Článek
Himmlerovi, do kterého se podle něj vtělil císař Svaté říše římské, už stačilo jen najít svatý grál
Jindřich Ptáčník byl saský vévoda. Jednou prý opravoval ptačí klece, když mu dvořané přinesli korunu a udělali z něj krále. Asi to tak jednoduché nebylo, ale legenda je legenda.
Jako král se pustil do boje se všemi sousedy, které si podrobil - včetně knížete země české, svatého Václava, když ještě nebyl svatý. Poplatek odváděný z celých Čech tvořilo oněch pověstných 120 volů a 500 hřiven stříbra. A když všechny kolem porazil a zpacifikoval všechny včetně divokých Maďarů, byl pomazán na prvního císaře Svaté říše římské.
Tento císař Jindřich samozřejmě nemohl tušit, že za tisíc let se v německém národě zjeví člověk, který bude zcela vážně a veřejně tvrdit, že se do něj císař převtělil. Jmenoval se Heinrich Himmler.
Autor: German Federal Archives/commons.wikimedia.org/volné dílo
Výchova budoucího předního nacisty byla přísně katolická, gymnázium a studium na zemědělské fakultě. Poté působil jako asistent ve firmě na výrobu umělých hnojiv. Jenže se cítil povolán k vyšším cílům. Navíc když byl reinkarnací císaře Svaté říše římské, bylo jeho místo jinde než ve výrobě hnojiv.
V srpnu 1923 vstoupil do NSDAP a v lednu 1929 už byl Reichsführerem SS. Postupoval rychle v kariérním žebříčku nacistické strany, až se stal šéfem gestapa. Kromě své profesní kariéry měl ještě jednoho velkého koníčka. On sám tvrdil, že je to poslání.
Byl posedlý okultismem a árijským mýtem o nadčlověku. V jednotkách SS viděl starý řád německých rytířů a on sám jako reinkarnace Jindřicha Ptáčníka byl jejich hlavou.
Od 19. století, kdy nové evropské národy hledaly svoji identitu, i Němci pátrali po svém původu u germánských předků. Po vzniku Německé říše v roce 1871 se pruský nacionalismus ještě prohloubil. Začalo pátrání po pravlasti Germánů nejprve na Kavkaze. Pangermánská idea a nadřazenost árijské rasy se staly hlavním předmětem historického bádání.
Posedlost starodávnými relikviemi podporovaná masovou propagandou a samotným Hitlerem nasměrovala pátrání ke konkrétním věcem a místům. Archa úmluvy, Longinovo kopí a svatý grál.
Himmler nechal vyrobit kulatý stůl se speciálním místem pro posvátný kalich a pověřil Otto Rahna, aby kalich našel a přivezl.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Otto Rahn byl medievalista a zcela propadl studiu středověkých legend a katarství. Wolfram z Eschenbachu v básni „Parzival“ ze 13. století uvedl, že se relikvie, tedy svatý grál, nachází na hradě Montsalvat. V překladu do okcitánštiny, středověkého jazyka jižní Francie, je to Montségur.
Na Montségur se uchýlili poslední kataři, pronásledovaní členové křesťanské sekty, kterých bylo po dobytí hradu dvě stě hromadně upáleno.
Rahn tvrdil, že německé křesťanské tradice si zachovaly mnoho prvků ze své předkřesťanské pohanské minulosti. Věřil také, že svatý grál byl ve vlastnictví katarů a že zůstal ukrytý někde v okolí hradu Montségur, kde kataři naposledy bojovali.
V roce 1933 napsal knihu „Křížová výprava za Grálem“, která v Německu díky posedlosti germánskou rasou a pradávnými tradicemi vyvolala obrovský ohlas. V knize jasně popsal spojení mezi katary a slavnou relikvií.
Jenže rok 1933, kdy nacisté převzali moc, nebyl tím nejšťastnějším obdobím pro vydání takové knihy.
A tak došlo k tomu, k čemu nutně dojít muselo. Telegram s pozvánkou na adresu Prinz Albrechtstrasse 7 v Berlíně se nedal odmítnout. Odesílatelem nebyl nikdo jiný než Heinrich Himmler, šéf SS. Nabídka 1 000 říšských marek jako finanční injekce pro další a intenzivnější pátrání po svatém grálu byla více než vítaná.
Jenže jak praví staré přísloví „podej čertu kropáč a peklem se ti odmění“. Přihláška do řad SS na sebe nenechala dlouho čekat. V březnu 1936 se Otto Rahn stal řádným členem Schutzstaffel.
Aby si udržel přísun peněz, napsal Rahn knihu „Luciferův dvůr: Kacířská cesta za světlem“. Byl to celkem paskvil, slátanina alegorií a bludů o vyvolené germánské rase a svatém grálu. I když mohl Himmler přehlédnout nízkou kvalitu textu, o reáliích ani nemluvě, fakt byl ten, že svatý grál stále neměl.
Navíc se brzy díky rutinnímu zkoumání předků a života nového esesáka došlo k nepříjemným zjištěním. Rahn byl po matce žid a navíc homosexuál. Když měl peníze, rád se napil a obvykle po takovém tahu skončil v posteli s nějakým mužem. Což se samozřejmě provalilo. Za trest byl odeslán na tři měsíce jako strážný do koncentračního tábora v Dachau.
Poté sice mohl odejít, ale traumatizující zážitky z pobytu v koncentračním táboře ho přiměly požádat dopisem Himmlera o zproštění úkolu a rezignaci na členství v řadách SS. A to se nedělá. Vzdát se členství ve straně, která drží diktaturu u moci, se neodpouští. V žádné totalitě.
Bez ochrany Himmlera bylo jasné, že Rahn skončí buď v koncentráku, ovšem už ne jako strážný, nebo ještě hůř.
Autor: Yeza/commons.wikimedia.org/volné dílo
Hned po vystoupení z řad SS Otto Rahn zmizel. Žádné zprávy od jeho blízkých a spolupracovníků, dokud nebylo jeho tělo nalezeno na horském úbočí u Kufsteinu v Tyrolských Alpách. Podle jedné verze šlo o klopýtnutí a pád s následkem smrti. Podle jiné verze mu pomohlo gestapo, které tím smazalo potupu ze štítu SS.
Zmrzlé ostatky Otto Rahna byly nalezeny 13. března 1939.
Zdroje:
