Článek
Velký bratr nás sleduje i proto, že si ho každý nosíme v kapse nebo v kabelce
Jsou knihy, jejichž prodejnost raketově stoupne po zveřejnění určitých událostí. Když v roce 1948 dopsal George Orwel svoji knihu s pracovním názvem „Poslední člověk v Evropě“, nakonec ji pojmenoval psanou číslovkou podle roku vzniku. Jen poslední dvě číslovky přehodil, a tak se z roku 1948 stal rok 1984. „Nineteen Eighty-Four“.
Autor: Branch of the National Union of Journalists/en.wikipedia.org/volné dílo
S rokem 1984 kniha neměla nic společného. V zemích sovětského bloku byla zakázána hned po svém vydání. V USA zmizela z knihkupectví v roce 2013. To Edward Snowden poskytl tisku informace o masivním a utajovaném celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace bezpečnostními službami Spojených států.
Totéž se stalo v Rusku na jaře 2022, když úřady zakázaly používat označení „válka“ pro napadení Ukrajiny. Označení bylo nahrazeno slovním spojením „speciální vojenská operace“. Prodejnost knihy dosáhla závratných výšek.
A v Bělorusku ji soudruh Lukašenko v tom samém roce rovnou zakázal.
V zemi, kde neplatí zákony a není kam utéct, vládne diktátorská věrchuška tak efektivně, že lidé si přestávají uvědomovat existenci jiných možností společenského uspořádání. Obklopeni hesly a vybranou tupou zábavou nevidí na takovém životě nic špatného. Tvrdou diktaturou vládne „Velký bratr“ a naprostá většina lidí v zemi to už vnímá jako samozřejmost. Lidská individualita se stává zločinem.
Autor: Michael Kennard /commons.wikimedia.org/volné dílo
Obyvatelé se dělí na členy „Vnitřní strany“, kterých jsou zhruba dvě procenta. To jsou skuteční vládci země. Po nich jsou členové „Vnější strany“, tedy ti, kteří uvádí do praxe vůli „Velkého bratra“. Nejníž stojí asi osmdesáti pěti procentní masa „Prolétů“, bezvýznamných pracujících. Ti drží „hubu a krok“ a během nařízených shromáždění tupě skandují ideologická hesla jako „Válka je mír“, nebo „Svoboda je otroctví“ a „Nevědomost je síla“.
Ministerstvo pravdy poskytuje lidu zmanipulovanou historii, přepisuje dějiny tak, aby vyhovovaly současné situaci. Bývalý přítel je dnešním nepřítelem, staré články z novin se upravují, fotografie mizí, takže i u letopočtu nebo kalendářního data není jistota, jestli je pravdivé nebo předělané. Ale co na tom záleží.
Přesto si hlavní hrdina Winston občas vzpomene na minulost a začne se zajímat o životní styl před nastolením diktatury Strany. Přestože si uvědomuje, že páchá zločin, protože jeho poznatky se diametrálně liší od oficiální propagandy, začne si vše zapisovat do deníku.
Autor: Yakov Guminer/commons.wikimedia.org/volné dílo
„Ideozločin“ je zločin proti Straně. Nejen skutky, ale i nesprávným myšlením. Bude potrestán jako kterýkoliv jiný kriminální delikt, často i přísněji.
Ideologický zločin spáchal Winston i tím, že se zamiluje do Julie. Láska a sex jsou samozřejmě trestný čin. Svůj vztah neutají a ocitnou se v kobkách Ministerstva lásky. Po dlouhém mučení Winston stále nechápe, co po něm Strana chce. Stojí ho ještě hodně bolesti, než pochopí, že vůbec nejde o informace nebo jeho názory. Jde o zpracování jeho myšlení a vůle. Přinutit individuum, aby se opět stalo „kolektivem“ a milovalo pouze „Velkého bratra“.
Manipulace státní moci s člověkem a davem je hlavním tématem Orwellovy knihy. Tak jako mizí z knih a novin lidé nepohodlní současnému zřízení, mizí fyzicky i lidé z ulic a bytů. Odborně se tomu říká „vaporizace“. Z latinského „vapor“ – pára.
Jedním z hlavních principů státu je „doublethink“, tedy dvojité myšlení. Schopnost udržet a věřit dvěma zcela protikladným informacím. Například na Ministerstvu lásky jsou kobky a mučírny pro odpůrce režimu.
Ministerstvo pravdy má za úkol vyrábět lži. Ministerstvo hojnosti svým plánováním způsobuje hladomor. A dobře vyškolený občan v tom už nevidí rozpor. „Vaporizovaná“ osoba nikdy neexistovala i kdyby šlo o vlastní rodiče.
Autor: Frederic Guimont/commons.wikimedia.org/volné dílo
Protože „Velký bratr“ vyžaduje od obyvatelstva nadšení, je třeba pravověrného myšlení a uvažování. K tomu je na Ministerstvu pravdy vytvořen „newspeak“, jakýsi nový jazyk, který jednak neumožňuje vyjádřit věci ideologicky závadné a zároveň se s každým vydáním Slovníku jeho slovní zásoba ztenčuje. Mizí termíny pro vyjádření citů kromě těch, které odsuzují a hanobí nepřátele.
„Ti, jejichž názory byly utvářeny před Revolucí, nemohou plně porozumět principům anglického socialismu.“
Zdroje:
