Článek
Senegalský Dakar, betonová džungle dusící se v prachu a výfukových plynech jako kontrast barevné Médiny
Dakar je obrovská, špinavá aglomerace bez přirozeného, historického centra. Množství nadjezdů a podjezdů, pod kterými se zavalení prachem krčí prodejci všeho možného i nemožného. Mastný, horký vzduch nasycený zplodinami nutí ke kašli a škrábe v krku. Město tvoří hromady odpadků, špíny a stovky vrakovišť.
Autobusová přeprava je natolik chaotická, že nikdo z místních není schopen říct, jak se dostanu do staré čtvrti. Některé autobusy plné cestujících ani nezastaví, jen zpomaleně projíždí a mladíci stojící na náraznících mě zvou, ať naskočím.
Uvnitř odpovídám na zvědavé otázky odkud a kam. Místní se domlouvají mezi sebou a radí, kdy mám vyskočit a do kterého autobusu zase naskočit. Teprve když vidím vysoké minarety Grande Mosquee, Velké mešity a opakovaně se ujistím, že do Médiny už je to pěšky kousek, začnu si víc všímat okolí.
Médina je nejstarší a nejvíce zalidněná část Dakaru. Místní tržiště Soumbédioune je místem, které navštíví každý turista, ať už Senegalec nebo cizinec. Přestože v jiných Afrických městech je medína starou nebo přímo nejstarší čtvrtí, tato byla založena relativně nedávno, v roce 1914. Tehdejší francouzské koloniální úřady chtěly vytvořit čtvrť pro domorodce, jakési ghetto oddělené od míst obývaných Evropany.
Tak vznikla nejbarevnější část města s umělci a jejich díly, rybím trhem, přístavem pomalovaných pirog, stády koz, nastrojených Senegalek, které se snad nikdy nepřestávají usmívat, mužů v tričkách s potisky etno zpěváků a vlajkami, na kterých převládají syté barvy, zelená a žlutá.
V ohradách uprostřed čilého dopravního ruchu postávají velké kozy s dlouhou bílou srstí určené k prodeji. Na břehu oceánu několik kluků tahá jednotlivé kozy do vody, kde je myjí a kartáčují. Hodně koz má v srsti na hlavě mašličky a vpletené barevné stužky po stranách-Už chybí jen zvýraznění očí a rtěnka. Kozy jsou zvláštní plemeno, a i když to vypadá, že majitelé to s péčí přehání, je to všechno pro dobro obchodu. Senegalská koza je nesmírně ceněná a velice drahá.
Zápach rybiny, rozkladu, hniloby a moče. To jsou dominantní a rozpoznatelné vůně Médiny. Tržnice nacpaná kupujícími, v úzkých uličkách hromady ryb, kolem kterých krouží a bzučí myriády rozličného hmyzu. Množství holičství přímo na chodnících zkropených kozí a ovčí močí. Kluci s rozvrzanou židlí pro zákazníka, s levným holícím strojkem a kusem prostěradla plným černých vousu vytváří na hlavách místních mužů prapodivné útvary s výbrusy v zátylku nebo po stranách nad ušima.
Bez přestání drmolí, bílé zuby svítí na dálku v jejich černých obličejích, překřikují se s hudbou, která vyřvává z přenosných tranzistoráků a ven vyndaných reproduktorů. Vedle nich na bobku drhne holka na dřevěné valše prádlo. Pestrobarevnou látku kolem boků má vyhrnou až k zadku, takže ukazuje nádherná stehna jako vysoustružená z tmavého dřeva. Kroužky v uších ze žlutého kovu se jí houpou do rytmu společně s malými, téměř odhalenými ňadry. Ukazuje na mě a řeč jejích hubených rukou je jasná. Bělochu sundej kalhoty a tričko, také ti to přečvachtnu, za chvíli to uschne. A jen tak mimochodem, máš toho už zapotřebí.
Frizéři, pradleny a kozy obsadí každé volné místo, takže auta a projíždějící motorky jezdí krokem, ruku na klaksonu, na jehož zvuk nikdo nereaguje. Špinavá, mydlinková voda se na rozpálené silnici rychle odpařuje společně s močí zvířat. S chomáčky černých vlasů si pohrává vítr a polonahé děti hrají fotbal s plastikovou lahví naplněnou jakousi tekutinou místo míče.
Na břehu množství pirog pomalovaných pestrými barvami s převahou rudé, natahaných jedna vedle druhé tak, aby je odliv neodnesl do oceánu. Zbytky rybích vnitřností, na kterých hodují velcí ptáci, kočky a krysy ve vzájemném pohodovém soužití, protože rybích vnitřností je na tomto místě dost pro všechny. Každá z pirog má na přídi vymalované ozdobným písmem svoje jméno a po ranním rybolovu se vydávají do vln oceánu až zase na večer.
