemůže za určitých okolností narůstat. O to důležitější je opírat rozhodování o data, nikoli o účelová tvrzení.

Myslivecká statistická ročenka SR 2025 uvádí v souvislosti s počtem medvědů číslo 3 749. Prezident Slovenské lovecké komory Tibor Lebocký se v rozhovoru pro LESmedium přiklonil k číslu 3 000, ale hned dodal, že podle Národního lesnického centra jich je 2 500. Lovecké statistiky mají chronický dlouhodobý problém. Přiznává to samotná ročenka na straně 233, kde se píše, že metodika „nedokáže odstranit dvojí započítání stejných jedinců“.

„Medvěd nezná hranice, migruje na velké vzdálenosti. Pět loveckých revírů může nahlásit pět medvědů. Ve skutečnosti se ale jedná pouze o jednoho, který tudy procházel,“ vysvětluje Michal Haring z organizace My sme les, bývalý člen zásahového týmu a uznávaný odborník na medvědy.

Já sám jsem se jako člen organizace Justice for Nature opakovaně účastnil sběru genetického materiálu pro potravní analýzu a od roku 2019 se aktivně účastním monitoringu s fotopastmi zaměřeného na velké evropské šelmy. S problematikou mám mnoho zkušeností přímo z terénu.

Ochrana velkých šelem musí být v rukou lidí, kteří rozumějí jejich ekologii, etologii, populační dynamice a genetice. Nemůže stát na představě, že každý konflikt lze vyřešit kulkou. Zvlášť znepokojivé je, pokud osoby pověřené kontrolou odstřelu nedokážou spolehlivě posoudit, zda byl zastřelen skutečně jedinec odpovídající podmínkám vydané výjimky.

Zásadní je také střet zájmů, který vzniká ve chvíli, kdy se řešení problémového chování šelem svěřuje lidem, pro je lov zároveň trofejním zájmem. Je legitimní se ptát, zda je skutečným cílem odstranění konkrétního problémového jedince, nebo zda se z povolení k odstřelu nestává příležitost k získání trofeje či příležitosti poplatkového lovu. Medvěd, který opakovaně vyhledává lidská sídla, nemusí být nutně tím největším a nejatraktivnějším jedincem. Trofejní lov však přirozeně upřednostňuje právě zvířata s výraznými tělesnými znaky.

Pokud má stát skutečně chránit lidi i velké šelmy, musí přestat zaměňovat odstřel za odborné řešení. Potřebuje důslednou prevenci, kontrolu přikrmování, kvalitní monitoring, transparentní rozhodování a zastavení udělování povolenek na odstřel mysliveckým sdružením, jako tomu na Slovensku bylo v minulém volebním období.

Jinak budeme i nadále sledovat, jak se z ochrany přírody na Slovensku stává jen zástěrka pro lov – a že za selhání systému budou znovu platit především samotná zvířata.

ZDROJE: