Jesličky už více než 800 let patří neodmyslitelně k tradici Vánoc

Jesličky už více než 800 let patří neodmyslitelně k tradici Vánoc

Možná se ten nápad zjevil ve Františkově hlavě kdesi v Egyptě. Společně s pátou křížovou výpravou přišel do křižáckého tábora někdy v srpnu 1219 i svatý František. Jeho cílem byla evangelizace muslimů a jako kazatel a diskutér se představil i sultánu Al Kamilovi. S obrácením sultána na pravou víru neuspěl, zato si odnesl oční nemoc a myšlenku na vytvoření betlému jako každoroční připomínku narození Ježíše.

Od roku 1181, kdy se František narodil jako Giovanni di Pietro di Bernardone, v jeho životě došlo k několika zvratům. Jako dítě bohatých rodičů patřil mezi zlatou mládež, kterou zajímala jen zábava, hýření a rvačky. Když ho během konfliktu mezi Assisi a Perugií zavřeli, měl ve vězení sen o své budoucí cestě. Sloužit chudým.

Po propuštění se začal starat o nemocné a lidi na okraji společnosti. K bohaté rodině svého otce se už nevrátil a žil jako poustevník. Brzy se kolem něj shromáždila malá skupinka mužů, kteří se chtěli podílet na jeho práci i životě. Bylo to jádro pozdějšího náboženského společenství známého jako Řád menších bratří nebo františkáni.

Nápad s vytvořením jesliček Františka neopustil a hledal vhodné místo, kde by se daly postavit. Nakonec svolal půlnoční vánoční mši do Greccia blízko Assisi a tam postavil první jesličky. Na hromádku sena položil malé dítě, po stranách umístil živého osla a vola, což byl základ pro pozdější betlémy. Některé verze tvrdí, že v jesličkách nebylo živé dítě, ale soška milostného Jezulátka.

Protože se zvyk stavět jesličky brzy rozšířil, a ne všude měli dost místa na živý betlém, začali lidé vyřezávat figurky Ježíška, zvířat i dalších postav. První takový betlém měl sestavit v roce 1291 Arnolfo di Cambio pro chrám Santa Maria Maggiore v Římě.

Kromě františkánů se o šíření tohoto vánočního zvyku zasloužili i jezuité. U nás to byli právě oni, kteří v roce 1590 postavili první betlém v kostele sv. Klimenta v Praze. Postupně se začaly betlémy objevovat i v dalších chrámech a velkou popularitu získaly mezi venkovským lidem.

Během období baroka se k jesličkám přidalo i předvádění vánočních her, většinou pod patronací jezuitů. Vznikaly koledy a vánoční barokní hudba zněla ze všech i těch nejmenších kostelů a kaplí.

Jenže boháči a šlechta měli o oslavě narození Ježíška zcela jiné představy než obyčejný lid. Postavy pastýřů, mlynářů, ševců, kovářů, žen s nůšemi na zádech nebo pekařek jim připadaly vulgární a dehonestující pro takovou „svatou“ událost. K tomu přibývali muzikanti, všelijaká chasa v místních krojích, ponocný, dokonce i domácí zvířata, v pozadí zvlněná krajina, která tu betlémskou v ničem nepřipomínala.

V roce 1751 císařovna Marie Terezie vydala dekret, ve kterém zakázala výstavy betlémů a provozování vánočních her. Její syn Josef II. zákaz rozšířil kromě kostelů i na domácnosti. Podle nich to bylo „církve nedůstojné a přímo dětinské“. Pod vlivem tohoto zákazu se kupodivu betlémářství začalo masově šířit i do těch nejzapadlejších koutů a řezbáři měli žně. Byl to protest proti nařízení vrchnosti, forma disentu 18. století.

Nad betlémem je obvykle vyobrazena kometa a anděl s nápisem Gloria in excelsis Deo.

Zřejmě nejstarší betlém v Čechách je v kostele sv. Víta v Kostelci nad Labem ze 17. století. Dřevěné figurky mají klouby, vyměnitelné hlavy a na nich pravé lidské vlasy.

Betlémářská tradice je dodnes živá především v horských oblastech jako jsou Jeseníky, Krkonoše, Valašsko nebo Orlické hory.

V Itálii se prázdné jesličky připraví už 8. prosince a teprve po půlnoci 24. prosince se do nich položí Ježíšek. Po Vánocích se přidají postavy tří králů a na Hromnice 2. února se betlémy schovají na další rok.

Město Betlém je dnes ve velké většině muslimské, přesto má největší příjmy právě z turistů a poutníků, kteří se o Vánocích shromažďují v chrámu Narození Páně. Je to jedna z nejstarších křesťanských svatyní, kterou nechala postavit svatá Helena, matka císaře Konstantina Velikého.

Historie Betlému je krvavá jako většina míst v této oblasti. Zcela zpustošeno bylo ve 2. století během povstání Bar Kochby. Na místě narození postavili Římané chrám zasvěcený Adónovi. Pozdější křesťanský chrám Narození Páně byl zničen a celé město vydrancováno Samaritány v 6. století. Jako majitelé se zde střídali Římané, Židé, Peršané, muslimové i křižáci.

Po izraelské válce v roce 1948 bylo město pod správou Jordánska, dnes je součástí Palestinské samosprávy.

V květnu roku 2002 se uvnitř chrámu zabarikádovalo 180 Palestinců. Po několika týdnech dobývání izraelské síly vnikly dovnitř. Výsledkem bylo devět mrtvých Palestinců. A nalezených čtyřicet výbušných zařízení, určených k odpálení chrámu.

Dnešní město Betlém, místo narození Ježíše, má do klidu a míru, který evokují naše betlémy se zasněženou krajinou a vesnickými postavičkami, hodně daleko.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Bethlehem

https://www.classicpraha.cz/aktualne/tema-tydne/uz-800-let-patri-k-tradici-vanoc-jeslicky-vdecime-za-ne-svatemu-frantiskovi-z-assisi/

https://www.kudyznudy.cz/aktuality/svetovecesko-a-betlemy

https://www.bethlehem-city.org/en/history-of-bethlehem