Článek
Jako společnost jsme totiž vyvinuli fascinující schopnost: věřit v ekonomickou magii.
Zatímco ve škole děti trápíme trojčlenkou a logaritmy, v dospělosti jako by nám tyto obvody v mozku vypnuly. Jak jinak si vysvětlit, že nám politici s vážnou tváří slibují současně nižší daně, vyšší důchody a dálnice v každé vísce, a my místo smíchu uznale pokyvujeme hlavou?
Je to jako věřit, že se z jedné pizzy nají celý stadion, když ji rozkrájíme na dostatečně malé kousky. Tady nutně narážíme na „pláč“ nad naším školstvím. Právě tady jsme totiž selhali.
Naučili jsme generace poznat přídavné jméno přivlastňovací a vyjmenovat přítoky Amazonky, ale zapomněli jsme je naučit, že stát nemá žádné „vlastní“ peníze. Jsou to jen naše peníze, které nám politik s úsměvem sebere, cestou jich půlku poztrácí v byrokratickém soukolí a pak nám s pompou vrátí pětikorunu jako „příspěvek na štěstí“.
A my mu za tu pětku ještě zatleskáme, jako by ji vykouzlil z klobouku. Volič je pak jako student, který u zkoušky z ekonomie tvrdí, že 1 + 1 jsou 3, pokud se na tom shodne nadpoloviční většina třídy.
Politici to vědí a hrají s námi tuhle hru na nekonečný deficit, který prý „splatí budoucí generace“. To jsou ty děti, co teď sedí v lavicích a učí se o husitech, zatímco jim v přímém přenosu připravujeme účet, ze kterého se jim protočí panenky. Je to v podstatě mezigenerační krádež, kterou jsme jen přejmenovali na „státní rozpočet“.
Možná by stačilo, kdyby místo jedné hodiny tělocviku týdně přišel do třídy exekutor a názorně dětem ukázal, co se stane, když si půjčíte na dovolenou, kterou si nemůžete dovolit.
Protože přesně to jako stát děláme – jen k tomu hraje hymna a vlají vlajky. Je to smutná vizitka vzdělávacího systému, který nás naučil spočítat obsah lichoběžníku, ale nechal nás naprosto bezbranné proti populistům.
Zatímco jedna strana nás přesvědčuje, že se k prosperitě prostě proškrtáme (což víme, že nefunguje), ta druhá – v čele s „matkou Schillerovou“ – nám s úsměvem tvrdí, že se k nulovému dluhu můžeme prostě proinvestovat na sekeru. Je to fascinující ekonomická představa: čím víc si půjčíme, tím bohatší prý budeme.
Dokud budeme věřit těmto pohádkám, budeme stále těmi naivními žáky, kteří na zázračnou známku z písemky jen čekají a čekají.
Kontrolní otázka na závěr: Kolik procent voličů tomuto nesmyslu skutečně věří jen proto, že mu věřit chtějí? (Poznámka pod čarou (pro ty, co mají rádi fakta):
Pětina studentů mimo hru: Cca 20 % žáků prvních ročníků SŠ postrádá i ty nejzákladnější finanční znalosti.
Finanční „nemluvňata“: Podle průzkumů ČSOB patří 8 % Čechů do kategorie absolutních finančních laiků; vysokou gramotnost vykazuje pouze 22 % dospělých.
Smlouvy se nečtou: Téměř dvě třetiny lidí vůbec nečtou smlouvy o úvěrech či finančních produktech, které podepisují.
