Článek
Aghoriové, pojídači lidského masa a pijáci alkoholu, věčně zhulení jogíni na indickém subkontinentu
V listopadu ani v indickém Varánasí nejsou žádná vedra. Teplota pod dvacet stupňů nutí místní chodit obalené do dek, šál a mnoho mužů má na hlavě vydřené a promaštěné čepice. Choulí se do sebe, posedávají u kamínek, na kterých se vaří masala čaj a lačně vtahují dým z balených cigaret, ve kterých je více marihuany než tabáku.
Hustá mlha, která stoupá z Gangy, leží podél břehů a brání slunečním paprskům proniknout a zahřát posvátné město Indů. Jen několik ohňů, na kterých se spalují první ranní mrtvoly, poskytuje jakési osvětlení nejbližšího okolí. Ve vzduchu je cítit odér spáleného masa a mazlavého popela, snášejícího se z nebe jako černý déšť.
O kus dál od společnosti posedává na zemi trojice mužů, kteří se liší od ostatních svým zjevem i oblečením. Na hlavě obrovské chomáče dredů, nahá těla pomalovaná znaky a kůži šedivou jako popel ze spálených těl.
Muž, který dřepí u kremační hranice vedle mě, se jednou rukou neúnavně drbe v rozkroku a druhou mi nabízí na špinavé dlani směs marihuany s tabákem. Zaregistruje můj pohled na ony tři vyděděnce.
„Aghori“, prskne pohrdavě jejich směrem. „Kanibalové. Žerou maso z mrtvol. A někteří i psy“. Očekává nějaký projev odporu a zhnusení z mé strany.
„Psí maso není špatné“, říkám k jeho údivu. „Ale tady jsou psi moc hubení.“ Ind se na mě podívá jako na nějaký lidský odpad a odsune se ode mě co nejdál.
Aghoriové jsou většinovou indickou populací považováni za nemorální zvrhlíky nebo blázny, popřípadě obojí. Jen málokdo v nich vidí askety, jogíny a svaté muže, kteří si vybrali tuto cestu k vysvobození z koloběhu životů.
Dnes je jich málo, ale kdysi byli velmi početnou skupinou vyznávající tisícileté tradice. Aghorim se člověk nerodí jako se zrodí do určité kasty. Tu cestu si sám vybere. Nekonvenční a duchovní styl života, který dnešní Indie nechápe a odsuzuje.
Základem je oddanost Šivovi, bohu ničení a transformace. Nejčastěji vyhledávají kremační místa, na kterých meditují a provozují své rituály. Vyjadřují tím své odhodlání postavit se realitě života a smrti, odbourávat strach a obavy nejen ze života ale i umírání. Zpochybňují společenské normy, porušují zažitá společenská tabu, aby tak očistili své ego.
Pomazávají svá těla popelem mrtvých jako ztotožnění se, lidské kosti a lebky jsou jejich nezbytným doplňkem. Kouří marihuanu, užívají drogy, pijí alkohol a požívají maso zemřelých lidí i zvířat. Věří, že tímto dosáhnou duchovního osvobození z koloběhu zrození a smrti a urychlí své osvícení.
Opovrhují materiálními statky, porušují společenské normy a odmítají kastovní systém proto, aby se soustředili pouze na svou duchovní cestu. Dávají přednost spirituálním zážitkům před tradičními náboženskými rituály a hinduistické chrámy nenavštěvují.
Aghoriové představují paradoxní směs mystiky, odříkání a vzdoru společenským normám. Jejich duchovní cestu zpochybňují lidské předsudky a snad i proto jim jsou přisuzovány ještě děsivější zvyky než konzumace psů. Jedí rozkládající se maso mrtvol a pijí moč. Vyhledávají pohlavní styk s menstruujícími prostitutkami na kremačních místech a jejich oblíbená meditační poloha je v sedě na mrtvole.
Toto všechno je tvrzení společnosti, která k nim zaujímá pohrdavý postoj. Protože jsou skupinou velmi uzavřenou a tajemnou, je těžké poznat, co z toho je pravda a co ne.
Kořeny jejich filozofie sahají do sedmého století, ve kterém byly sekty jako Kapalika známé svými tantrickými praktikami. Za zakladatele moderního směru je považován Baba Keenaram z druhé poloviny 18. století. Napsal množství filozoficko-náboženských děl, ve kterých popsal principy a praktiky cesty aghori.
Tvrdí, že každá duše je spoutána osmi pouty, což způsobuje nevědomost a utrpení. Ta pouta jsou smyslné potěšení, hněv, chamtivost, posedlost, strach, nenávist, pýcha a diskriminace. Cílem je vymanit se z těchto pout i za pomoci chování a činů, které zpochybňují hinduistické představy o čistotě a morálce. Přijímají nečisté, protože věří, že i toto jsou projevy božstva Šivy a že nic není ve své podstatě zlé nebo hříšné. Spojením s mrtvými a umírajícími se snaží překonat dualitu života.
Aghoriové jsou tajemná, dnes už nepočetná skupina asketů se specifickým přístupem ke spiritualitě. Překonávají společenské mantinely a omezení daná tradicí, zpochybňují zvyky i normy v touze spojit se s božstvím. Svatí muži mrtvých žijí na hranici života a smrti.
Zdroje:
