Článek
Dodnes neobjasněné vraždy na kunštátském zámku, špičkový vědec a StB
Bylo hezké červnové ráno prvního roku vlády dělníků, když paní Bergauerová, zaměstnankyně statku, našla na nádvoří zámku bezvládné tělo Hildegardy Hudcové. Nejprve si myslela, že se jí udělalo špatně, ale když se dotkla její ledové ruky, bylo jasné, že je mrtvá.
Běžela do zámku, do pokojů, které obývala rodina Hudcových a na posteli viděla zkrvavené tělo jejich devítiletého syna Oldřicha. Ložní prádlo i matrace byly nasáklé krví. Nejvíce jí bylo na stěnách.
Zločin byl oznámen oblastní kriminální úřadovně v Brně. Vzápětí však vyšetřování přebrala StB, která případ uzavřela jako sebevraždu. Matka utloukla syna a pak vyskočila z okna.
Před třemi měsíci bylo nalezeno pod okny Černínského paláce mrtvé tělo ministra zahraničí Jana Masaryka. I v tomto případě byli přivolaní kriminalisté odvoláni a nahradila je StB. A sebevražd začalo přibývat.
Erich Hudec, manžel Hildegardy a otec Oldřicha, byl český vědec, který se věnoval radiotelegrafii a přenosům informací na velké vzdálenosti. Jeho rodiče se přestěhovali za prací z Blanska do Berlína, kde se Erich v roce 1901 narodil. Na berlínské univerzitě vystudoval elektrotechniku a radiotelegrafii.
Ve svém oboru byl tak dobrý, že na berlínské olympiádě měl na starosti televizní přenos přes oceán do Ameriky a do Japonska.
Ve výzkumu přenosu rádiových vln pracoval v Berlíně až do roku 1944. Poté se i s přístroji přestěhoval do Říčan, kde zřídil a vedl laboratoř.
Po válce byl sice zadržen československými bezpečnostními orgány, ale brzy byl propuštěn. Dále pokračoval jako vědecký pracovník ve svém oboru a celé jeho výzkumné pracoviště bylo přemístěno do Kunštátu, kam se přestěhoval i s rodinou.
Československá vláda měla zájem na získání Hudcových patentů, kterých bylo několik, a proto mu umožnila vyjíždět do Švýcarska na patentní úřad. Pro další vědeckou práci byla dokonce Hudcovi poskytnuta finanční půjčka, proti které velmi rázně protestoval zastupitel MNV v Boskovicích Rudolf Barák. Později člen ÚV KSČ a ministr vnitra, a nakonec vězeň v těch samých kriminálech, do kterých posílal jiné.
Na konci roku 1947 odjel Hudec do Švýcarska v záležitosti svých patentů. Rodina zůstala v Kunštátu. Po převzetí moci komunisty se do vlasti už nevrátil a naplánoval, jak dostat za hranice i svoji ženu a syna.
Během prohlídky bytu si estébáci nemohli nevšimnout sbalených kufrů a budíku nastaveného na ranní zvonění. Plánek, jak se dostat na vlakovou zastávku do Svitávky, našli za rámem postele. Muž, který je měl převést byl nalezen další den v polích mrtvý.
Vrazi vpadli do zámku a začali jak matku, tak i jejího syna mučit elektrickým proudem, k čemuž použili dráty ze stolní lampy. Devítiletý Oldřich byl nakonec ubit několika ranami sekerou a Hildegarda vyhozená z okna.
Po vyvraždění rodiny zmizel Erich Hudec ve Spojených Státech, kde dál v utajení pracoval ve výzkumu a registroval další své patenty. Na stáří se přestěhoval do západního Německa a v roce 1972 v Berlíně zemřel.
Při prohlídce vily bývalého ministra, zloděje a kriminálníka Rudolfa Baráka byla mezi množstvím uměleckých předmětů a obrazů včetně originálu Pabla Picassa „Šedá hlava“ nalezena i briliantová souprava, která patřila Hildegardě Hudcové.
Zdroje:
