Článek
Proč soudci trestají podle počasí a my si občas kupujeme nesmysly? Za vše může podle psychologie „šum“ – neviditelný chaos v naší mysli, díky němuž nemůžeme vlastnímu úsudku vždy zcela věřit.
Jste to vy, nebo jen máte hlad?
Šum je „neviditelný skřítek“, který způsobí, že stejný soudce pošle v deset ráno zloděje aut do vězení na dva roky, ale ve dvě odpoledne – posílen dobrým obědem a vidinou víkendu – mu napaří podmínku a otcovské domluvení. Je to ta fascinující nespolehlivost našeho vnitřního softwaru.
Představte si, že byste si v obchodě koupili metr, který by měl v pondělí 100 centimetrů, ale v deštivé úterý jen 92, protože se mu zrovna „nechce“. Přesně takhle funguje náš mozek. Naše rozhodnutí totiž nezávisí jen na faktech, ale i na tom, jestli:
- Venku svítí sluníčko (jsme optimisty a koupíte si i permanentku do fitka, kam nikdy nepůjdeme).
- Váš šéf právě dostal vynadáno od manželky (vaše šance na prémie klesly na bod mrazu, i když jste hvězda měsíce).
- V rádiu hráli vaši oblíbenou písničku (najednou se vám ta předražená hypotéka zdá jako skvělý nápad).
Jak nevěřit vlastnímu stínu
Největší vtip je v tom, že my tomu vnitřnímu šumu slepě věříme. Říkáme tomu „intuice“ nebo „zkušenost“, a většina z nás má pocit, že naše „intuice“ je něco jako magický šestý smysl, vytříbený lety zkušeností. Realita je ale taková, že naše intuice je spíš jako náladový teenager – jeden den vidí všechno růžově a druhý den je celý svět v troskách. Ve skutečnosti jsme jen obětí toho, že nám zrovna klesla hladina cukru v krvi. Jak z toho ven a jak se z vlastní náladovosti nezbláznit? Receptem je pomocí „vnitřní hygieny“ své náladové já zkrotit. Jak to udělat?
Zprůměrujte se
Pokud váháte, jestli dát výpověď nebo koupit akcie výrobce ponožek pro psy, rozhodněte se dnes. Pak si to napište na papír, schovejte ho a za týden se rozhodněte znovu. Pokud se ty dvě verze vás samých shodnou, možná na tom něco bude. Pokud ne, hoďte si korunou – bude to mít aspoň systém.
Zaveďte si „rozhodovací hygienu“
Než vynesete ortel nad něčím důležitým, položte si kontrolní otázku: „Řekl bych totéž, kdybych teď neměl kocovinu a venku nepadaly trakaře?“
Používejte algoritmus
I ta nejjednodušší tabulka v Excelu s třemi sloupečky je odolnější vůči špatné náladě než naše šedá kůra mozková po třetím kafi. Algoritmus (nebo obyčejná tabulka) má jednu božskou vlastnost: nemá náladu.
Tabulce je úplně jedno, že je venku hnusně, že vás v metru někdo polil vlažným čajem nebo že jste se špatně vyspali. Když do ní zadáte data, vyplivne výsledek. Pořád stejný. Ne jako náš mozek, který občas funguje spíš jako přehřátý mixér, ve kterém se míchají fakta s emocemi, únavou a aktuální hladinou kofeinu.
Jak takový „kamarád algoritmus“ vypadá v praxi?
Nemusíte hned programovat umělou inteligenci. Stačí si stanovit tři pevná kritéria pro jakékoli rozhodnutí. Například když vybíráte nového zaměstnance (nebo třeba novou ledničku):
- Cena/Výkon (tvrdá data)
- Spolehlivost (reference/recenze)
- Udržitelnost (náklady na provoz/energii)
A teď to hlavní: Oznámkujte si je od 1 do 10.
Vtip je v tom, že když vás kandidát u pohovoru oslní vtipem o rybářích (a váš mozek tak právě zapnul šum „sympatie“), tabulka vás neúprosně vrátí na zem, protože v kolonce „odborná praxe“ má nulu. Algoritmus nás nutí měřit všechny stejným metrem a nenechá nás udělat hloupost jen proto, že je zrovna pátek odpoledne a my už chcete být doma u Netflixu.
Závěrem
Pravdou je, že nejsme stroje. Jsme chodící chemické laboratoře, které ovlivňuje i to, jestli nás zrovna tlačí bota. Až se tedy příště budete divit, proč jste si objednali tu šílenou neonovou bundu, kterou teď nenávidíte, neobviňujte vesmír. To jen váš vnitřní přijímač zrovna chytal šum místo signálu.
A teď mě omluvte, jdu si přeměřit své ranní rozhodnutí, že od zítřka začnu běhat. Něco mi říká, že odpolední šum to vidí úplně jinak.
