Článek
První šéf StB Jindřich Veselý se tak bál zatčení a mučíren, které sám zavedl, že raději skočil z okna
V našich dějinách hraje jednu z klíčových rolí věc, která na první pohled nemá s dějinami nic společného. Je to okno. Obyčejný otvor ve zdi domu nebo bytu.
Podle Wikipedie je „okno je výplň stavebního otvoru, která slouží od nejstarších dob až po současnost především k prosvětlování místností a pro přirozený kontakt obyvatel s okolím“.
V Čechách sloužilo okno i k jiným účelům. Byli z něho vyhazováni lidé jiného názoru a víry, v moderních dějinách nepohodlní svědkové různých sviňáren státu a státních poskoků. V neposlední řadě z něho dotyční skákali sami, když si na ně bývalí kamarádi brousili nože.
Obzvláště po uchopení moci komunisty se okno stalo nástrojem, který zpečetil osudy mnoha lidí, jejichž existence a paměť ohrožovala stádo sviní u státních koryt.
Autor: Ericmetro/cs.wikipedia.org/volné dílo
Takzvaně „vyskočen“ byl ministr Jan Masaryk, Prokop Drtina a paradoxně i ten, který stál za jejich smrtí. Šéf zvláštní bezpečnostní skupiny KSČ a spolutvůrce milicí, náměstek ministra vnitra a v letech 1948-50 velitel StB Jindřich Veselý. A protože komunisté jsou zvláštní skupina lidí, Veselému nestačilo skočit z okna jen jednou. Musel si to zopakovat. Druhý skok z jiného okna po čtrnácti letech byl skutečně poslední.
Podobně jako mnozí další i Veselý brzy pochopil, že než se živit prací, je lepší se stát profesionálním komunistou. Za první republiky to znamenalo jenom žvanit, ti gramotnější psali do Rudého práva a slibovali šťastné zítřky. Za to měli slušný a pravidelný plat vylepšený zájezdem do země, kde zítra znamenalo již včera.
Během Protektorátu byl Veselý zatčen a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po propuštění velice rychle zaujal vysoké postavení ve stranickém aparátu KSČ. Byl jmenován náměstkem ministra vnitra.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Stal se tak klíčovým hráčem v represích komunistické zvůle a po únoru 1948 i prvním náčelníkem StB. Měl prsty ve všech politicky motivovaných zločinech. Osobně se zúčastnil mnoha zatčení, výslechů a mučení. Od psacího stolu rozhodoval o životě a smrti zatčených včetně příkazů k brutálním výslechovým metodám.
Byl jedním z účastníků tajné schůzky, na které se rozhodovalo o odstranění ministra Jana Masaryka vysláním partyzánského komanda. Jistou satisfakcí je vědomí, že všichni skončili neslavně. Slánský, Geminder a Závodský byli popraveni vlastními soudruhy. Bedřich Pokorný se podřezal a oběsil najednou. Podle komunistických vyšetřovatelů jasná sebevražda.
Veselý si křeslo všemocného náčelníka StB dlouho neužil. Jedním z jeho posledních velkých případů bylo vydírání rodiny jiného zatčeného a později uprchlého komunisty Zdeňka Tomana. Veselý umístil jeho malého syna Ivana do sirotčince a utajil před Tomanem veškeré informace jak o dítěti, tak o jeho manželce. Ta situaci psychicky nezvládla a 8. května 1948 skočila ze čtvrtého patra z pavlače domu kde bydlela. Podle oficiální verze skočila naprosto dobrovolně.
V kabelce měla zapečetěný dopis adresovaný Jindřichu Veselému. V něm ho žádala jako dobrého komunistu, aby adoptoval jejího osmiměsíčního syna Ivana a vychoval z něj také dobrého komunistu. Na příkaz Veselého bylo dítě postrkáváno z jednoho zařízení do druhého a StB dbala, aby nikdo z příbuzných neznal místo jeho pobytu. Nakonec si ho osvojili manželé Rohanovi, taktéž příslušníci StB. Chlapec byl přejmenován na Michala Rohana a o jeho skutečném původu věděli pouze tři lidé. Veselý byl jedním z nich.
Autor: František Dostál//cs.wikipedia.org/volné dílo
Když bylo Ivanovi alias Michalovi čtrnáct let, upadl ve Stromovce hlavou na kámen. Po padesátidenním kómatu ve vojenské nemocnici zemřel.
V roce 1950 se Veselého pozice začala otřásat. Kontroly a tlak od sovětských poradců a také vědomí, že by i on mohl skončit v mučírnách, které tak dobře znal jako všemocný šéf StB, nebylo nic pro jeho chatrnou nervovou soustavu.
Z okna budovy Muzea dělnického hnutí v Rytířské ulici vyskočil Jindřich Veselý 5. března 1950. Pokus o sebevraždu sice přežil, ale pro vysoké funkce v StB byl nepoužitelný. Tak z něj soudruzi udělali vědce a historika. Ústav dějin KSČ, titul kandidáta věd a sepisování komunistických blábolů jako například „Kronika únorových dnů“ nebo „Češi a Slováci v revolučním Rusku“.
Z vědce diplomatem snadno a rychle. V roce 1962 se stal velvyslancem v Bulharsku, ale po pěti měsících byl odvolán. Zřejmě pro velký úspěch. Strana ho poté vrátila zpět do ústavu dějin KSČ.
National Archives (archive.org)/commons.wikimedia.org/volné dílo
Jenže začala polovina „sladkých šedesátých“ a na povrch nesměle vylézaly zločiny a hrůzy komunistické diktatury. Strach z božích mlýnů dohnal bývalého šéfa StB, „historika“ a „diplomata“ Veselého k druhému pokusu ukončit svůj život plný násilí a lží skokem z okna. Stalo se to 20. března 1964.
Jindřichu Veselému bylo padesát sedm let.
Zdroje:
