Článek
Sadistický primitiv, které potřebuje každá totalitní moc.
Do KSČ vstoupil před válkou a rozhodnutí padlo na taneční zábavě v Úpici. Dal se do řeči s mladíkem, kterého viděl vypít půllitrovou sklenici červeného vína na ex. Onen pijan prozradil, že takto pije Stalin a Pich-Tůma se rozhodl, že chce být také komunistou.
Od roku 1944 působil jako komisař partyzánské brigády Mistra Jana Husa. Za podporu partyzánů se esesáci vesničanům krutě pomstili.
Po válce byla proti němu vznesena závažná obvinění, že spolupracoval s volavčí sítí gestapa. Z obcí Lipovec a Licoměřice odvlekli všechny muže do Terezína, kde se nakazili tyfem. Ze sto šesti odvedených se třicet nevrátilo.
Tragicky skončil i partyzánský štáb Fomina. Podle svědectví plukovníka Veselého-Štajnera, vojenského zmocněnce největší nekomunistické organizace během války, Rady tří a později zemského velitele SNB, spolupracoval Pich-Tůma s volavčí sítí gestapa.
O třicet let později v Cikháji, obci na Vysočině, odhalovali soudruzi památník brigádě Mistra Jana Husa. Samozřejmě, že vrah Pich-Tůma s manželkou u toho nemohli chybět. Problém byl, že se slavnostního aktu zúčastnili někteří bývalí partyzáni. Ti ho zcela otevřeně začali označovat za zrádce a kolaboranta, vyčetli mu i jeho poválečnou kariéru vraha ve státních službách. Došlo ke strkanici a když Pich-Tůma dostal pár facek, narychlo opustil slavnost. Žádného z dalších partyzánských setkání se už nikdy nezúčastnil.
Zřejmě i to byl důvod, proč se snažil likvidovat svědky svých válečných aktivit.
Žofie Veselíková za Protektorátu pracovala pro Sicherheitsdienst. Měla u sebe schovávat materiály o agentech gestapa. Výslech u Picha-Tůmy nepřežila. Oficiální příčinou úmrtí byla sebevražda barbituráty.
Emílie Faitlová se zapojila s manželem do protinacistického odboje. V roce 1943 skončili manželé v koncentračním táboře. On byl popraven, ona přežila. V roce 1948 byla zatčena StB a předána k výslechům Pichu-Tůmovi. Spoutanou, nacpanou do dřevěné bedny, ji mučil dvanáct dnů. Zcela rozmlácený obličej, vyražená většina zubů, prsa i chodidla potrhaná od rozžhaveného drátu. Takový byl výsledek. V ruzyňské cele strávila na betonové podlaze jedenáct měsíců. Děti skončily v dětských domovech. Ze svých zranění se již nikdy nezotavila. Nebyla jediná, kdo přežil nacistický koncentrák, ale do hrobu jim pomohly až komunistické metody.
V roce 1964 se řešily ty nejotřesnější případy „porušování socialistické zákonnosti“, jak bolševici kulantně označovali řádění jiných soudruhů v padesátých letech. Na stole byly důkazy o svévolném zavraždění tří lidí vyslýchaných Pichem-Tůmou. Dva byli bez soudu popraveni, třetí oběť byla utlučena v průběhu výslechu. Pich-Tůma naopak tvrdil, že se vyslýchaný pokusil o útěk a spadl ze schodů.
Samozřejmě že trest, který vynesli soudruzi nad svým soudruhem, byl ubohost. Tři roky vězení jako prominentní vězeň, později zcela amnestován a z rozhodnutí tehdejšího prezidenta Novotného trest vymazán.
Podobných vražd ve službách socialismu měl na svědomí víc. Sociálně-demokratického politika Jaroslava Zörklera Pich-Tůma jednoduše zastřelil a hodili ho v Bohuslavicích pod vlak. Podle soudruhů jasná sebevražda.
Během normalizace žádné další revize jeho vražd a mučení zadržených nepřicházely v úvahu. Zvláštní bylo, že v roce 1991 byl vojenským soudem rehabilitován. I když zvláštní to vlastně moc nebylo, protože kdo seděl na soudech dva roky po „sametu“?
Oběsil se na půdě svém domě v Trutnově 9. ledna 1995 před zahájením výslechů Úřadem pro vyšetřování zločinů komunismu.
Zdroje.
