Článek
Brzy poté, co policie usnesením odložila vyšetřování tragické střelby na Filozofické fakultě UK, začaly se informace z usnesení dostávat do médií a současně se začal bortit obraz dokonalé policejní práce, přesněji bezchybně odvedené práce bezprostředně před tragickou střelbou.
9.1.2024 policie uspořádala tiskovou konferenci, kde prezentovala závěry šetření Úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidia. Ačkoliv odborná veřejnost byla překvapená rychlostí šetření, laická to přijala. Mimo jiné tam pražský ředitel sdělil, že „pracovali jsme stále s tím, že ten člověk je nebezpečný sám sobě a jede spáchat sebevraždu“.
Ředitel Úřadu vnitřní kontroly sdělil „v čase 13:22 dvě tříčlenné hlídky oddělení hlídkové služby jsou vyslány na Filozofickou fakultu na náměstí Jana Palacha…ze strany příbuzných nebyla specifikována konkrétní budova“. A úplný závěr – „Úřad vnitřní kontroly provedeným šetřením nezjistil pochybení v postupu příslušníků policie. Postup policistů byl v souladu s platnými právními předpisy a interními akty řízené … i přesto lze do budoucna v podobných případech doporučit vhodnější krizovou komunikaci s dotčenými orgány - v tomto případě s vedením fakulty. O skutečnosti, že je po střelci pátráno, nebylo výslovně informováno vedení fakulty, ale pouze zaměstnanci, s nimiž policisté hovořili.“
Na jednání Výboru pro bezpečnost dne 20.6.2024 pražský ředitel uvedl, že „v čase 13:15 až 13:19 vyhlašoval operační, že pátráme po pachateli, osoba vyhrožuje sebevraždou a může mít spojení s násilným trestným činem, někteří tam dokonce uvedli s vraždou“. Slovem někteří měl zřejmě na mysli operační velitele jednotlivých pražských policejních částí (Praha má 4 policejní části s ředitelstvími, Praha I až Praha IV).
Co z uvedeného vyplývá? Pro mě naprosto nepochopitelný fakt, že policie, která pátrá po sebevrahovi, který má u sebe s vysokou mírou pravděpodobnosti střelnou zbraň, se spokojí s tím, že hlídka prohlédne část budovy FF UK a v podstatě se vzkazem – „kdyby se tu objevil, tak volejte“ – opustí budovu. Toto opatření nedává žádnou logiku a je válcováno dalšími sděleními pražského ředitele, kolik na celou akci bylo postupně nasazováno sil a prostředků, až došel k číslu 264. Napadá mě otázka, byli všichni z těch 264 policistů natolik vytížení, že pokud by jedna tříčlenná hlídka zůstala v budově na náměstí Jana Palacha, celá akce by byla zmařena?
Ještě vážnější je otázka, kdo uvedenou hlídku řídil (operační důstojník) a kdo tedy souhlasil s tím, aby z budovy odešla. To je člověk, který „hýbe figurkami na šachovnici“ a ten nejspíš situaci (pátrání po sebevrahovi, který má u sebe pravděpodobně střelnou zbraň) krutě podcenil. V té souvislosti se nabízí otázka, kdo to byl, jak dlouho slouží na operačním středisku atd. Stejná otázka se nabízí u zmíněné tříčlenné hlídky. Ale to je věc personální politiky policie, která by vydala na samostatnou brožuru.
Ve světle stále nových informací je podle mého názoru neudržitelné další setrvání pražského policejního ředitele ve funkci. Stejné je to však i s osobou ředitele Úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidia. To samé platí o náměstkovi pražského ředitele pro SKPV, který se na tiskové konferenci 9.1.2024 snažil pochybnosti žehlit sdělením, že relevantně potvrzenou násilnou smrt otce pachatele v Hostouni měla policie až v čase 16:12. Náměstek očividně relevantně patrně s ničím v životě nespěchá. Personální domino by však mohlo silně rozkymácet křeslo jak pod policejním prezidentem, tak pod ministrem vnitra. To není politicky žádoucí, proto se nejspíš pravda dosud krčí v koutě.
