Článek
Dokládá to myšlenkový skvost, který vypustil z úst: „My jsme proti bezduché zelené ideologii. Upusťme od té zelené ideologie, chraňme přírodu a ochraňujme náš průmysl. To je jediná věc, na které kapitalistická země může následně vydělávat peníze.“
Je to skutečně „majstrštyk“ environmentální politiky, a ministr zde předvedl verbální ekvilibristiku, za kterou by se nestyděl ani ředitel chemičky v 70. letech.
Je fascinující vidět ministra, placeného za ochranu životního prostředí, jak - asi jako jediný v této roli na zeměkouli - bojuje za komíny místo za stromy. Je to asi tak logické, jako kdyby se ministr zdravotnictví v rámci „boje proti bezduché medicínské ideologii“ zastával tabákového průmyslu, protože na tabáku a rakovině se dá skvěle vydělat. Podobně by k vyšším ziskům mohlo přispět i ministerstvo práce a sociálních věcí, a to odstraněním zákonného omezené délky pracovní doby. Ministerstvo životního prostředí ČR zjevně mění logo na ozubené kolo.
Fascinující je i ministrův myšlenkový zkrat, kdy vzývá průmysl jako jedinou spásu „kapitalismu“. Nejde jen o jeho důraz na „kapitalistickou zemi“, jako bychom nevěděli, kde žijeme, a jeho úkolem bylo nám to připomínat. Tvrdit totiž, že průmysl je „jediná věc, na které může kapitalistická země v 21. století vydělávat“, je totiž projev hluboké ekonomické negramotnosti a čirého zoufalství.
Víra, že skutečné peníze musí smrdět sírou a šmírem, přežívá totiž už jen v našich vládních motoristických lavicích. Zatímco náš strážce přírody vzývá průmysl, který byl historicky největším likvidátorem toho, co má v popisu práce chránit, vyspělý svět se posouvá k ekonomice znalostí a nejvyspělejší světa bohatnou na službách, inovacích, technologiích, duševním vlastnictví, softwaru a datech. Asi by nás ale nejraději viděl u vysokých pecí nebo v montovnách s montérkami od sazí. Je to jako jmenovat kozla zahradníkem a pak se divit, že se cpe salátem.
Ale nechme pana ministra, ať se sklání u ozubených kol, a podívejme se na ty, kteří v „kapitalismu“ skutečně vyhrávají:
Lucembursko, Švýcarsko nebo Irsko: Země s nejvyšším HDP na obyvatele nestojí na těžbě a kouřících fabrikách, ale na finančních službách, farmaceutickém výzkumu a IT.
Severské státy: Dokazují, že největší zisk plyne z inovací a čistých technologií, nikoliv z „ochrany průmyslu“ za cenu zničeného prostředí.
Estonsko: Ukázalo, že digitální stát a služby generují mnohem čistší a stabilnější kapitál než bouchání do plechu.
Průmyslový fetišismus, který ministr vzývá, je naproti tomu dnes už jen doménou zemí, kde se kvůli „zisku“ nedá dýchat ani vidět na krok. Tím, že odmítá moderní trendy, nás v podstatě degraduje na úroveň rozvojového světa , ve kterých je smog tak hustý, že přes něj není vidět na druhou stranu ulice, natož na „chráněné“ lesy. Svou ekonomickou negramotností vystudovaného knihovníka nás posílá vstříc pořádnému „kapitalistickému“ dýmu.
Přišla totiž, jak se říká v klasickém filmu, nová doba, a průmyslovou politiku řídí ministr životního prostředí. Doufejme jen, že příštím ministrem školství se nestane odpůrce výuky počtů, psaní a čtení, a novým ministrem dopravy Babišovy vlády zastánce nosítek.
