Článek
Idi Amin, syn čarodějnice, „poslední skotský král, pán všeho tvorstva“ tvrdil, že poddané je třeba ubít, diplomaty zamknout
Po získání samostatnosti se mnohé africké státy dostaly do mnohem většího pekla, než které jim po více než sto let připravovaly „civilizované“ evropské mocnosti. Východoafrická Uganda byla britským protektorátem od roku 1894, předtím ve správě Východoafrické společnosti. Když v roce 1962 získala samostatnost, byl lid bombardován zprávami o nových světlých zítřcích a zářivé budoucnosti ugandského lidu. To je společné všem totalitám. Zářivá budoucnost a světlé zítřky. Ve skutečnosti nastalo zatmění a tma.
Autor: Bernard Gotfryd/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Narodil se jako Idi Awo-Ongo Angoo a jeho matka byla čarodějnice. Otec alkoholik brzy zmizel, a tak kluk zůstal s matkou sám. Už v dětství bylo jasné, že z něj vyroste pořádný kus chlapa, tedy pokud se dožije dospělosti. V základní škole se mu nedařilo, s bídou zvládnul číst, psát a počítat. Fyzicky byl více než zdatný, tak kam jinam než do armády. Přestože anglicky zvládl pouze holou větu „good morning, sir“ byl přijat a začal jako kuchař. Tedy ne od píky ale od vařečky.
S několika dalšími vojáky napadl skupinku zlodějů dobytka a než je povraždil, vychutnával si jejich mučení. Tím upozornil nadřízené na svoje skryté vlohy a cesta k vojenské kariéře byla volná. Bojoval v Keni proti somálským povstalcům a po šesti letech dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti, které mohl voják tmavé pleti dosáhnout. Stal se druhým Uganďanem s hodností nadporučíka.
Roku 1962 po dosažení samostatnosti byl Idi Amin povýšen na majora. Druhý ugandský prezident Milton Obote zrušil tradiční ugandské království a soustředil veškerou moc ve svých rukou. Na špinavou práci měl armádu, které velel Idi Amin.
Autor: IPPA photographer/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Prezidentovi oponenti začali postupně mizet a hyeny, popřípadě krokodýlové v blízkém okolí nápadně tloustnout.
Mezi spojenci došlo časem k neshodám, protože si začali přivydělávat pašováním zlata a slonoviny a dělení zisku se Aminovi nelíbilo. Když se Amin dozvěděl, že ho chce Obote zatknout, předešel ho a za pomoci izraelských vládních agentů provedl 25. ledna 1971 vojenský převrat.
Obote zmizel se svými konty do Tanzanie a Uganďané opět uvěřili v lepší zítřky. Ale to se šeredně spletli. Peklo otevřelo svá vrata.
Amin se prohlásil za prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil a začal se mstít. První byli likvidováni vojáci, příznivci Oboteho. Dalšími oběťmi se stávali i příslušníci jiných skupin, obyčejní lidé, intelektuálové jako soudci, právníci, úředníci, novináři, umělci, náboženští vůdci, zkrátka kdokoliv, kdo jen teoreticky mohl být nebezpečím pro Amina nebo si dovolil ho zkritizovat.
Nechával je mučit, sekat jim končetiny, které si oběti museli držet tak dlouho, dokud neomdleli. Stejně skončily některé jeho manželky. Oblíbeným diktátorovým divadlem bylo sledování krokodýlů, kterým jeho poskoci házeli spoutané vězně. Historky o tom, že Amin konzumoval maso svých největších oponentů nejsou prokazatelné žádným svědkem z prostého důvodu. Žádný z nich nepřežil. Jeho tvrzení, že lidské maso je příliš slané se tak nedá spolehlivě ověřit.
Přestože mu vojenský převrat pomohly uskutečnit izraelské vojenské jednotky, byl fanatickým antisemitou a Izrael z duše nenáviděl.
Autor: Archives New Zealand/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Ještě za jeho života o něm noviny psaly jako o „řezníkovi z Kampaly“. On sám se tituloval jako „Jeho Veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria v celé Africe, a především v Ugandě“.
Jelikož se jako pán světa cítil povolán k rozšíření území svého státu, jeho pohled směřoval k sousední Tanzánii. Nejen proto, že tam bylo nejvíc ugandských uprchlíků. Jeho útok armáda Tanzánie snadno odrazila, a naopak vstoupila do Ugandy. Řezník z Kampaly uprchl do Libye a poté do Saúdské Arábie, kde strávil téměř třicet let. Výsledkem jeho osmileté vlády je zničená země a tři sta tisíc až půl milionu umučených a povražděných obyvatel Ugandy.
Autor: Edmund S. Valtman/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Zemřel v luxusu v roce 2003 a za své činy nebyl nikdy souzen. Protože není známé datum jeho narození, odhaduje se, že zemřel ve věku asi 78 let.
Zdroje:
