Článek
Česká tradice vyhazování nepřátel z oken začala první pražskou defenestrací
Byla neděle 30. července roku 1419 a do pražského kostela k P. Marii Sněžné se dostavili věřící na mši svatou. Byla to trochu jiná mše než obvykle. Želivský mnich Jan kázal na téma z evangelia sv. Matouše, sedmé kapitoly:
„Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci poznáte je. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.“
Kázání to bylo ostré a plamenné, jak to Jan Želivský uměl. Věřící pozorně naslouchali slovům kazatele a mnozí z nich si přinesli všelijaké zbraně, protože ona výzva, k vytětí a hození do ohně, už nebyl jen řečnický obrat nebo symbol. Byla to jasně formulovaná výzva. K takové se sudlice, oštěpy a meče budou hodit.
Po kázání se ozbrojený lid seřadil za svým vůdcem, který nesl na holi svátost oltářní. V neděli se bohoslužby konaly ve všech kostelích, ale Želivský vedl ozbrojený dav ke kostelu sv. Štěpána. Kdysi to byl totiž jeho kostel a uražená ješitnost se nevyhýbá ani osobám stavu duchovního. Ba právě naopak.
Takže když dav ozbrojených věřících vtrhnul do chrámu Páně, zničil, co se zničit dalo. Poté od kněze všichni přijali tělo i krev Páně a očištěni od svých minulých hříchů, vydali se k Nové radnici vykonat boží pomstu na nepřátelích Krista. A osvobodit ze žaláře své souvěrce.
Jenže purkmistr ani rychtář nechtěli o propuštění vězňů ani slyšet. A pak se to stalo. Někdo z radnice hodil dolů kámen. Údajně na kněze se svátostí oltářní. Kde se vzal v radničních pokojích kámen je vcelku vedlejší. Pro dav shromážděný dole to byl signál k útoku. Vtrhli na radnici a vyplenili ji jako před hodinou kostel sv. Štěpána.
Ale tentokrát to příznivcům kalicha bylo málo. Všechny muže, kteří byli přítomni buď na místě povraždili nebo je živé házeli dolů z oken, kde je ostatní utloukli a ubodali. Počet povražděných se udává mezi deseti až čtrnácti.
Dá se říct, že tato událost spustila vlnu „husitských válek“. I když, jak patrno už z přepadení a vyrabování kostela sv. Štěpána v Praze, i tady hrály roli osobní zájmy, křivdy a msty.
Povraždění novoměstských konšelů zapříčinilo smrt krále Václava IV. a země se dostala na okraj propasti. V Praze se začalo rabovat a vraždit ve velkém. Kostely, kláštery ale i vesnice a polnosti. Mnoho měšťanů a movitějších lidí raději utekli, protože dobře věděli, že rozdivočelá lůza by si servítky nebrala.
Vyhození purkmistra Jana Podvinského z okna radnice a dobití na zemi „božími bojovníky“ byla spíše otázka osobní msty než výkonu boží spravedlnosti. Purkmistrův otec Mikuláš vyznání katolického, vedl před léty ostrou polemiku proti Mistru Janu Husovi. A na to se nezapomíná.
Bratr zavražděného vzal rychle nohy na ramena a zachránil si tím život. Ale v plamenech skončily majetky Jana Podvinského. Tvrz v Podviní byla vyrabována a vypálena. Stejně dopadla i purkmistrova stavení a statky, včetně vinice Máchalka, která stávala mezi dnešními Vysočany a Prosekem. Statky, které přežily řádění božích bojovníků dostal Jan Bradatý, nový purkmistr Starého Města, prosazený husity. Jak vidno, způsoby odměňování věrných byly tehdy i dnes stejné.
Abychom si my Češi nedělali zásluhy ohledně „vynálezu“ vyhazování nepohodlných z oken, je třeba se podívat do historie. Ve Starém Zákoně je krutá Jezábel, dcera sidónského krále, vyhozená z paláce stejným způsobem. Podobně se konalo i v dobách Římské říše, v roce 1419 ve Vratislavi a jinde.
Ani současnost si v ničem nezadá s minulostí. Časté pády ruských občanů z oken hotelů a institucí, lhostejno zda armádních důstojníků, kritiků režimu nebo ekonomů ukazují, že defenestrace má stále své příznivce. Nic nového pod sluncem.
Zdroje:
