Článek
Podzimní atmosféra jako na některých obrazech Jakuba Schikanedera. Šero, mlha a místo matného světla pouliční lucerny desítky hořících svíček v papírových lampionech.
Děti i dospělí se v podvečer shromažďovali na prostranství před místním národním výborem, dnešním městským úřadem.
Když nepršelo, všichni si pochvalovali, jak to krásně vyšlo. Na balkoně se objevilo několik postav stejně šedivých jako počasí, aby spustili lavinu jalových frází. Praskající amplion informoval shromážděný dav o významu velkého října, bez kterého by nebylo dnešní blahobytu v socialistické společnosti a vůbec by nebylo ničeho.
Uvědomělá svazačka poté zarecitovala báseň Donáta Šajnera s názvem Soudruh Říjen.
Je to tak doslova:
zvon Kremlu na naší vížce, poslal Vám pozdrav
Což mohl kdy znát den o němž my zpíváme?
Soudruhu Říjne k poctě zbraň!
Bezobsažné bláboly vzkříšené vždy 7. listopadu, mráz zalézající za nehty a občasný plamen, který spálil papírový lampion od svíčky, takže postiženému zůstal v ruce jen prut s ohořelým kusem papíru. Vypadal jako smutný rybář, který nic nechytil. Leda tak rýmu.
A šlo se domů, do tepla s úlevou, že další a poslední šaškárnu tohoto roku máme za sebou.
„Carské Rusko mohou porazit pruské bajonety a ruské dělnické pěsti,“ tvrdil německý sociální demokrat Helphand. „Naše zájmy jsou shodné – svrhnout carskou vládu! Rusko zůstane pro Německo nebezpečné tak dlouho, dokud z něj nevytvoříme několik jednotlivých států. Musím však menševiky s bolševiky sjednotit ke společné akci. A k tomu potřebuju hodně peněz!“
Bylo jasné, že německá finanční podpora je pro úspěch bolševiků v Rusku nezbytná. Nestačila jen spolupráce revolucionářů v exilu s německou tajnou službou. Bylo potřeba peněz. Hodně peněz.
První větší obnos, dva miliony marek obdrželi bolševici už v březnu roku 1915. Po vyhlášení války USA Německu bylo nezbytné, aby Němci uzavřeli mír na východě. Jinak by francouzskou frontu neudrželi. Proto německé ministerstvo zahraničí zařídilo odjezd dvaatřiceti ruských exilových bolševiků z Curychu do Ruska. Mezi nimi byl Vladimír Iljič Uljanov, zvaný Lenin.
Jako navrátivší se emigranti a odpůrci režimu nebyli na hranicích zatčení, ale přivítáni květinami. Bylo třeba přemluvit místní revolucionáře a vojsko, aby složili zbraně a ukončili válku. Přesně podle německých instrukcí. Požadavky německých sponzorů byly po několika měsíční agitaci splněny.
Podle nalezených záznamů, v roce 1917 poslal Berlín Leninovi přes 15 milionů marek. Oznámení berlínské Říšské banky Lvu Trockému z 8. ledna 1918 uvádí 50 milionů rublů ve zlatě, „k dispozici lidovým komisařům.“
Celková suma podle německého sociální demokrat Eduarda Bernsteina dosáhla 50 milionech zlatých marek, což představovalo 9–10 tun zlata.
Vznik bolševického státu přišel císařské Německo na horentní sumy.
Lenin byl Kerenského vládou, po odstoupení cara, obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a byl na něj vydán zatykač. Proces se nekonal, důkazní dokumenty zmizely. Cesta k výstřelu z legendárního křižníku Aurory byla volná. Vydlážděná německým zlatem.
Bez německých milionů by nebylo Velké říjnové socialistické revoluce. Sovětský svaz by nikdy nevznikl.
Zdroje:
