Článek
Slavná fotka padajícího republikánského vojáka během španělské občanské války byla kamufláž
Je to příběh dvou mužů, do jejichž životů zasáhla válka a oba se stali její obětí. Jeden jako válečný fotograf, druhý jako voják.
Ten první se jmenoval Endre Friedmann. Narodil se v Budapešti, ale jeho předkové z matčiny strany pocházeli z Horních Kapušan na Slovensku. Zaujalo ho fotografování a v Berlíně sehnal práci pomocníka v temné komoře.
Poté, co se osamostatnil jako fotograf, odstěhoval se v roce 1933 do Paříže. Vzhledem k nástupu fašismu si změnil jméno, a protože ho jako fotografa nikdo neznal, vymyslel si k novému jménu i příběh. Z Endre Friedmanna se stal Robert Capa, slavný americký fotograf. A ledy se pohnuly. Zájem o jeho fotografie rostl a co se podařilo jednou, mohlo by se podařit i podruhé.
Odjel do Ameriky a použil stejný trik. Vydával se za proslulého francouzského fotografa, jehož díla plní fotogalerie po celé Evropě. A opět to fungovalo.
Jeho oblíbeným cílem byly demonstrace, stávky a válka. Stal se válečným fotografem a začal ve Španělsku. Během občanské války vznikla v roce 1936 Capova nejznámější fotografie, zobrazující hrůzu války. Republikánský voják zasažený kulkou padá k zemi.
Popis fotografie, která se dostala na stránky světových periodik zněl: „Republikán Federico Borrel García padá k zemi, zasažen nepřátelskou kulkou na frontě v Cerro Muriano, 5. září 1936“.
Rázem se obrázek dostal na úroveň Piccasovy „Guerniky“ nebo hesla Dolores Ibárruri „No pasaran!“
Jenže okřídlené „přepište dějiny“ se po létech dotklo i této fotografie. Jak se ukázalo, fotografie nebyla autentická, ale nahraná. Místo, kde byl voják zasažen, nebylo místem bojů. Bylo asi deset kilometrů od frontové linie. Ona krajina včetně kopců na pozadí je u obce Espejo v Andalusii. A tam se až do konce září nebojovalo.
Capa prostě naaranžoval smrt republikánského vojáka. Otázka zní, jestli se to podařilo napoprvé, nebo musel Federico Borrel García záběry opakovat, dokud nebyl Capa spokojený.
Když Capa v roce 1939 prchal z Francie před Němci, nechal množství negativů v Paříži. Zmizely a byly považovány za ztracené. Až na konci devadesátých let se našly v Mexico City a byly podrobně prozkoumány v laboratoři v Londýně.
Že je celá scéna zaranžovaná potvrdilo několik znalců. Tak jako si Capa vymyslel svůj profesní životopis „amerického fotografa“, vymyslel i tuto scénu.
Voják Federico Borrell García, který sehrál roli střeleného republikána, pracoval před válkou ve mlýně. Později se připojil k milicím, které bojovaly proti Frankovi. Pátého září 1936 ve skupině asi padesáti mužů v Cerro Muriano blízko Cordóby posílil milice bojující pod vedením generála José Enriqueho Varely. Bránil dělostřeleckou baterii a byl smrtelně zasažen kolem páté hodiny odpoledne na kopci La Loma de las Malagueñas.
Federico Borrell García si pohár hořkosti a smůly vypil do dna. Nejprve se nechal fotit jako střelený voják, a ještě týž den byl skutečně zastřelen jako jediný z obránců dělostřelecké baterie. Pohřben byl na hřbitově ve Villahartě. Bylo mu dvacet čtyři let.
Válečný fotograf Robert Capa se stal známý svými dalšími záběry z válečných zón. Fotil čínsko-japonskou válku, vylodění spojenců v Normandii, arabsko-izraelskou válku nebo válku v Indočíně.
Během francouzsko-vietnamské války 25. května 1954 šlápl u Thai Binh ve Vietnamu na minu a jeho tělo bylo roztrháno na několik kusů. Bylo mu čtyřicet jedna let.
Zdroj:
